Baoding Shuai Jiao (Kuai Jiao)
保定摔跤Baodingská větev čínského zápasu zvaná kuaijiao, tedy rychlý zápas, kterou Wikipedie a rodový web spojují s mistrem Ping Jingyiem.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Baoding Shuai Jiao (Kuai Jiao)
Baodingské shuai jiao je městská větev čínského zápasu z Baodingu v provincii Hebei, které se říká kuaijiao, rychlý zápas. Green v encyklopedii Martial Arts of the World ji jmenuje mezi místními podobami čínského zápasu vedle pekingské, tianjinské a mongolské, technicky ji ale nepopisuje. Deník Renmin ribao řadí Baoding mezi čtyři velká města zápasu. Zakladatele ani rok vzniku větve jsme v pramenech nenašli. Na státním seznamu nehmotného dědictví jsme větev nenašli, deník Hebei ribao cituje trenéra, podle něhož je zapsána na městském seznamu.
Číst dál
S formováním baodingského stylu spojuje rodový web Pingů s odkazem na baodingský úřad místní kroniky mistra Ping Jingyie z let 1830 až 1908, příslušníka národnosti Hui. Podle téhož webu se učil šaolinskému umění u Meng Liua z Nangongu. Anglická Wikipedie uvádí jako znak stylu přizpůsobení šaolinského umění od Ping Jingyieho, prameny vyšší spolehlivosti jsme k tomu nenašli. Čínská Wikipedie vysvětluje název tím, že se zápasníci rychle sblíží dřív, než se postaví, a hází, jakmile se dotknou rukama. Styl podle ní cení rychlost techniky a pracuje ve velkém postoji. Podle anglické Wikipedie se Chang Dongsheng učil u místního mistra jménem Zhang Fenyen, který se baodingskému zápasu naučil u Ping Jingyieho. Green píše, že Chang po roce 1949 odešel na Tchaj-wan a se svými žáky čínský zápas rozšířil mimo Asii. Deník Hebei ribao v roce 2026 psal o ukázce baodingského rychlého zápasu u Velké zdi.
Historie
Na státním seznamu nehmotného dědictví jsme baodingský zápas nenašli. Deník Hebei ribao v roce 2026 citoval trenéra baodingské zápasnické síně Yang Hongzhiho, podle něhož je baodingský rychlý zápas zapsán na městském seznamu a vyvinuli ho mandžuští, mongolští, huiští a chanští zápasníci podél Velké zdi. Rok zápisu jsme nenašli. Recenzovaný článek Wanga Xiaodonga v časopise Tiyu xuekan uvádí, že moderní mistři zápasu, mezi nimi Zhang Fengyan, se učili u bývalých zápasníků dvorního útvaru Shanpuying dynastie Qing a že se Baoding stal jedním ze čtyř velkých měst zápasu.
Číst dál
Rodový web Pingů s odkazem na baodingský úřad místní kroniky uvádí, že Ping Jingyi, žijící v letech 1830 až 1908, zvaný také Luo Jing, byl příslušník národnosti Hui z baodingské ulice Guogong a přispěl ke vzniku baodingského rychlého zápasu. Web cituje spis Xu Zhedonga z roku 1930, podle něhož předal Meng Liu z Nangongu šaolinské umění Ping Jingyiemu. Mezi jeho žáky web jmenuje Zhang Fengyana, Bai Junfenga a Ma Lianga. Čínská Wikipedie řadí mezi pozdější baodingské mistry čtyři bratry Changy, mezi nimi Chang Dongshenga. Podle čínské Wikipedie založil Ma Liang jako úředník provincie Shandong roku 1915 v Jinanu družstvo bojových umění, později přejmenované na školu, a mezi mistry, které tam najal, uvádí Zhang Fengyana s přívlastkem velmistr baodingského zápasu. Ben Judkins na webu Kung Fu Tea přetiskl esej Rodneyho Gilberta z roku 1920, který v Jinanu viděl Ma Liangovy ukázky. Zápas tam byl podle něj rychlý a prudký a všechny úchopy se braly za plátěnou kazajku. Green uvádí, že po roce 1949 odešlo několik mistrů čínského zápasu na Tchaj-wan, mezi nimi šampion Chang Dongsheng, a že Chang se svými žáky čínský zápas rozšířil mimo Asii. K Baodingu ho Green výslovně neváže, podle anglické Wikipedie se Chang, narozený v Baodingu, učil u žáka Ping Jingyieho, kterého Wikipedie píše Zhang Fenyen.
