Gukgung (Korejská tradiční lukostřelba)
국궁Korejská tradiční lukostřelba s kompozitním lukem gakgung a terčem na 145 m, bez mířidel. Od roku 2020 je národním nehmotným dědictvím Koreje.
Základní informace
Jižní KoreaCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Gukgung (Korejská tradiční lukostřelba)
Gukgung je korejská tradiční lukostřelba. Podle encyklopedie korejské kultury (Encyclopedia of Korean Culture) se na korejském území střílelo z luku od pravěku a za dynastie Joseon byla lukostřelba předmětem vojenských státních zkoušek. Úřad pro kulturní dědictví ji 30. července 2020 zapsal jako národní nehmotné kulturní dědictví pod čistě korejským názvem hwalssogi. Podle deníku Asia Business Daily nedostala žádné nositele, protože ji provozuje kdokoli.
Číst dál
Po reformách z konce 19. století staré střelecké zvyky podle Encyclopedia of Korean Culture zanikly a znovu ožily se založením střelnice Hwanghakjeong v soulské čtvrti Sajik-dong, kterou encyklopedie datuje rokem 1899 a deník Korea JoongAng Daily rokem 1898. Roku 1922 vznikl předchůdce dnešní Korejské lukostřelecké asociace, která od roku 1983 spravuje jen tradiční lukostřelbu. Střílí se na terč vzdálený 80 gan, tedy 145 m. Z luků užívaných za Joseonu se podle encyklopedie dochoval jen kompozitní luk gakgung, jehož výroba trvá zhruba rok. Deník Korea JoongAng Daily uvádí, že je z bambusu, hovězí šlachy, klihu z rybího měchýře a buvolího rohu. Na soutěžích asociace se smí použít jen schválený gakgung nebo laminátový luk a mířidla ani jiné mechanické pomůcky nejsou dovoleny. Studie v časopise International Journal of the History of Sport (2016) uvádí, že instruktoři gukgungu učili několik korejských olympijských lukostřelců v počátcích jejich úspěchu. Od roku 2024 se konají univerzitní soutěže.
Historie
Encyclopedia of Korean Culture uvádí jako doklad pravěké lukostřelby štípané kamenné hroty šípů nalezené po celé zemi. Podle kroniky Samguk sagi dal bakjejský král Biryu roku 320 postavit západně od paláce střeleckou plošinu. V Silla se úředníci až do roku 788 vybírali pouze podle střelby z luku a za Joseonu byla lukostřelba předmětem vojenských státních zkoušek.
Číst dál
Po imjinské válce dal král Seonjo postavit u východní zdi paláce Gyeongbokgung pavilon a otevřel ho veřejnosti, což encyklopedie označuje za počátek soukromých střelnic. Recenzovaná studie z roku 2020 popisuje střelecká bratrstva, spolky vzájemné pomoci, které soukromé střelnice podporovaly, a rozebírá pravidla jednoho z nich z let 1828 až 1920. Po reformách z konce 19. století staré zvyky zanikly a znovu ožily se založením střelnice Hwanghakjeong v Sajik-dongu, podle encyklopedie roku 1899, podle deníku Korea JoongAng Daily roku 1898. Do roku 1945 bylo v Soulu přes 40 střelnic. Podle deníku Asia Business Daily se lukostřelba roku 1928 stala oficiální disciplínou národních sportovních her. Předchůdce Korejské lukostřelecké asociace založilo podle encyklopedie 11. července 1922 v Hwanghakjeongu 35 zakladatelů. Současný název nese asociace od roku 1948. Roku 1962 převzala i západní lukostřelbu, roku 1963 vstoupila do mezinárodní federace a v březnu 1983 olympijskou lukostřelbu oddělila do samostatného svazu. Od té doby spravuje jen tradiční lukostřelbu. Úřad pro kulturní dědictví zapsal lukostřelbu 30. července 2020 jako národní nehmotné kulturní dědictví, podle Asia Business Daily pod číslem 142.
Čím se liší
Od olympijské lukostřelby se gukgung podle deníku Korea Times liší vzdáleností 145 m s obloukovou dráhou šípu a tím, že nemá úchyty, mířidla ani pomůcky k míření. Encyclopedia of Korean Culture uvádí, že Korejská lukostřelecká asociace převzala roku 1962 i západní lukostřelbu a roku 1983 ji oddělila do samostatného svazu. Od japonského kyudo se liší podle Martial Arts of the World mimo jiné ochranou palce. Japonský luk se drží v jedné třetině od spodu a palec chrání vyztužená rukavice, kdežto v Koreji a Číně se používal palcový kroužek. Kyudo se podle téže encyklopedie vyučuje jako duchovní a tělesná disciplína a samotná přesnost se v něm necení, kdežto v korejské lukostřelecké soutěži se podle Encyclopedia of Korean Culture sčítají zásahy.
