Loita Galega (Galicijský zápas)
Galicijský lidový zápas v úchopu za pracovní kalhoty maón nebo pás faixa. Vítězí patnáct sekund kontroly soupeře nebo náskok bodů.
Základní informace
ŠpanělskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Loita Galega (Galicijský zápas)
O bojovém umění Loita Galega (Galicijský zápas)
Loita galega je galicijský lidový zápas. Jméno se píše i ve tvaru luta galega, což je pošpanělštěná podoba, galicijsky je správně loita. Úchop se bere za pevné pracovní kalhoty zvané maón nebo za pás zvaný faixa, takže se zápas vede přes oděv. Zápasí se bosky v kruhu, který měl historicky průměr asi 3,30 metru a vymezoval ho mlat ze slaměných otepí. Dnes má bojová plocha čtyři metry. Podle pravidel klubu A Cambadela vítězí ten, kdo drží soupeře pod kontrolou patnáct sekund, získá náskok deseti bodů nebo provede techniku za čtyři body. Zakladatele lidová tradice nemá. Nejstarší doklad je podle Galicia Confidencial dokument z roku 1812, který zmiňuje i zápasy žen. Zápasy dívek a žen popsaly také Rosalía de Castro ve Follas Novas z roku 1880 a Emilia Pardo Bazán v povídce El Molino z roku 1900. Před sjednocením měly kraje vlastní podoby: xogar ás abarcas, tumba nebo os caiados. Výzkum tradice začal roku 1986 na setkání v Ourense. Zápas dnes drží hlavně klub A Cambadela, který podle novin nedostává institucionální podporu.
Historie
Podle Galicia Confidencial popisuje zápasy v Galicii, včetně zápasů žen, dokument z roku 1812 uložený v Biblioteca Mundial del Deporte. Primární dokument jsme sami neověřili. Rosalía de Castro ve sbírce Follas Novas z roku 1880 popsala zápasy mladých mužů a žen, Emilia Pardo Bazán v povídce El Molino z roku 1900 zápasy dívek. Slovník Marciala Valladarese z roku 1885 zaznamenává sloveso aloitar. Podle materiálů klubu A Cambadela žila tradice do padesátých nebo šedesátých let dvacátého století a pak jen v některých oblastech, například v části provincie Lugo. Výzkum začal roku 1986 na setkání v Ourense, které vedl mimo jiné Severino Gómez, technický ředitel klubu.
Čím se liší
Na rozdíl od olympijského zápasu dovoluje loita galega při hodech chytat kalhoty a faixu a souboj může po pádu pokračovat na zemi. Zakázány jsou údery, štípání, chytání prstů a obličeje a pokládání rukou na hlavu. Od leónské lucha leonesa se liší tím, že úchop není omezen jen na pás.
Technika
Maón jsou pevné modré nebo černé pracovní kalhoty. Námořníci je skládali asi čtyři prsty nad kolenem, rolníci čtyři prsty pod kolenem. Faixa chránila břicho a sloužila i k nošení nákladu. Při hodech se smí chytat kalhoty i faixa. Ve stylu abarcas drží každý soupeř jednou paží přes rameno a druhou pod ním a ruce se nesmějí pustit. Klub A Cambadela dělí techniky do čtyř skupin: perna, cadril, ombro a rolo.
Trénink
Zápasí se bosky s kalhotami vyhrnutými ke kolenům. Podle klubu A Cambadela označuje barva faixy technickou úroveň zápasníka. Klub sídlí v A Estradě a za cíl si dal propagaci zápasu, rozbor hodů a sjednocení pravidel. Pravidelný tréninkový řád se nám v pramenech najít nepodařilo.
Stupně a postup
Podle pravidel klubu dává částečný dotyk zad jeden bod a plný dotyk dva body. Další bod přidá zůstání ve stoje a další vytlačení soupeře z kruhu. Souboj končí patnácti sekundami kontroly soupeře, náskokem deseti bodů, třemi hody za dva body nebo technikou za čtyři body. Bojová plocha, takzvaný círculo vivo, má průměr čtyři metry a ochrannou zónu sedm metrů. Historicky se zápasilo v kruhu ze slaměných otepí o průměru asi 3,30 metru.
Dnes
Zápas dnes drží hlavně klub A Cambadela, který podle Galicia Confidencial nedostává žádné institucionální financování a propagaci platí z vlastních zdrojů. Klub spolupracuje s Federación Galega de Loita na sjednocení soutěžních pravidel a soutěžní řád zveřejnil roku 2014. Vyhlášení kulturní památkou ani zápis UNESCO jsme nenašli.
Zajímavosti
Zápasilo se nejen na mlatech při žních, ale i na stodolách, říčních bárkách, plážích a v rybářských přístavech. Místní názvy zápasu zahrnují xogar ás abarcas, a tumba, os caiados, chimpa nebo tombadela. Varianta caiados často začínala na kolenou nebo na zemi.
Časté otázky
Za co se v loita galega chytá?
Za pevné pracovní kalhoty zvané maón nebo za pás zvaný faixa. Při hodech je povoleno obojí.
Jak se vyhrává v loita galega?
Podle pravidel klubu A Cambadela patnácti sekundami kontroly soupeře, náskokem deseti bodů, třemi hody za dva body nebo technikou za čtyři body.
Zápasily loitu galegu i ženy?
Ano. Zápasy žen zmiňuje dokument z roku 1812 a popsaly je i Rosalía de Castro a Emilia Pardo Bazán.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.