Esgrima criolla (Gaučovský boj s nožem)

Základní informace

Charakter a původ

Trénink

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Esgrima criolla (Gaučovský boj s nožem)

Esgrima criolla je gaučovský boj s nožem, doma v Argentině a Uruguayi. Zakladatele ani rok vzniku nemá — je to zvyk pastevecké společnosti, ne založená škola. Doložený počátek leží na konci 18. století v Bandě Oriental, tedy v dnešní Uruguayi, a vrchol nastal v první polovině 19. století během argentinských válek za nezávislost a následných vnitřních konfliktů. Hlavní zbraní je facón, dlouhý nůž s čepelí třicet až čtyřicet centimetrů, jednobřitý a s příčkou; často se vyráběl z bajonetů a šavlových čepelí. Nosil se za pasem a sloužil i k práci, ne jen k boji. Vedle něj stojí daga s kratší oboustrannou čepelí, která se prosadila později v městském prostředí, protože se vešla do kapsy saka. Druhá ruka drží poncho, kterým se kryje, klame a zaplétá soupeřova čepel. Trénovalo se bez krve. Visteo znamená cvičení postavené na čtení soupeřova pohybu, při němž se místo nože používala hůl nebo prsty potřené mazadlem, takže zásah zanechal stopu, ne ránu. Canchada byl vymezený prostor, v němž se nacvičoval postup a ústup bez ztráty pozice. Duel měl nepsaná pravidla a ta jsou na esgrima criolla nejzajímavější. Cílem nebylo zabít, ale označit: vítězstvím byla viditelná rána v obličeji, takzvané barbijo, vedená od lícní kosti k ústům. Rozhodovala první vážná krev, a smrt se považovala za nešťastnou náhodu, ne za vraždu. Ve druhé polovině 19. století se tradice přesunula do měst a k tangu; dnes ji udržují tradicionalistické skupiny.

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.