Taira-ha Ryukyu Kobudo
平派琉球古武道Linie okinawského kobudo, kterou vytvořil Taira Shinken (1897–1970). Podle Greena sbíral a vytvářel kata a roku 1955 založil Ryukyu Kobudo Hozon Shinko Kai.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Taira-ha Ryukyu Kobudo
O bojovém umění Taira-ha Ryukyu Kobudo
Taira-ha Ryukyu kobudo je linie okinawského boje se zbraněmi, kterou vytvořil Taira Shinken (1897–1970). Podle Greena (Martial Arts of the World, 2001) se roku 1922 v Japonsku setkal s mistrem Funakoshi Gichin, od roku 1929 studoval kobudo u mistra Yabiku Moden a roku 1933 od něj dostal osobní učitelské osvědčení shihan menkyo. Roku 1955 založil společnost Ryukyu Kobudo Hozon Shinko Kai, aby okinawské kobudo sjednotil, zachoval a šířil. Profil pevninské větve na webu Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že Taira hledal mizející kata a sestavil přes čtyřicet kata s osmi druhy zbraní. Ron Mottern v Greenově encyklopedii považuje za jeho největší přínos vedle zachování kata vytvoření jednotné osnovy a metodiky výuky. Po Tairově smrti vedl společnost na Okinawě jeho nejstarší žák Akamine Eisuke. Pevninská větev Ryukyu Kobujutsu Hozon Shinkokai podle svého profilu na webu Nihon Kobudo Kyokai pokračuje přes jeho žáka Inoue Motokatsu.
Historie
Taira Shinken se podle japonské Wikipedie narodil 12. června 1897 ve vsi Nakazato na ostrově Kume. Byl adoptován do rodiny matky a úředně nesl jméno Maezato, dál ale používal příjmení Taira. Anglická Wikipedie naopak uvádí, že se narodil jako Maezato Shinken. Green píše, že bojová umění začal studovat roku 1922, když se v Japonsku setkal s mistrem Funakoshi Gichin, a cvičil u něj do roku 1929. Japonská Wikipedie uvádí, že v září 1922 vstoupil do Funakoshiho školy Meiseijuku v Tokiu.
Číst dál
Roku 1929 začal podle Greena studovat ryukyuské kobudo u mistra Yabiku Moden (1882–1945), přední autority na okinawské zbraně v Japonsku. Roku 1932 otevřel první dojo v Ikaho v prefektuře Gunma a roku 1934 začal studovat u mistra Mabuni Kenwa, zakladatele Shito-ryu. Roku 1940 se vrátil na Okinawu, aby kobudo dál zkoumal a učil. Japonská Wikipedie uvádí, že v říjnu 1940 otevřel dojo v Naze. Data mistra Yabiku Moden se liší: Green má 1882 až 1945, okinawská společnost na svém webu 1878 až 1941. Roku 1955 založil Taira podle Greena Ryukyu Kobudo Hozon Shinko Kai, japonská Wikipedie v jiném článku uvádí rok 1940. Hnutí v Japonsku podporovali mimo jiné Mabuni Kenei, Sakagami Ryusho a Kuniba Shogo a na Okinawě Chibana Choshin, Nagamine Shoshin, Chinen Masami a další. V srpnu 1964 podle japonské Wikipedie vydal knihu Ryukyu Kobudo Taikan, kterou katalog CiNii eviduje v novém rozšířeném vydání z roku 1997. Zemřel 1. září 1970 ve svém domě v Naze. Po jeho smrti převzal vedení společnosti podle Greena jeho nejstarší žák Akamine Eisuke. Inoue Motokatsu podle profilu pevninské větve dostal jako Tairův nejvyšší přímý žák úplné předání všech kata a vytvořil pro každou zbraň soustavu základních technik a kumite. Katalog CiNii eviduje díly jeho Ryukyu Kobudo z let 1972 a 1974, třetí svazek z roku 1975 uvádí japonská Wikipedie. CiNii eviduje i řadu knih o jednotlivých zbraních z let 1977 až 1986.
