Dlouhý meč
Další názvy: bastard sword, hand-and-a-half sword, langes Schwert
Evropský obouruční meč s křížovou záštitou a dvousečnou čepelí, užívaný zhruba 1350–1550; učí ho už nejstarší známá německá šermířská příručka.
Základní informace
O zbrani
Dlouhý meč je evropský meč pozdního středověku a renesance, vedený oběma rukama. Jako samostatný typ ho lze rozpoznat přibližně v letech 1350 až 1550. V 16. století jeho vojenské užití většinou skončilo; ve Švýcarsku ho kolem roku 1520 začala vytlačovat šavle a do roku 1550 tam z užívání vypadl. Celková délka se obvykle pohybuje mezi 100 a 140 cm, z toho čepel měří 80 až 110 cm a rukojeť 20 až 30 cm. Hmotnost se udává mezi 1,8 a 3 kg. Meč má rovnou dvousečnou čepel, křížovou záštitu a hlavici. Používali ho rytíři v plné plátové zbroji pěšky i na koni, od konce 15. století je doložen i u neobrněných vojáků a žoldnéřů. Při polovičním úchopu (Halbschwert) držel šermíř jednou rukou rukojeť a druhou čepel, aby lépe ovládal bodnutí. Při úderu zvaném Mordstreich uchopil meč za čepel a udeřil hlavicí nebo záštitou jako kladivem. Nejstarší známá příručka německé školy věnovaná dlouhému meči, rukopis 3227a, se klade do doby kolem roku 1389, její datace je však sporná. Zapisuje učení Johannese Liechtenauera, jehož verše později převedl do srozumitelnější prózy Sigmund Ringeck. Samotné označení dlouhý meč se znovu ujalo až v 2000. letech, v souvislosti s rekonstrukcí německé šermířské školy.
Příbuzné zbraně
Péče o zbraň
Historické prameny
- Norimberský Hausbuch (MS 3227a) — Pseudo-Döbringer, 1390 (nejstarší příručka k dlouhému meči, kol. 1389 (sporná datace))
- Codex Ringeck (Mscr.Dresd.C.487) — Johannes Liechtenauer, 1504–1519 (Ringeckova glosa Liechtenauera)