Shaolin Quan

Základní informace

Zakladatel

Bodhidharma(podle tradice)

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníKombinované

Páskovací systémJen danové stupně

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Shaolin Quan

O bojovém umění Shaolin Quan

Shaolin Quan je souhrn bojových umění spojených s klášterem Shaolin u Dengfengu v provincii Henan. Klášter vznikl roku 495. Stéla z roku 728 zaznamenává pomoc mnichů budoucímu císaři Taizongovi roku 621, bojový výcvik ale doložen není až do 16. a 17. století, kdy ho popisuje nejméně čtyřicet pramenů a kdy mniši bojovali proti japonským pirátům (1553–1555). Legenda o Bodhidharmovi jako zakladateli se opírá o spis Yijin jing z roku 1624, který historici odmítají. Obranné i útočné techniky se nacvičují ve dvojicích a sólových sestavách taolu, dvojicové sestavy střídají útok a protiúder. Tradice uvádí přes tisíc sestav, mezi nimi luohanquan, paochui a hongquan. První dochovanou příručkou je spis Cheng Zongyoua o Shaolinské holi, vydaný 1621. V klášteře žáci podle výzkumu z let 2018–2019 trénovali dvakrát denně základy, sestavy, silová cvičení a skoky. Koncem roku 2019 zavedl klášter 18 úrovní, devět duan a devět pin. Soutěží se v sestavách bez kontaktu. Roku 2006 byl Shaolin gongfu zapsán do státního seznamu nehmotného dědictví ČLR. Film Shaolin Temple (1982) přivedl ke klášteru turisty a v Dengfengu vznikly desítky internátních škol. Památková ochrana vedla k přesídlení okolních rodin a ke sporu mnichů a místních učitelů o to, kdo smí mluvit za Shaolin kung-fu.

Historie

Shaolin Quan označuje bojová umění spojená s klášterem Shaolin u Dengfengu v provincii Henan. Název Shaolin se ale používá i jako značka pro vnější styly kung-fu obecně, takže sám o sobě vazbu na klášter nedokládá. Stéla kláštera z roku 728 zaznamenává, že mniši kolem roku 610 bránili klášter před bandity a roku 621 pomohli budoucímu císaři Taizongovi porazit Wang Shichonga v bitvě u Hulao. Bojový výcvik stéla nepopisuje. Podle historika Meira Shahara žádný dochovaný pramen nedokládá výcvik v Shaolinu od 8. do 15. století, kdežto v 16. a 17. století ho popisuje nejméně čtyřicet textů.

Čím se liší

Shaolin Quan se často zaměňuje se sportovním wushu. Wushu se podle singapurského vládního portálu nehmotného dědictví dělí na nacvičené sestavy taolu a zápas sanda a zahrnuje vnitřní i vnější, severní i jižní styly. Shaolin Quan je jen jednou z tradic, ze kterých vychází. V pravidlech soutěží taolu Mezinárodní federace wushu (IWUF) z roku 2005 samostatná disciplína Shaolinquan není, závodí se v jednotných disciplínách jako changquan, nanquan nebo taijiquan a volná sestava se hodnotí nejvýše 10 body. IWUF vznikla roku 1990 v Pekingu a wushu je od téhož roku medailovým sportem Asijských her. Rozdíl je vidět i ve výuce u kláštera. Podle studie Su Xiaoyan z roku 2016 se z velkých škol v Dengfengu staly internáty, které vedle školních předmětů vyučují státem schválené wushu, a mniši se s místními učiteli přou o to, kdo smí za Shaolin kung-fu mluvit. S taijiquanem a xingyiquanem ho spojuje doba vzniku. Podle popisu knihy historika Meira Shahara vznikly všechny tři styly beze zbraně v 16. a 17. století a sloužily i náboženským a léčebným účelům. Jako pěstní styly Shaolinu uvádí státní seznam nehmotného dědictví Číny xiaohong, luohan, meihua zhuang a paochui.

Technika

Obranné techniky zahrnují uhnutí, blok, chycení a odražení, útočné fintu, úder, zámek a hod. Nacvičují se ve dvojicích a taktika se učí sólovými sestavami taolu, párovanými na malé a velké. Dvojicové sestavy střídají útok a protiúder proti spolupracujícímu partnerovi, což má zajišťovat přesný přenos techniky mezi generacemi. Cvičení proti plnému odporu jsme u tohoto stylu nenašli. Tradice uvádí přes tisíc zdokumentovaných sestav, z nichž za dynastie Qing mniši prý vybrali 100 a z nich užší výběr 18. Státní seznam nehmotného dědictví Číny uvádí tradiční soubor 172 sestav bez zbraní. Za reprezentativní styl tradice považuje luohanquan, paochui nazývá králem stylů a hongquan dělí na malou a velkou formu. Dále jmenuje tongbiquan a taizu changquan. Pořadí i přívlastky jsou tvrzením tradice, ne závěrem historiků.