Čím se liší
Hlavní dvě organizace Tairovy linie mají podobné jméno. Okinawskou Ryukyu Kobudo Hozon Shinkokai vedl po Tairovi Akamine Eisuke, pevninskou Ryukyu Kobujutsu Hozon Shinkokai podle svého profilu rozvíjel Inoue Motokatsu. Prameny jim připisují různý počet zbraní: profil pevninské větve osm, japonská Wikipedie u okinawské společnosti devět.
Technika
Green uvádí, že Taira vytvořil kata s holí Kungo no kun, dvě kata s nunchaku, kata se sansetsukon, Maezato no tekko, založené na formách holých rukou od Funakoshiho, a kata Jigen no manjisai. Profil pevninské větve uvádí, že škola uchovává přes čtyřicet kata s osmi zbraněmi spolu se základními pohyby těla a kumite kata ve dvojicích, a za nejlepší z předaných kata považuje bojutsu. Druhý soke pevninské větve podle japonské Wikipedie napsal v předmluvě k novému vydání knihy Ryukyu Kobudo Taikan, že Taira shromáždil 42 kata pro osm druhů zbraní. Okinawská Ryukyu Kobudo Hozon Shinkokai podle téhož zdroje uchovává devět zbraní: bo, sai, tonfa, nunchaku, kama, tekko, tinbe, surujin a tecchu.
Trénink
Ron Mottern považuje za Tairův největší přínos vedle zachování kata vytvoření jednotné osnovy a metodiky výuky kobudo. Profil pevninské větve uvádí, že Inoue Motokatsu vytvořil pro každou zbraň soustavu základních technik a kumite a že škola cvičí kumite kata ve dvojicích.
Stupně a postup
Taira dostal podle Greena roku 1933 od mistra Yabiku Moden osobní učitelské osvědčení shihan menkyo. Japonská Wikipedie uvádí, že 1. července 1964 mu předseda Zen Nihon Kobudo Renmei udělil titul hanshi. Profil pevninské větve zmiňuje úplné předání všech kata (kaiden), které dostal Inoue Motokatsu.
Dnes
Na ukázce ke Dni karate 2023 v Okinawa Karate Kaikan předvedl podle listu Ryukyu Shimpo držitel prefekturního nehmotného kulturního statku za kobudo kata Maezato no nunchaku, které anglická Wikipedie připisuje Tairovi. Japonská Wikipedie uvádí jako okinawské pokračovatele Tairovy linie přes Akamine Eisuke skupiny Ryukyu Kobudo Shinbukan, Ryukyu Kobudo Kenryu-ryu-kai a Ryukyu Kobudo Tesshinkan a na pevnině Ryukyu Kobujutsu Hozon Shinkokai a Kongo-ryu. Pevninská větev je podle svého profilu členem Nihon Kobudo Kyokai a sídlí v Tokiu.
Časté otázky
Kdo byl Taira Shinken?
Okinawský mistr kobudo (1897–1970), žák mistrů Funakoshi Gichin, Yabiku Moden a Mabuni Kenwa. Podle Greena roku 1955 založil Ryukyu Kobudo Hozon Shinko Kai, aby okinawské kobudo zachoval a šířil.
Kolik kata Taira shromáždil?
Profil pevninské větve na webu Nihon Kobudo Kyokai uvádí přes čtyřicet kata s osmi druhy zbraní, předmluva k novému vydání jeho knihy podle japonské Wikipedie přesně 42.
Jaké organizace Tairovu linii vedou?
Na Okinawě Ryukyu Kobudo Hozon Shinkokai, kterou po Tairově smrti vedl jeho nejstarší žák Akamine Eisuke. Na pevnině Ryukyu Kobujutsu Hozon Shinkokai, kterou podle svého profilu rozvíjel Inoue Motokatsu. Japonská Wikipedie uvádí i další skupiny.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.