Čím se liší
Green řadí baodingský zápas mezi místní podoby čínského zápasu vedle pekingského, tianjinského a mongolského, technické rozdíly ale neuvádí. Podle čínské Wikipedie je baodingský zápas stylem velkého postoje, který zdůrazňuje rychlost, kdežto pekingský zápas pracuje v malém postoji, cení sílu a páky qinna. Tianjinský stojí podle ní mezi oběma.
Technika
Prameny vyšší spolehlivosti baodingskou techniku nepopisují. Čínská Wikipedie vysvětluje název rychlý zápas tím, že se oba zápasníci hbitě sblíží dřív, než se postaví, a jakmile se dotknou rukama, hned hází. Styl podle ní cení rychlost techniky, pracuje ve velkém postoji a je známý technikami si, beng a tong. Anglická Wikipedie uvádí jako znak stylu rychlé provedení techniky. Trenér Yang Hongzhi v deníku Hebei ribao popsal baodingský rychlý zápas jako styl s úspornými pohyby a velkou praktickou hodnotou pro sebeobranu.
Stupně a postup
Stupně baodingské větve jako takové jsme v pramenech nenašli. Green popisuje desetistupňový systém, který dnes čínský zápas používá a který jako první vytvořil Chang Dongsheng pro Ústřední policejní akademii na Tchaj-wanu. Začátečníci postupují pěti stupni jie od pátého k prvnímu, pokročilí deseti stupni deng od prvního k desátému a stupeň se nosí jako barevný pás. Dnešní podobu systému podle Greena sestavili Chang a Chi-hsiu D. Weng. Čínská Wikipedie dodává, že po Changově příchodu na Tchaj-wan vznikla tamní zápasnická asociace s úplným systémem rozhodčích a postupových zkoušek.
Soutěže
Soutěžní výsledky baodingských mistrů popisuje jen Wikipedie. Podle anglické Wikipedie vyhrál Chang Dongsheng roku 1933 těžkou váhu na pátém celostátním turnaji guoshu a na Tchaj-wanu pak přes třicet let vedl výcvik boje beze zbraně na policejní univerzitě v Tchaj-peji. Studie Zhanga Yuna v časopise Revista de Artes Marciales Asiáticas uvádí, že čínský zápas byl od roku 1928 součástí celostátních her a poprvé se v něm zápasilo ve váhových kategoriích.
Dnes
Deník Hebei ribao napsal, že 26. srpna 2026 se v turistické oblasti Bailixia u Yesanpo v okrese Laishui předváděl baodingský rychlý zápas na akci o nehmotném dědictví u Velké zdi. Deník China Daily v roce 2025 psal o bývalém profesionálním zápasníkovi Bai Hejiangovi, který ve vesnici Goutou u Baodingu dvanáct let zdarma učil čínský zápas přes tisíc dětí s podomácku vyrobeným náčiním, jako jsou staré pneumatiky a zatížené cihly. Baodingskou větev článek výslovně nejmenuje. Podle čínské Wikipedie patří italská linie čínského zápasu v Evropě, kterou předal Changův potomek Chang Dawei, k systému baodingského rychlého zápasu.
Zajímavosti
Rodový web Pingů uvádí, že Ping Jingyi vedl v Baodingu strážní agenturu a na Jižní ulici obchod s baozi, kde byly vystavené zbraně, a že k jeho stálým hostům patřil Feng Yuxiang. Podle téhož webu porazil v utkání pod bubnovou věží potulného mnicha z kláštera na hoře Tai. Gilbert v roce 1920 podle Kung Fu Tea zaznamenal výrok generála Ma Lianga, že jeden či dva z jeho nejlepších zápasníků hodili každého šampiona jiu-jitsu, kterého Japonci do Jinanu přivezli.
Časté otázky
Proč se baodingskému zápasu říká rychlý zápas?
Podle čínské Wikipedie proto, že se zápasníci rychle sblíží dřív, než se postaví, a hází, jakmile se dotknou rukama. Styl podle ní cení rychlost techniky a pracuje ve velkém postoji.
Kdo založil baodingské shuai jiao?
Zakladatele ani rok vzniku jsme v pramenech nenašli. Rodový web Pingů s odkazem na místní kroniku uvádí, že ke vzniku stylu přispěl mistr Ping Jingyi, žijící v letech 1830 až 1908.
Je baodingský zápas zapsaný jako nehmotné dědictví?
Na státním seznamu jsme ho nenašli. Deník Hebei ribao v roce 2026 citoval trenéra, podle něhož je baodingský rychlý zápas na městském seznamu nehmotného dědictví.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.