Trénink

Antropoložka Marta Nešković strávila v klášteře 16 měsíců terénního výzkumu (duben 2018 až srpen 2019). Zahraniční žáci tam trénovali dvakrát denně, dvě hodiny ráno a dvě odpoledne. Každá lekce začínala základy jibengong a pokračovala sestavami, silovým cvičením, skoky nebo pohyby zvířecích stylů. Ústřední bylo opakování, učitelé byli přísní spíš ke skupině než k jednotlivci a čínští žáci byli posuzováni přísněji než cizinci. Velké školy v Dengfengu měly podle reportáže National Geographic z roku 2011 koleje a trénink šest dní v týdnu 11 měsíců v roce od svítání. Lidová tradice mluví o 72 uměních, cvičeních pro pružnost, rovnováhu, tvrdost, sílu, rychlost a kontrolu. Přesně je spočítat nelze a samotné zařazení do tradice je tvrzením tradice.

Stupně a postup

Během výzkumu Marty Nešković v letech 2018–2019 neměl klášter formální klasifikaci dovedností a žáci se porovnávali neformálně. První standardizaci teorie a praxe kung-fu zavedl klášter koncem roku 2019, s 18 úrovněmi: devět duan a po nich devět pin. Pásy ani šerpy jsme jako stupně nedoložili. Vedle stupňů rozlišuje výzkum postavení žáka. Bojoví mniši wuseng jsou muži z mnišské komunity, kteří cvičí a reprezentují dědictví, nemusí být vysvěcení, začínají jako laičtí buddhisté a žáci a po dvacátém roce se mohou rozhodnout pro vysvěcení. Zahraniční žáci tvořili samostatnou skupinu ubytovanou v Shaolin Disciples’ Home ve vesnici Wangzhigou pod klášterním oddělením pro zahraniční styky.

Soutěže

Soutěží se v sestavách bez kontaktu. Jako příklad národní federace vede americká USAWKF v návrhu pravidel mistrovství 2026 v tradiční divizi samostatnou kategorii Songshan-Shaolinquan. Zahrnuje sestavy bez zbraní (tradiční, povinné a napodobující styly), s krátkými zbraněmi dao a jian, s dlouhými (hůl, kopí) a s měkkými zbraněmi, dále dvojice duilian a skupinové jiti. Registrovaní Shaolinští závodníci smějí nosit mnišský hábit. Samostatnou kategorii Shaolinquan v pravidlech IWUF jsme nenašli. V Dengfengu se koná Zhengzhou International Shaolin Wushu Festival, jehož 13. ročník byl zahájen v říjnu 2024. Rok založení festivalu se nám doložit nepodařilo.

Dnes

Roku 2006 byl Shaolin gongfu zapsán do prvního státního seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR. UNESCO zapsalo roku 2010 na seznam světového dědictví Historické památky Dengfengu, osm skupin staveb a míst včetně Shaolinu. Zápis chrání stavby, bojová umění nezmiňuje. Film Shaolin Temple s Jet Li, uvedený v lednu 1982, vyvolal oživení zájmu o bojová umění v Číně a udělal z kláštera cíl turistů. Reportáž National Geographic z roku 2011 popisuje v Dengfengu kolem 60 škol bojových umění, vzniklých za dvacet let, se žáky od pěti let do konce dvacítky. Výzkum v Dengfengu z let 2012–2013 uvádí pro rok 2012 48 registrovaných škol. Studie Su Xiaoyan (International Journal of the History of Sport, 2016) uvádí, že se Shaolinské umění historicky vyučovalo hlavně v přidružených chrámech a okolních vesnicích, ne uvnitř kláštera. Památková ochrana a rozvoj turistiky vedly k přesídlení stovek rodin do vzorové vesnice asi 20 km daleko a v novém parku bojových umění přežily jen velké školy. Mniši a místní učitelé se podle ní střetli o to, kdo smí mluvit za Shaolin kung-fu.

Zajímavosti

Les pagod u kláštera tvoří podle zprávy ICOMOS z roku 2008 celkem 241 pagod z let 520 až 1803, Britannica uvádí 246 hrobových míst. Nedaleký chrám Chuzu z roku 1125 připomíná prvního patriarchu školy chan. Klášter je od 31. července 2010 součástí světového dědictví UNESCO jako jedna z osmi skupin Historických památek Dengfengu. Hůl se podle tradičního výkladu ve státním seznamu nehmotného dědictví vyvinula z holí, které mniši nosili na horských cestách. Historik Tang Hao zpochybnil spojení Shaolinu s Bodhidharmou už roku 1930 a nejstarší texty o Bodhidharmovi jako bojovém mistrovi pocházejí z počátku 17. století. Požár z roku 1928 podle studie Su a kolegů z roku 2019 hořel 45 dní a zničil většinu budov. Pozemková reforma v letech 1949 až 1953 vzala klášteru asi 99 procent půdy a zůstalo v něm 14 starých mnichů. Za kulturní revoluce v letech 1966 až 1976 byla shaolinská bojová umění zakázána. Obnovu podnítily návštěvy japonské skupiny Shorinji Kempo v letech 1979 až 1981 a film The Shaolin Temple z roku 1982, roku 1986 přijelo asi 2 470 000 turistů. V srpnu 2025 převzal vedení kláštera Shi Yinle z chrámu Bílého koně po vyšetřování dosavadního opata Shi Yongxina. Po zavedení nových pravidel podle South China Morning Post odešlo asi 30 mnichů.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.