Bando
Barmské bojové umění beze zbraně, součást souhrnu thaing, které do Spojených států přinesl Maung Gyi.
Základní informace
MyanmarCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Bando
Bando je barmské bojové umění beze zbraně. Slovo se v pramenech používá dvojím způsobem. Green v encyklopedii Martial Arts of the World uvádí bando jednou jako obecné označení barmských umění beze zbraně s devíti hlavními styly podle etnických skupin a jindy jako konkrétní smíšený systém, který vznikl v klubu Military Athletic Club roku 1933. Bando je podle něj nejznámější složkou širšího souhrnu thaing, k němuž patří i zbraňový banshay, box lethwei a zápas naban. Anglická Wikipedie považuje použití slova bando pro všechna barmská bojová umění za omyl. Jednoho zakladatele jsme v pramenech nenašli.
Číst dál
Podle Greena se roku 1933 pod britským dohledem pokusila jednotka gurkhských střelců oživit barmský boj beze zbraně. Devět gurkhských důstojníků v klubu Military Athletic Club spojilo barmská umění s indickými, tibetskými, čínskými a nepálskými a výsledku se říkalo bando. Roku 1946 založilo devět přeživších členů klubu v Barmě National Bando Association, jejímž prvním předsedou byl U Ba Than Gyi. Green uvádí, že styl této asociace a její americké pobočky má dvanáct zvířecích forem, mezi nimi kance, býka, kobru, krajtu, tygra a štíra, a na jiném místě, že asociace běžně učí devět forem. Žáci se podle něj učí, že nejbezpečnější je uniknout útoku pohybem, krokem, úhybem a převalem. Podle American Bando Association i Wikipedie přinesl bando do Spojených států Maung Gyi, syn U Ba Than Gyiho. Podle Greena založil a vede American Bando Association, která spojuje tradiční thaing s dalšími asijskými i západními systémy. Asociace o sobě uvádí, že vznikla roku 1967.
Historie
Green v encyklopedii Martial Arts of the World označuje thaing za barmský pojem pro domácí bojové systémy staré Barmy, do něhož patří bando, banshay, lethwei, naban a další etnické a kmenové systémy. Bando je podle něj nejznámější z těchto složek a jeho jméno volně překládá jako cesta kázně. Na jiném místě píše, že slovo bando se běžně používá pro umění beze zbraně a že má devět hlavních stylů spojených s etnickými skupinami, mezi nimi barmský, činský, kačjinský, karenský, monský a šanský. Podle Greena za britské okupace začal úpadek barmských bojových umění, protože Britové kvůli boji s partyzány zakázali výcvik s meči a kopími.
Číst dál
Roku 1933 se podle Greena pod britským dohledem pokusila jednotka gurkhských střelců oživit barmský boj beze zbraně a devět gurkhských důstojníků v klubu Military Athletic Club spojilo barmská umění s indickými, tibetskými, čínskými a nepálskými. Výsledku se říkalo bando. Anglická Wikipedie s odkazem na Draegera uvádí, že klub vznikl v Maymyu v severní Barmě. Roku 1946 podle Greena založilo devět přeživších členů klubu National Bando Association a jejím předsedou se stal U Ba Than Gyi, žijící v letech 1883 až 1968. Podle anglické Wikipedie představil Maung Gyi upravenou podobu bando ve Washingtonu 3. dubna 1960 a American Bando Association byla formálně ustavena 15. června 1967 na Ohijské univerzitě v Athens. Sama asociace o sobě píše, že ji Maung Gyi založil roku 1967 na počest veteránů bojiště Čína, Barma, Indie z druhé světové války. Wikipedie dodává, že roku 2009 se mezinárodní asociace banda přejmenovala na International Thaing Bando Association.
Čím se liší
Vztah banda k ostatním barmským uměním popisují prameny různě. Green píše, že bando, banshay, lethwei a naban nejsou samostatné disciplíny, ale prvky thaingu. Centrum UNESCO ICM uvádí, že thaing zahrnuje bando beze zbraně a banshay se zbraněmi a že lethwei se vyvinul v samostatné umění podobné muay thai. Malajsijský deník New Straits Times dělí thaing do šesti typů, vedle banda a banshay i lethwei, naban a dva druhy zápasu leppan a lepwei. American Bando Association naopak o sobě píše, že slovo bando používá místo pojmu thaing a že pro své účely spojuje bando a banshay do jedné disciplíny. Počet zvířecích forem se liší podle školy. Green uvádí dvanáct forem podle Draegera a Smithe, devět, které běžně učí National Bando Association a americká asociace, a šestnáct v kačjinském stylu, o němž autor hesla Phil Dunlap, sám jeho představitel, píše, že na rozdíl od amerického stylu vědomě neusiloval o přejímání cizích prvků. Lethwei je podle kačjinského podání spojením forem býka a kance.
