Maculelê

Základní informace

Země původuBrazílie

RegionJižní Amerika

Hlavní zaměřeníZbraně

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Charakter a původ

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Maculelê

O bojovém umění Maculelê

Maculelê je podle Paranaguá (2024) směs boje, hry a kruhového kolektivního tance, tedy luta, jogo e dança. Green (2001) ho popisuje jako taneční formu i styl boje s holemi zvanými grimas. Paranaguá připomíná napětí mezi chápáním maculelê jako boje, nebo jako tance, a odmítá jeho záměnu za styl capoeiry, protože podle ní jde o samostatný kulturní projev. Zakladatele jsme v pramenech nenašli. Podle spisovatele Plínia de Almeidy (1966), kterého cituje Paranaguá, byl maculelê možná přinesen do Brazílie kolem 18. století otroky z oblasti Mosambiku. Nejstarší indicií je podle Biancardi zpráva santoamarských novin O Popular z roku 1873 o Afričance Raimundě Quitérii, která ještě ve 110 letech zametala náměstí kostela Purificação pro slavnosti maculelê. Paranaguá spojuje maculelê s cukrovarnickými engenhos v Santo Amaro a s průvody o svátku Nossa Senhora da Purificação 2. února. Kolem roku 1943 nebo 1944 podle ní Paulino Aloísio de Andrade, Mestre Popó, založil Conjunto Maculelê de Santo Amaro. Skupinu Viva Bahia vedla podle Paranaguá v letech 1962 až 1985 v Salvadoru Emília Biancardi a s ní maculelê poprvé opustil stát Bahia. Viva Bahia autorka připisuje zavedení mačet, facões, jejichž střetávání vykřesává jiskry. Mestre Bimba podle Mestra Anzola zařadil maculelê do svých vystoupení a IPHAN ho uvádí mezi slavnostními vystoupeními po Bimbových promocích.

Historie

Ústní tradice podle Paranaguá (2024) jmenuje před Popóem tři první mistry, Ti-Ajoua, malê z Engenho Partido, Joãa de Obá a Pedra Assunçãa zvaného Barão, od něhož Popó maculelê převzal. Popó se podle téže autorky jako chlapec mezi 8 a 12 lety účastnil maculelê, který vedli João de Obá a Barão. Kolem roku 1943 nebo 1944 shromáždil podle Paranaguá přátele a příbuzné před domem v Rua da Linha a obnovený maculelê podle vlastních slov poprvé vyvedl do ulic 2. února, o svátku Purificação. Green (2001) k čtyřicátým létům uvádí, že Paulino Aloisio Andrade učil hru s holemi místní děti, které pak vystupovaly na festivalech a folklorních představeních. První popis maculelê podal podle Biancardi badatel Darwin Brandão, který ho viděl v Santo Amaro v roce 1948. Podle folkloristky Hildegardes Vianny začal maculelê opouštět Santo Amaro od poloviny padesátých let. S Viva Bahia vystoupil podle Paranaguá na karnevalu v Riu 1966 se školou samby Império Serrano. Po Popóově smrti vedl skupinu podle téže autorky jeho nevlastní syn Valfrido Vieira de Jesus, Mestre Vavá, který zemřel v roce 1994.

Čím se liší

Paranaguá (2024) rozlišuje Maculelê Tradicional podle Popóových základů a stylizovaný maculelê skupin capoeiry, v němž se agogô už skoro nepoužívá. Spor vyvolaly i mačety. Zezinhovo použití mačet místo dřevěných grimas ve Viva Bahia podle Paranaguá vedlo ke sporu s otcem a Mestre Vavá tvrdil, že mačeta do maculelê starých nepatřila. Folkloristka Hildegardes Vianna podle Manuela Querina pokládá maculelê za fragment Cucumbi, jehož vrcholem je boj indiánského a černého krále, píše Paranaguá. Bojové tance s holemi podle autorky nejsou výsadou maculelê. Uvádí Bate Pau indiánů Terena v Mato Grosso do Sul, Moçambique ze São Paula a Pauliteiros z Mirandy do Douro v Portugalsku. Green (2001) píše, že maculelê s holemi se velmi podobá baskickým lidovým tancům s holí makila.

