ImpakuImpaku

Chaquan (Pěst rodiny Cha)

查拳

Čínská pěst muslimského národa Hui z okresu Guanxian v Shandongu, zapsaná na státní seznam nehmotného dědictví. Stojí na cvičení tantui a deseti sestavách.

Základní informace

Mistři a osobnosti
Země původuČína
RegionAsie
Hlavní zaměřeníÚdery

Charakter a původ

Stav uměníŽivé, organizované
Typ linieTradiční
Období vznikuRaný novověk

Trénink

ÚborTradiční kroj nebo úbor
Role zbraníZbraně jsou základem
Role sestavSestavy jsou základem

Pro koho

Dětské programyDětské skupiny běžně
Vhodné pro senioryVhodné s úpravami
Fyzická náročnost3/5
Riziko zranění2/5
Přenos do sebeobrany3/5
Kondiční přínos4/5
Jak škály hodnotíme →

Organizace a soutěže

Formát soutěžíSestavy
Váhové kategorieNe
Olympijský statusNení olympijská
Kluby v ČRV Česku se necvičí
Odhad cvičenců10–100 tisíc

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Údery rukamaZásadní
KopyVýznamné
Hody a strhyOkrajové
Boj na zemiNevyužívá se
Páky a znehybněníOkrajové
ZbraněVýznamné

Katalogy a databáze pro Chaquan (Pěst rodiny Cha)

👥 Osobnosti a mistři2 položek
→

O bojovém umění Chaquan (Pěst rodiny Cha)

Chaquan je čínský styl pěsti, který je spjatý s muslimským národem Hui. V roce 2008 byl zapsán na státní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny jako položka VI-32 za okres Guanxian v provincii Shandong. Podle státního popisu se dlouho vyučoval jen mezi muslimy ve vesnicích národa Hui v Guanxianu a teprve později se rozšířil mezi muslimy po celé zemi.

Číst dál

O původu vyprávějí prameny různě. Státní popis klade vznik do dynastie Tang. Za povstání An Shi si podle něj Tangové vypůjčili vojsko ze západní země Dashi a zraněného mladého generála Hua Zongqiho ošetřili muslimové ve vesnici Zhangyinzhuang. Hua je pak učil svou pěst a pozval z Hami svého staršího druha ze školy Zha Yuanyiho. Ze jmen obou mistrů vzniklo označení chahuaquan, zkrácené na chaquan. Článek v recenzovaném časopise Tiyu xuekan uvádí legendárního zakladatele Zha Mi'era a názor mistra Zhang Wenguanga, že jde o zkomoleninu jména Sha Mi'er a že tvůrcem byl Sha Liang, vojenský absolvent zkoušek z pátého roku éry Yongzheng. Autor článku po terénním výzkumu soudí, že Sha Liang byl jen důležitým mistrem v předávání stylu. Zakladatele ani rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Základem stylu je tantui, na které navazuje deset sestav chaquanu a cvičení s kopím, holí, šavlí a mečem. Pohyby jsou podle státního popisu rozmáchlé a rytmus jasný. Kolem éry Qianlong se v Guanxianu oddělily dvě větve, Zhangova a Yangova. V moderní době se chaquan podle státního popisu rozšířil do Šanghaje, Pekingu a dalších provincií, po roce 1949 se začal šířit široce a nové sestavy changquanu i soutěžní wushu z něj převzaly mnoho pohybů. Státními nositeli tradice jsou Wang Xiufen a Sha Zongchao, oba z národa Hui.

Historie

Chaquan byl v roce 2008 zapsán na státní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny jako položka VI-32 za okres Guanxian v provincii Shandong. Státní popis klade jeho vznik do dynastie Tang. Za povstání An Shi si podle něj Tangové vypůjčili vojsko ze západní země Dashi a mladého generála Hua Zongqiho, zraněného v boji, ošetřili muslimové ve vesnici Zhangyinzhuang v Guanxianu. Po uzdravení je učil svou pěst jiaziquan, a protože se k němu hlásilo mnoho žáků, pozval z Hami svého staršího druha ze školy Zha Yuanyiho, který učil pěst shenfashi. Po smrti obou mistrů začali místní nazývat jiaziquan jménem huaquan a shenfashi jménem chaquan, a protože Cha a Hua jsou odedávna jedna rodina, obě společně chahuaquan, zkráceně chaquan.

