Tankendó (Cesta krátkého meče)

Základní informace

Země původuJaponsko

Rok založení1978

RegionAsie

Hlavní zaměřeníZbraně

Úroveň kontaktuPlný kontakt

Páskovací systémJen danové stupně

Charakter a původ

Trénink

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Tankendó (Cesta krátkého meče)

Tankendó je japonská sportovní disciplína krátkého meče, sesterská ke džúkendó, tedy ke sportovnímu boji s bodákem. Nemá zakladatele v osobním smyslu: vyrostla z výzkumu použití krátké čepele, který ve škole Tojama-rjú začal roku 1921 pod vlivem zkušeností z první světové války, a navazuje technicky na kodači, práci s krátkým mečem ve starých školách. Řízenou podobu jí dala až Celojaponská federace džúkendó, která praxi zavedla v roce 1978 a od roku 1982 pod ni postavila systém stupňů. Zápasí se krátkým šinai o délce zhruba padesáti tří centimetrů. Zbroj je kendistická, ale upravená: chránič předloktí se nosí jen na pravé ruce a pod pravé podpaží se přidává výplň urabuton, protože se sem vedou zásahy, které kendó nezná. Platné cíle jsou vedle kendistických rozšířeny o bod do trupu a o bod zblízka poté, co obránce znehybní soupeřovu paži. V zápase vítězí ten, kdo získá dva body ze tří. Charakter disciplíny určuje krátká zbraň. Proti dlouhé zbrani je nutné se dostat dovnitř vzdálenosti a udržet se tam, takže tankendó pracuje s prudkým vstupem, s kontrolou soupeřovy paže a s bodem z těsné vzdálenosti — tedy jinak než kendó, kde je řešením správně načasovaný sek na hranici dosahu. Zápasy tankendó a džúkendó se v Japonsku pořádají společně a mimo Japonsko je disciplína rozšířená jen okrajově.

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.