Technika
Green uvádí, že žáci banda se učí, že nejbezpečnější strategií je pohybovat se skrz hrozbu nebo kolem ní, a proto jsou hlavní taktikou kroky, úhyby, uskakování a převaly. Obranou jsou krytí, odrážení a lámání, útok tvoří údery i chvaty. Psychickou odolnost podle něj buduje filozofie, která vede k přijetí smrti a tím k osvobození od strachu. Styl National Bando Association a americké asociace má podle Greena dvanáct zvířecích forem, kance, býka, kobru, jelena, orla, opici, rýžového ptáka, pantera, krajtu, štíra, tygra a zmiji. Kanec znamená odvahu, nápor a údery loktem a kolenem, kobra útok na horní citlivá místa a zmije na dolní. Formy spojují údery i chvaty a mají prý učit nejen tělesný, ale i psychický postoj zvířete. Anglická Wikipedie uvádí, že bando ponechává iniciativu soupeři a spoléhá na protiakce, takže cvičenec nejprve ustoupí a teprve potom protiútočí.
Trénink
Fyzickou odolnost buduje bando podle Greena tvrdým zocelováním, mimo jiné údery do lehce obalených kmenů stromů a protrháváním pytlů s rýží a kamením. Řízená soutěž je podle něj žádoucí, protože dovoluje techniky v plné rychlosti, ale tradiční osnova obsahuje i útočné techniky, které jsou ve sportu zakázané. Anglická Wikipedie popisuje výuku ve školách banda tak, že se nejprve cvičí postoje a práce nohou, tradičně několik měsíců, potom krytí a odrážení a nakonec útočné techniky. Techniky se podle ní učí ve formách zvaných aka, sólo a pak s partnery, a posledním krokem jsou utkání podobná volnému sparingu. American Bando Association o sobě uvádí, že každý žák se učí aspoň jeden podsystém z oblasti boje holýma rukama, s holí a s mečem.
Stupně a postup
Pásy jsou doložené hlavně u American Bando Association. Podle anglické Wikipedie se v ní postupuje barevnými pásy převzatými z juda, obvykle bílým, zeleným, hnědým a černým, a na černý pás lze dělat zkoušku nejdříve po pěti letech. Asociace o sobě uvádí, že hůl se zavádí na úrovni zeleného pásu asi po dvou letech a čepelové zbraně, počínaje kukri, na úrovni hnědého pásu asi po třech letech. Deník New Straits Times uvádí, že mistryně Rupa Thein z Myanmarské federace thaing získala titul mistryně po deseti pásech. Stupně banda v Myanmaru jsme v pramenech nenašli. Green u kačjinského stylu popisuje, že cvičenec asi pět let trénuje lethwei a teprve pak se po zbytek své dráhy věnuje jedné zvířecí formě.
Dnes
Green uvádí, že celostátní studentské sportovní slavnosti v Myanmaru pravidelně zahrnují thaing v mužské i ženské kategorii, a domnívá se, že tento styl vychází ze smíšeného systému National Bando Association. Mimo Myanmar zastupují thaing podle Greena dva styly, americká asociace a kačjinský styl, a přes bando ovlivnil bojová umění v Severní Americe a v Evropě. Centrum UNESCO ICM píše, že thaing se dnes cvičí hlavně jako bando a banshay. Podle deníku New Straits Times vznikla roku 1966 Myanmarská federace thaing, jejímž zakladatelem a tajemníkem byl U Chit Than. Centrum UNESCO ICM uvádí, že ve Francii pomohl rozvoji thaingu Richard Morris, kterého federace uznala za evropského velmistra.
Zajímavosti
Mezi zakládajícími členy National Bando Association uvádí Green zástupce různých národů, mimo jiné Inda, Číňana, Pákistánce, Barmánce, Gurkhu a Karena. American Bando Association o sobě tvrdí, že Maung Gyi učil bando na American University a že šlo tehdy o jediný bojový systém z jihovýchodní Asie oficiálně vyučovaný na velké americké univerzitě. Podle mistryně Rupy Thein, kterou citoval deník New Straits Times, byl thaing za britské vlády zakázán, protože ho spojovali s vlastenci, a oblíbeným se stal až po nezávislosti roku 1948.
Styly a větve
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi bando a thaing?
Green i centrum UNESCO ICM označují thaing za souhrnný pojem pro barmská bojová umění a bando za jeho složku beze zbraně. American Bando Association o sobě uvádí, že slovo bando používá místo pojmu thaing.
Kolik zvířecích forem má bando?
Green uvádí dvanáct forem podle Draegera a Smithe, devět, které běžně učí americká asociace, a šestnáct v kačjinském stylu.
Kdo přinesl bando do USA?
Podle Greena American Bando Association založil a vede Maung Gyi. Anglická Wikipedie uvádí, že upravenou podobu bando představil ve Washingtonu roku 1960.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.