London Prize Ring (Historický box)
Pravidla anglického boxu holýma rukama z roku 1838, revidovaná 1853. Kolo končilo pádem, počet kol nebyl omezen, poslední mistrovský zápas podle nich byl roku 1889.
Základní informace
Spojené královstvíCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro London Prize Ring (Historický box)
O bojovém umění London Prize Ring (Historický box)
London Prize Ring Rules jsou pravidla anglického boxu holýma rukama, která podle Encyclopaedia Britannica platila od roku 1838 a v roce 1853 byla revidována. Nahradila pravidla z Broughtonova amfiteátru z roku 1743, která podle knihy Fistiana (1841) platila až do roku 1838. Ke změně podle Fistiany vedl smrtelný zápas Owena Swifta s Brighton Billem 13. března 1838. Ring měl podle pravidel z roku 1838 tvar čtverce o straně 24 stop ohraničeného osmi kůly a dvojitými lany a uprostřed byla čára zvaná scratch. Kolo končilo, když byl jeden ze zápasníků na zemi, a po 30 sekundách musel bez pomoci dojít k čáře do osmi sekund, jinak prohrál. Počet ani délku kol pravidla podle Greena neomezovala. Faulem byly mimo jiné úder hlavou, úder na ležícího, úder pod pás, vyrývání očí, kousání a kopání. Profesionálové podle Britannicy pravidla Queensberry z roku 1867 nejprve odmítli a poslední mistrovský zápas v těžké váze podle londýnských pravidel vyhrál v roce 1889 John L. Sullivan nad Jakem Kilrainem v 75 kolech.
Historie
Fistiana uvádí, že podle starých Broughtonových pravidel mohli sekundanti nosit vyčerpané zápasníky k čáře, a to označuje za příčinu smrtelného konce zápasu z roku 1838. Chronologie v téže knize zapisuje k 26. srpnu 1743 Broughtonových sedm pravidel, která podle ní sepsal kapitán Godfrey, Green klade Broughtonova pravidla do roku 1741. London Prize Ring Rules podle Greena vydala Pugilists Protective Association a revize následovaly v letech 1853 a 1866. Miles v knize Pugilistica otiskl Rules of the Ring v revizi Pugilistic Association, které podle něj valná schůze jednomyslně přijala, a zápas Sayers proti Heenanovi se podle něj bojoval podle nových pravidel z roku 1853.
Čím se liší
Broughtonova pravidla podle Pancratie z roku 1812 počítala se čtvercem o straně jednoho yardu nakresleným křídou uprostřed jeviště a s půlminutou, za kterou sekundant musel muže po pádu přivést. Miles uvádí, že po zápase Swifta s Brighton Billem se nošení zápasníků k čáře zrušilo. Pravidla Queensberry podle Britannicy zavedla polstrované rukavice, tříminutová kola s minutovou přestávkou, deset sekund na vstání bez pomoci a zákaz zápasu v klinči, Green je datuje do roku 1866 a uvádí, že měla dvanáct bodů.
Technika
Pravidla z roku 1838 podle Fistiany požadovala poctivý boj ve stoje a zakazovala úder hlavou, úder na ležícího soupeře, úder pod pás, chycení soupeře pod pasem nebo za stehno v klinči, vyrývání očí, trhání masa prsty nebo nehty, kousání, kopání a dopad koleny na ležícího. Kdo si úmyslně lehl bez úderu, prohrál, s výjimkou vyklouznutí ze sevření. Revidovaný text u Milese zakazoval držet v ruce kámen, hůl nebo kalafunu a svírat soupeře o lana a kdo z ringu utekl před útokem, prohrál.
Trénink
Fistiana píše, že cílem tréninku boxera je zvýšit sílu, pohyblivost, dech a schopnost vydržet námahu a údery, tedy to, čemu se říkalo bottom. Broughton podle ní v únoru 1747 v Daily Advertiser ohlásil akademii na Haymarketu, kde se box vyučoval s pomůckami zvanými mufflers, které měly chránit před monoklem, zlomenou čelistí a krvácením z nosu. Green uvádí, že Broughton své lekce nazýval přednáškami.
Soutěže
Zápas podle pravidel z roku 1838 řídili dva umpires a rozhodčí, kterého si zvolili a jehož rozhodnutí bylo konečné. Každý boxer měl šátek své barvy, šátky se přivázaly ke kůlu a vítěz si je odnesl jako trofej. Nikdo kromě rozhodčích a obsluhy nesměl stát blíž než deset stop od ringu. Revidovaný text u Milese povoloval jen hřeby v botách schválené Pugilistic Association a sekundantům za přiblížení během kola ukládal pokutu 5 šilinků. Váhové kategorie se podle Greena zavedly v 50. letech 19. století, těžká nad 156 liber, střední 134 až 156 a lehká pod 134 liber.
Dnes
Mississippi Encyclopedia uvádí, že zápas Sullivana s Kilrainem 8. července 1889 v Richburgu v Mississippi trval 75 kol podle London Prize Ring Rules a kola končila sražením, protože tříminutové kolo ještě nebylo zavedeno. Britannica píše, že pravidla Queensberry nejprve převzali mladší boxeři a že zápasy v rukavicích popularizoval i Jem Mace. Green označuje pravidla Queensberry za základ dnešního boxu. Organizaci, která by dnes soutěžila podle London Prize Ring Rules, jsme nenašli.
Zajímavosti
Ungar u Broughtonových pravidel uvádí, že boxeři měli 30 sekund na návrat doprostřed ringu k čáře, odtud pochází anglické úsloví up to scratch. Pravidla z roku 1838 podle Fistiany ukládala, aby se jim co nejvíc přizpůsobily i divadelní souboje.
Časté otázky
Čím se London Prize Ring Rules lišila od pravidel Queensberry?
Podle Britannicy pravidla Queensberry zavedla polstrované rukavice, tříminutová kola s minutovou přestávkou, deset sekund na vstání a zákaz zápasu v klinči. Podle londýnských pravidel kolo končilo pádem a počet kol nebyl omezen.
Proč vznikla London Prize Ring Rules?
Fistiana uvádí, že k nim vedl smrtelný zápas Owena Swifta s Brighton Billem v březnu 1838. Podle starých Broughtonových pravidel mohli sekundanti nosit vyčerpané zápasníky k čáře.
Kdy se naposledy bojovalo podle London Prize Ring Rules?
Britannica uvádí poslední mistrovský zápas v těžké váze v roce 1889, kdy John L. Sullivan porazil Jakea Kilraina v 75 kolech.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.