Burjatský Bökh (Burjatský zápas)
Národní zápas Burjatů z rodiny mongolského bökh. Zápasí se ve stoje s opaskem, bez úderů, do pádu, k obřadu před zápasem patří tanec orla.
Základní informace
RuskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Burjatský Bökh (Burjatský zápas)
O bojovém umění Burjatský Bökh (Burjatský zápas)
Burjatský zápas, burjatsky bühe barildaan, je národní zápas Burjatů a patří do rodiny mongolských zápasů, jejichž mateřskou podobou je mongolský nádam. Zakladatele nemá, je to lidová tradice. Zápasí se ve stoje s obnaženým trupem a s látkovým opaskem omotaným zvláštním způsobem kolem pasu a boků, údery jsou zakázané, povolené jsou hody, podrážení a tlačení. V tradiční podobě není časový limit ani bodování: zápas končí pádem, a když není rozhodnuto do pěti minut, musí se soupeři chytit za opasky. Co přesně pád znamená, se v pramenech liší, od dotyku země jakoukoli částí těla po hod na záda u lesních Burjatů.
Číst dál
Kořeny tradice popisují epos Geser a Tajná historie Mongolů ze třináctého století. Zápas býval součástí šamanských obřadů tajlagan i buddhistických obřadů oboo, kláštery zaměstnávaly vlastní zápasníky a chánové si z nejlepších borců stavěli stráž. Za sovětské vlády dostal zápas časový limit, body a sportovní oděv a konal se jako státní Surcharban. Po roce 1991 se vrátil k tradičním pravidlům a od poloviny devadesátých let pořádá většinu soutěží v buddhistických oblastech Buddhistická tradiční sangha Ruska, která znovu vyžaduje tradiční opasky a tanec orla. Dnes se zápasí při slavnosti Eryn gurban naadan, od roku 2008 každoročně u datsanu Egituj, při Jordynských hrách u Bajkalu, při Velké ceně Alchanaje od roku 2005 a od roku 2010 také v Moskvě a Petrohradu. Tradiční cenou býval živý beran, dnes to může být i automobil.
Historie
Nejstarší stopy zápasu v Burjatsku vidí antropolog Stefan Krist v neolitických skalních kresbách u Bajkalu a na Angaře, kde zápasí postavy se zvířecími rysy, je to ale jeho výklad, ne přímý doklad. Čínská kronika dynastie Liao z let 907 až 1125 popisuje profesionální zápasníky na svatbách a císařských obřadech i při šamanských obřadech za déšť. Tajná historie Mongolů ze třináctého století vypráví, jak Čingischán navrhl zápas Büri Bökha s Belgütejem, a zápasové scény má i epos Geser.
Číst dál
U Burjatů byl zápas součástí obřadů tajlagan, které vedl šaman se zvířecí obětí, a obřadů oboo, které vedli buddhističtí duchovní bez oběti. Oba končily hostinou a třemi mužskými hrami. Chánové a rodoví vůdcové verbovali nejlepší zápasníky do své stráže a pořádali zápasy po vítězných bitvách, bohatí členové rodu vyživovali vybraného borce měsíce před soutěží. V buddhistickém období pořádali zápasy lamové, zejména při slavnosti Majdar churál, a datsany zaměstnávaly vlastní zápasníky, které lamové podporovali, aby mohli trénovat. Sovětské úřady pořádaly soutěže jako Surcharban na úrovni ajmaků, republikový Surcharban se konal každý rok ve Verchněudinsku, dnešním Ulan-Ude, a od počátku třicátých let přibyly kolchozní hry. Pravidla, oděv a výstroj se přizpůsobily mezinárodním sportům, zavedl se časový limit a bodování, soutěže byly zcela zbaveny náboženského rámce a tanec orla ze státních soutěží zmizel. Po roce 1991 začala státní sportovní správa republiky sporty vracet k tradici a u zápasu časový limit i body opustila. Od poloviny devadesátých let svázala Buddhistická tradiční sangha Ruska pod chambo-lamou Dambou Ajušejevem soutěže s buddhistickými obřady a převzala pořádání většiny akcí v buddhistických oblastech.
Čím se liší
Mongolský nádam je mateřská podoba, burjatská se nazývá naadan. Türkmen a Okudan uvádějí rozdíly v pravidlech: kudinští Burjati používali pěsti a dotyk těla nepočítali jako prohru, chalchští Mongolové počítali i dotyk kolena a Ojrati zápasili, dokud se soupeř nedotkl země zády. Mongolský nádam má až 1024 účastníků a tituly način, zaan, arslan a avarga, které burjatský zápas stejným způsobem nepoužívá. Zápasníci v Burjatsku, Mongolsku, Tuvě i Turecku napodobují orla, vnitromongolští zápasníci v Číně lva. Způsob omotání pásu je podle Türkmena a Okudana podobný korejskému ssireumu, Korejci ale omotávají jen jednu nohu. Burjati na rozdíl od ostatních Mongolů tančí kruhový tanec jochor a jejich obřady víc formoval lov.
Technika
Zápasí se ve stoje, bez boje na zemi. Soupeři mají obnažený trup a látkový opasek omotaný zvláštním způsobem kolem pasu a boků, aginští zápasníci používali pás dalemba dlouhý 2,5 až 3 metry, selengští vlněný pás omotaný kolem pasu a rozkroku. Podle Türkmena a Okudana se dnes zápasí v trikotech po kolena s převázaným opaskem a ve sportovní obuvi, tradiční vysoké boty gutul a klobouk byly podle nich převzaty z mongolského nádamu.