Číst dál

Podle státního popisu se chaquan vyučoval jen mezi muslimy a ven se šířil zřídka, v Guanxianu hlavně v západní a jižní ulici okresního města, v Zhangyinzhuangu a ve více než deseti vesnicích národa Hui. Článek v recenzovaném časopise Tiyu xuekan od autorů z Lanzhouské univerzity ho označuje za proslulou pěst náboženské obce Hui, známou navenek jako huihuiquan. Tentýž článek jmenuje legendárního zakladatele Zha Mi'era a cituje profesora Zhang Wenguanga, podle něhož jde o zkomoleninu jména Sha Mi'er a skutečným tvůrcem byl Sha Liang. Sha Liang s přezdívkou Létající noha byl vojenským absolventem státních zkoušek z pátého roku éry Yongzheng a je prvním mistrem chaquanu zapsaným v oficiálních dějinách. Autor článku na základě terénního výzkumu a studia dokumentů soudí, že Sha Liang byl jen důležitým mistrem v dějinách předávání stylu, ne jeho tvůrcem. Zakladatele ani rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Kolem éry Qianlong dynastie Qing se v Guanxianu podle státního popisu vytvořily dvě větve, Zhangova, kterou představoval Zhang Qiwei ze Zhangyinzhuangu, a Yangova, kterou představoval Yang Hongxiu z jižní ulice města. Státní popis jmenuje mistry obou větví, mezi nimi Zhang Yingzhena, Wang Zipinga, Chang Zhenfanga a Zhang Wenguanga. Článek v Tiyu xuekan jmenuje navíc Ma Yongzhena a He Fushenga a Wang Zipinga připomíná přezdívkou Král s božskou silou tisíce liber.

Čím se liší

Obě větve z Guanxianu se podle státního popisu liší pojetím. Zhangův chaquan je rychlý a hbitý s přísnou metodou pěsti, Yangův chaquan je rozmáchlý a velkorysý, se správnými postoji a kulatými technikami. Chaquan a huaquan psaný jiným znakem, pěst mistra Hua Zongqiho, jsou podle státního popisu jedna rodina, obě pěsti se později spojily pod jménem chahuaquan. Nejde o huaquan rodiny Cai z Jiningu, který se píše jinými znaky. Nové sestavy changquanu a moderní soutěžní wushu podle státního popisu převzaly z chaquanu mnoho pohybů i jejich styl.

Technika

Podle státního popisu je základem chaquanu tantui, na které navazuje deset sestav chaquanu a práce se zbraněmi, kopím, holí, šavlí a mečem. Pohyby jsou rozmáchlé a rytmus jasný a výrazný. Počet řad tantui státní popis neuvádí. Anglická Wikipedie uvádí deset řad tantui pro základní sílu a deset delších sestav chaquanu a k zbraním přidává guandao a hákové meče. Deset řad tantui, guandao a hákové meče jsme v jiných pramenech nenašli.

Dnes

Po vzniku Čínské lidové republiky se podle státního popisu prolomily etnické bariéry a chaquan se začal široce šířit. Dnes je jednou z proslulých škol bojových umění s velkým vlivem a mnoha cvičenci po celé zemi. Má širokou základnu v jihozápadním Shandongu a v moderní době se rozšířil do Šanghaje, provincií Jiangsu, Henan a Shanxi, do Pekingu a do Yunnanu. Státními nositeli tradice chaquanu za Guanxian jsou podle státního rejstříku Wang Xiufen a Sha Zongchao, oba z národa Hui. Státní popis zároveň varuje, že s celkovým úpadkem bojových umění je úplné předání chaquanu obtížné a jeho záchrana a ochrana jsou naléhavé.

Zajímavosti

Ve světě bojových umění se podle státního popisu traduje rčení nan quan bei tui Shandong Cha, tedy jižní pěsti, severní kopy a šantungský Cha. Anglická Wikipedie uvádí, že generál Li Jinglin v roce 1929 vybral pět mistrů, kteří měli zastupovat sever Číny v jižním institutu guoshu, a mezi nimi byl mistr chaquanu Wang Shaozhao. Podle deníku China Times napsal Cai Longyun, mistr huaquanu rodiny Cai z Jiningu, také knihu Pět cest chaquanu.

Časté otázky

Co je chaquan?

Chaquan je čínský styl pěsti spjatý s muslimským národem Hui. V roce 2008 byl zapsán na státní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny za okres Guanxian v Shandongu.

Kdo založil chaquan?

Zakladatele se nám doložit nepodařilo. Státní popis vypráví o mistrech Hua Zongqim a Zha Yuanyim z doby Tang, recenzovaný článek uvádí legendárního Zha Mi'era a Sha Lianga jako prvního mistra zapsaného v oficiálních dějinách.

Jak souvisí chaquan s národem Hui?

Podle státního popisu se chaquan dlouho vyučoval jen mezi muslimy ve vesnicích národa Hui v Guanxianu a teprve později se rozšířil po celé zemi. Oba dnešní státní nositelé tradice jsou z národa Hui.

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.

Wing ChunHung GarChoy Li FutTie Zhang Gong (Železná dlaň)Tai Chi styl SunNanquan (Jižní pěst)