Technika

Grimy se podle Paranaguá (2024), která cituje Mascaro (2023), bijí ve čtyřech dobách. První tři údery se vedou ve výši trupu, čtvrtý nataženou paží ve výši hlavy, kde kryje úder partnera a tvoří kříž, cruzeta. Mezi první a třetí dobou hráči podle téže autorky improvizují, bijí holí o zem, skáčou nebo dělají pernadas. Grimy se podle Paranaguá drží vždy v cruzetas, aby nezasáhly obličej, ruce ani prsty. Pohyb se podle Paranaguá skládá ze skoků, otoček, lehkého zvedání jedné nohy a rytmických dřepů, zatímco údery grimas se vedou rychle a v rytmu, v situacích útoku a obrany proti soupeři. Každý účastník má podle ní pár grimas dlouhých přibližně 50 cm a širokých dva prsty, mistr používá jen jednu větší grimu o délce 55 až 60 cm. Hlavním nástrojem je podle Mestra Macaca, jehož cituje Paranaguá, agogô, které začíná, končí a udává rytmus. V Popóově době se podle téže autorky místo atabaques používaly bubny z plechovek od karbidu, ze zinku a ze dřeva potaženého hadí kůží. Maculelê doprovázejí podle Paranaguá rytmy ijexá, který podle tradice zavedl Popó, barravento, congo a podle některých i nagô.

Trénink

Grimy se podle Paranaguá (2024) tradičně opalují na ohni a seškrabují sklem. Dona Nicinha podle téže autorky vysvětluje, že se nebrousí ani nelakují, aby kvůli potu nevyklouzly z ruky. Na otázku po dřevu grimas odpověděl Zezinho podle Paranaguá jmény biriba, pitiá a canzi, autorka uvádí také biriba de solteiro, pau d'arco a araçá. Vystoupení podle Paranaguá začíná louvação, responzoriálním zpěvem, při němž mistr dřepí uprostřed. Po prvním sboru začnou atabaques, pak údery grimas a nakonec mistr zanotuje píseň. Maculelê je podle autorky převážně mužský a nemá stanovený počet účastníků, ženy dnes vystupují v zinguê, bílém pruhu látky přes prsa. Propojení maculelê s capoeirou sahá podle Paranaguá, která vychází z Moutinha (2022), do padesátých let k Mestru Canjiquinhovi. Mestre Anzol, žák Bimby, podle ní koncem šedesátých let v Riu v Grupo Senzala vyučoval maculelê, samba duro, samba de roda a puxada de rede. Green (2001) píše, že v capoeiře zůstává výcvik se zbraněmi v podobě maculelê, rytmického střetávání krátkých holí při tanečním pohybu.

Dnes

Druhý únor, den patronky Santo Amaro Nossa Senhora da Purificação, je podle Paranaguá (2024) považován i za Dia do Maculelê. Dnes se podle ní vystoupení konají na Praça da Purificação bez pevného dne. Popóovo dědictví si podle Paranaguá nárokují skupiny Netos de Popó (mistři Ventilador a Pandeiro) a Raízes do Samba e Maculelê (Mestre Valmir, syn Mestra Vavá a Nicinhy do Samba). Jméno Netos de Popó nesli už Popóovi žáci, kteří podle Paranaguá díky Marii Mutti vystoupili v roce 1982 v Evropě. V roce 2019 podala podle Paranaguá Associação Beneficente Ilê Axé Oju Onirê žádost o Registro Especial maculelê jako státního nehmotného dědictví u IPAC a obdobný dokument u IPHAN. Studie k zápisu byly podle autorky kvůli pandemii odloženy. V době obhajoby její práce v roce 2024 čekalo odborné stanovisko na projednání v Conselho Estadual de Cultura da Bahia a zápis by šel do knihy III, Expressões Lúdicas e Artísticas.

Zajímavosti

Podle slovníku Priberam, jak ho uvádí Paranaguá (2024), je maculelê slovo z umbundu, spojení Maka, tedy výzva či provokace, a Lele, tedy rychle. Zilda Paim podle Paranaguá odvozuje jméno od macuas a lelê, dvou holí, Plínio de Almeida od nástrojů Macum a Le. Zezinhovu verzi o kultu hadů autorka označuje za jeho výmysl pro zvědavce. Paranaguá cituje memorialistu Pedra Pedreiru (1974) s legendou o uprchlém černochovi s kožní nemocí, kterého přijal indiánský kmen a který sám porazil nepřátelský kmen, když byli ostatní na lovu, a stal se hrdinou. Senegalský etnolog Ousmane Silla podle Biancardi při návštěvě Salvadoru v šedesátých letech přirovnal maculelê k tanci Peulů. Caetano Veloso podle Paranaguá vzpomíná, že Popóův hvizd při řízení tramvaje měl stejnou krásu a tajemství jako písně maculelê. Popó podle autorky zavedl rituál s nápojem jurema, při němž opilý černoch vyzývá ostatní k boji. Mestre Vavá podle Paranaguá řekl, že kdyby otrok mohl bojovat maculelê s mačetou, otroctví by neexistovalo, protože mačeta by si s dozorcem poradila.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.