Suijutsu (Bojové plavání)

Základní informace

Země původuJaponsko

RegionAsie

Hlavní zaměřeníZbraně

Charakter a původ

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Suijutsu (Bojové plavání)

Suijutsu není škola, ale souhrnný název: podle encyklopedie Nipponica jde o jedno z bojových umění a zároveň o starý název plavání a japonského plavání nihon eiho. Britannica ho definuje jako označení plavání, s nímž se od středního období Edo zacházelo jako s bojovým uměním, a uvádí i jiné názvy, mezi nimi yueijutsu a shusuijutsu. Nipponica soudí, že japonské plavecké umění nevzniklo z námořních sil, ale z potřeby pozemního boje. Encyklopedie Heibonsha připomíná, že příběhy o slávě získané plaváním a plaváním s koněm se hojně objevují ve vojenských kronikách období Kamakura.

Historie

Encyklopedie Heibonsha uvádí, že se plavání na bojišti vyžadovalo odedávna a že příběhy o slávě získané plaváním a plaváním s koněm se hojně objevují ve vojenských kronikách období Kamakura. Nipponica soudí, že japonské plavecké umění nevzniklo z námořních sil, ale z potřeby pozemního boje. Jako bojové umění suijutsu se plavání podle Nipponicy a Britannicy začalo zkoumat zhruba od počátku sedmnáctého století, kdy vzniklo edoské bakufu, Britannica v jiném hesle klade vznik nihon eiho zhruba do čtrnáctého století s dovršením od období Edo. V rané fázi neprobíhala podle Nipponicy systematická výuka, postupně ale odborní učitelé dali oboru ustálené zásady, formy a metodiku a vznikly školy s iemoto v čele, jejichž nástupnictví probíhalo předáním jedinému dítěti, nejlepšímu žákovi nebo oběma způsoby.

Čím se liší

Suijutsu a nihon eiho jsou podle Nipponicy totéž pod starým a novým jménem, japonská Wikipedie dodává, že se název nihon eiho ujal od Meiji pro odlišení od západních stylů. Maypedia uvádí, že obor zahrnuje prvky zcela odlišné od moderního plavání, jako střelbu z luku nebo použití meče či kopí při plavání, a Nipponica označuje formální krásu za největší rys nihon eiho. Japonská plavecká federace uvádí, že každá škola má kromě společných základních záběrů vlastní a aplikované plavání a že se názvy záběrů mezi školami někdy liší u stejného záběru a shodují u různých. Studie z roku 2007 uvádí, že Kano Jigoro se při reorganizaci suijutsu snažil všechny tradiční styly sjednotit, zařadit je do školního systému a zavést stupně jako u juda. Japonská Wikipedie soudí, že nihon eiho lze použít ve volném stylu, ale v rychlosti nemůže soupeřit s kraulem.

Technika

Podle Nipponicy se vyžadovalo, aby suijutsu jako bojové umění zahrnovalo i ovládání zbraní ve vodě a vedení koně, a Britannica to opakuje. Styly podle Nipponicy vznikly z praktické potřeby: plavání napříč proudem, plavání na dlouhou vzdálenost a plavání s předmětem v ruce nebo při práci na hladině, časem k nim přibyl i předváděcí rozměr a formální krása je podle ní největším rysem nihon eiho. Nihon eiho se podle Nipponicy dělí podle polohy těla do tří skupin a základní záběr se podle škol liší: aoriashi, fumiashi a kaeruashi. Encyklopedie Maypedia uvádí, že obor zahrnuje prvky zcela odlišné od moderního plavání, například střelbu z luku nebo použití meče či kopí při plavání. Japonská plavecká federace uvádí, že vedle základního plavání každé školy existuje plavání na dlouhé vzdálenosti, plavání k ochraně těla, plavání pro boj ve vodě a okázalé plavání k předvedení zdatnosti. U Yamanouchi-ryu uvádí jako zvláštnost nošení zbraní, praporu a květinového deštníku a dále střelbu ze zbraní a z luku a svlékání a oblékání šatů, u Iwakura-ryu vlastní zvláštní techniky. Nipponica u Kobori-ryu jmenuje plavání před pánem a plavání ve zbroji před pánem. Slovník Nikkoku dodává, že plavání tachioyogi se záběrem makiashi je u Kobori-ryu výhodné pro boj ve vodě.