Číst dál
Údery jsou zakázané, povolené jsou hody, podrážení a tlačení. Zápas rozhoduje pád, prameny se ale liší v tom, co pád je. Krist uvádí dotyk země třemi částmi těla, Vokrug sveta jakoukoli částí těla včetně ruky, ramene nebo kolena, a to i náhodný, Türkmen a Okudan rozlišují stepní typ, kde prohrává dotyk ruky, kolena nebo těla, a lesní typ, kde musí být soupeř hozen na záda. Selengský a aginský styl se řídí stepním pravidlem. V tradiční podobě není časový limit ani bodování: hlavní střet trvá pět minut, a když není rozhodnuto, pokračuje se v křížovém úchopu za opasek bez limitu, dokud se země nedotkne jedna ze tří zón. Kdo se vytrhne ze soupeřova úchopu opasku, byť jednou rukou, prohrál. Před zápasem borci předvádějí tanec orla devech a vítězové ho po zápase opakují. Krist ho spojuje s orlem jako zvířetem loveckých kultur, Vokrug sveta s letem mýtického ptáka Garudy. Podle Türkmena a Okudana projde poražený po zápase pod paží vítěze a vítěz obchází arénu po směru hodinových ručiček.
Trénink
Kočovníci připravovali chlapce od dětství ve střelbě z luku, jízdě na koni a v boji se zbraní i beze zbraně, zápas byl zároveň přípravou i podívanou. Každý rod vysílal na Surcharban jednoho zápasníka a bohatí členové rodu se o něj museli postarat. Dnes buddhistické duchovenstvo vytvořilo roční sezónu her od dubna do září, jejímž vrcholem je slavnost na počest dvanáctého chambo-lamy Daši-Doržo Itigelova (1852 až 1927). Podle Türkmena a Okudana se soutěže od vesnické úrovně po mezinárodní konají prakticky každý měsíc. Popis dnešního tréninkového systému jsme v pramenech nenašli.
Stupně a postup
Stupně ani tituly burjatský zápas nemá, mongolské tituly nádamu (način, zaan, arslan, avarga) se u Burjatů podle Türkmena a Okudana stejným způsobem nepoužívají. Váhové kategorie se v pramenech liší: Vokrug sveta uvádí tři (do 63 kg, do 75 kg a nad 75 kg), Türkmen a Okudan pět (60, 70, 80, 90 a nad 90 kg). Písemná pravidla se nám nepodařilo získat, víme jen o projektu Národních pravidel zápasu, který v září 2004 projednával seminář v Ulan-Ude.
Dnes
Ve východním Burjatsku se slavnost Eryn gurban naadan, tři mužské hry, obnovovala postupně: roku 1996 při padesátém výročí Ivolginského datsanu, roku 1997 na počest návštěvy mongolského lamy, od roku 2003 v rámci Majdar churálů a od roku 2008 každoročně u datsanu Egituj. V západním Burjatsku, kde převládá šamanismus a datsanů je málo, si důležitou roli udržely státem pořádané Surcharbany. Jordynské hry u hory Jord na západním břehu Bajkalu byly obnoveny po více než sto letech (Krist uvádí rok 2000, regionální noviny 2001), opakovaly se v letech 2005 a 2011 a dál se konají jednou za dva roky, patří k nim dvoudenní zápas a kruhový tanec jochor. Velká cena Alchanaje v Zabajkalském kraji se koná od roku 2005, první ročník u úpatí hory Alchanaj měl 66 zápasníků a podle Vokrug sveta jde o jednu z nejprestižnějších soutěží, na kterou jezdí i zasloužilí mistři sportu ve volném zápase a bojovém sambu. Od roku 2010 se každý rok koná Bühe barildaan na Rudém náměstí v Moskvě a Pohár datsanu v Petrohradu s účastníky z Kavkazu, Povolží, Jakutska a Tuvy. Soutěže jsou po sovětském období znovu komerční, se sponzory, mediálním pokrytím a moderními cenami: tradiční cenou býval živý beran, kterého vítěz odnesl na ramenou, na festivalu Altargana 2012 vyhrál vítěz národního zápasu automobil. Barildaan je dnes také součástí přípravy zápasníků MMA a bojového samba, kteří na jeho soutěžích startují.
Zajímavosti
Roku 1969 porazil lehký zápasník soupeře vážícího 120 kg, dříve totiž mohli být soupeři ve váze velmi rozdílní a těžcí měli výhodu. Roku 1814 patřil zápas k oslavám pádu Paříže v Kjachtě. V devatenáctém století pravoslavní kněží hlásili eparchii, že pohanské hry se zápasem jsou oblíbené a někteří zápasníci utrpí vážná zranění. Roku 1891 byli burjatští zápasníci předvedeni velkoknížeti Nikolaji Alexandroviči, pozdějšímu caru Mikuláši II. Hry u hory Jord popsal už v devatenáctém století etnograf Matvej Changalov.
Časté otázky
Jak se v burjatském zápase vyhrává?
Pádem soupeře. Zápasí se ve stoje, údery jsou zakázané a v tradiční podobě není časový limit ani bodování. Co přesně se počítá jako pád, se v pramenech liší: od dotyku země jakoukoli částí těla po hod na záda u lesních Burjatů.
Čím se liší burjatský zápas od mongolského bökh?
Mongolský nádam je mateřská podoba a burjatský zápas z něj vychází, liší se v detailech pravidel a v tom, co se počítá jako pád. Mongolské tituly nádamu se u Burjatů stejným způsobem nepoužívají a Burjati navíc tančí kruhový tanec jochor.
Kde se dnes burjatský zápas provozuje?
Při slavnostech Eryn gurban naadan a Surcharban v Burjatsku, při Jordynských hrách u Bajkalu, na Velké ceně Alchanaje v Zabajkalském kraji a od roku 2010 i na turnajích v Moskvě a Petrohradu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.