Trénink

Studie z roku 1981 popisuje výuku v hanových školách: suijutsu se cvičilo typicky od května do konce října, třicet až šedesát dní v největším horku a zhruba od poledne do čtyř hodin, na cvičišti u 24 hanů, v řece u 13, v moři u 5 a v jezeře nebo nádrži u 4. Věk zahájení byl deset let a více u 33 hanů a méně než deset let u 19 hanů. Heibonsha uvádí, že školy suijutsu předávaly stejně jako jiná bojová umění iemoto, techniky a důstojnost školy a že výuka spojovala techniku s duchovní složkou. Japonská plavecká federace uvádí, že druhý iemoto Kankai-ryu byl roku 1912 pověřen výukou plavání na námořní akademii a námořnictvo přijalo jeden záběr jeho školy, a studie z roku 2007 uvádí, že všichni žáci prvního ročníku Tokijské vyšší normální školy museli absolvovat dva týdny plavecké praxe. Podle japonské Wikipedie se dnes nihon eiho cvičí většinou v běžných bazénech v obyčejných plavkách a některé školy ho vyučují v letních táborech u moře.

Stupně a postup

Stupně a seznamy technik vedené jednotlivými školami platí podle Nipponicy uvnitř školy absolutně a nelze je srovnávat s jinými školami. Japonská plavecká federace uděluje sedm kvalifikací nihon eiho: hanshi, kyoshi, renshi, yushi a od roku 2014 tři další. Podle federace existovala prvních dvacet let po roce 1956 jen jedna kvalifikace, od 22. ročníku se podle vzoru kenda rozdělila na hanshi, kyoshi a renshi. Hanshi vyžaduje deset let po kyoshi a věk 45 let, kyoshi pět let po renshi a věk 30 let, yushi je od roku 1995 vstupní kvalifikace pro osoby od 25 let.

Soutěže

Japonská plavecká federace pořádá od roku 1956 každoroční soutěž nihon eiho, první ročník se konal 19. srpna 1956 v Tenri v prefektuře Nara a sedmdesátý v srpnu 2025 v prefektuře Chiba. Podle federace má soutěž šest druhů: hlavní soutěž ve stylech pro plavce od 15 do 24 let, kterou hodnotí sedm rozhodčích desetibodově, juniorskou třídu, soutěž družstev po pěti plavcích téže školy, seniorskou třídu družstev, závod na sto metrů v plavání na boku a soutěž ve zvedání závaží ve stoji ve vodě. Nipponica uvádí, že se při soutěži konají i zkoušky kvalifikace jednotlivých škol.

Dnes

Japonská plavecká federace uvádí, že se nihon eiho dnes předává ve třinácti školách, většinou vznikly v období Edo a jedna na počátku Meiji. Nipponica a Britannica uvádějí dvanáct škol a Heibonsha je uvádí s hany, které je chránily: Suifu-ryu z Mita, Mukai-ryu z Eda, Kankai-ryu z Tsu, Nojima-ryu, Iwakura-ryu a Koike-ryu z Kii, Shinden-ryu, Yamanouchi-ryu z Usuki, Kobori-ryu z hanu Hosokawa a školu ze Satsumy. Federace uvádí, že větev Shinden-ryu z Ozu byla roku 1957 zapsána jen jako větev a roku 2013 uznána jako samostatná škola. Několik škol je podle federace zapsáno jako nehmotné kulturní dědictví: Iwakura-ryu prefektury Wakayama od roku 1965, Kankai-ryu města Tsu od roku 1957, Mukai-ryu města Otaru od roku 1991 a Suifu-ryu města Mito. Žádná škola plavání není členem Nihon Kobudo Kyokai ani Nihon Kobudo Shinkokai. Podle japonské Wikipedie trénuje tokijský hasičský sbor techniky nihon eiho jako techniky záchrany ve vodě.

Zajímavosti

Japonská plavecká federace uvádí, že člen školy Kobori-ryu vydal roku 1756 knihu, která je podle ní nejstarší vydanou knihou o plavání v Japonsku. Japonská Wikipedie připomíná, že se podle kroniky o Nobunagovi Oda Nobunaga plaval od března do září v řece a stal se zdatným plavcem. Encyklopedie Heibonsha uvádí, že počet osmnácti bojových umění, mezi něž se suijutsu řadí, není pevný a že samo označení přišlo z Číny až od středního období Edo.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.