Technika
Encyclopedia of Korean Culture popisuje střelbu jako jeden souvislý sled pohybů bez zastavení. Střelec má natáhnout luk bez postranních myšlenek, soustředit mysl a vypustit šíp, aniž by myslel na výstřel, a pohyb skládá z vodorovné a svislé složky v rovnováze klidu a pohybu. Při nezdaru má hledat chybu u sebe. Za Joseonu se podle encyklopedie cvičila pěší střelba, střelba z koně, střelba ve stoje a teorie. Šíp letí na 145 m po oblouku, což deník Korea Times označuje za poznávací znak korejské tradiční lukostřelby. Studie Choi Seokgyua a Ok Gwanga (2016) uvádí, že moderní korejská lukostřelba převzala z tradiční techniky vyrovnání paží, vypuštění tětivy, odvedení paže dozadu a míření podle směru větru.
Trénink
Na střelnici je podle Encyclopedia of Korean Culture terč vzdálený 80 gan (145 m), dřevěná deska 12 ja vysoká a 9 ja široká. Pavilon na střelnici slouží jako místo setkávání střelců a řízení soutěží a za terčem bývá hliněný val. Lukostřelec Andrew White v článku na webu World Archery uvádí, že střelnice na 145 m nemají pravidla o rovinatosti a někde se střílí do kopce, z kopce nebo přes zátoku. Ze sedmi druhů luků užívaných za Joseonu se dochoval jen kompozitní gakgung pro cvičnou střelbu a z osmi druhů šípů jen cvičný yuyeopjeon. Výroba jednoho luku trvá zhruba rok. Deník Korea JoongAng Daily uvádí jako materiál bambus, hovězí šlachu, klih z rybího měchýře a buvolí roh, deník Asia Business Daily moruši, roh, hovězí šlachy a sušené rybí měchýře. Noví členové střelnic podle deníku Korea Times procházejí tříměsíčním výcvikem natahování a střelby a střelnice dbají na konfuciánskou etiketu. Podle Asia Business Daily se na střelnicích učí devět zásad lukostřelce a technické normy. Recenzovaná studie z roku 2020 uvádí, že v klubech platí pořadí spíš podle věku a postavení než podle stupně a starší střelci se zdraví první.
Stupně a postup
Korejská lukostřelecká asociace podle Encyclopedia of Korean Culture pořádá jednou ročně zkoušky na dan v tradiční lukostřelbě a na soutěžích má zvláštní kategorii držitelů danu. Mezinárodní federace World Archery uvádí, že při zkouškách musí střelec zasáhnout terč předepsaný počet krát. Na první až třetí dan se zkouší s moderním laminátovým lukem, od čtvrtého danu výš jen s tradičním gakgungem. V klubech přežívají podle recenzované studie z roku 2020 tradiční tituly. Předseda se nazývá sabaek nebo sadu, správce yusa a člen jeopjang.
Soutěže
Na soutěžích lze podle Encyclopedia of Korean Culture použít jen luky gakgung a laminátové luky schválené Korejskou lukostřeleckou asociací, na soutěžích krajů a na celkovém mistrovství jen gakgung. Mířidla ani jiné mechanické pomůcky nejsou dovoleny. Družstvo kraje má sedm střelců a počítá se součet pěti nejlepších, v soutěži střelnic proti sobě nastupuje pět střelců jedné střelnice a jednotlivci soutěží v kategoriích držitelů danu a bez danu. Hlavními soutěžemi jsou podle encyklopedie mistrovství podle kategorií mužů a žen, celkové mistrovství a soutěž krajů k výročí narození admirála I Sun-sina. Tradiční týmové souboje střelců se nazývaly pyeonsa a zápolily v nich střelnice, čtvrti nebo Soul s předměstím. První univerzitní soutěž se podle deníku Korea Times konala 15. srpna 2024 na Induk University a druhá podle World Archery 17. listopadu 2024 v Soulu. Univerzitní kluby podle deníku Korea Times střílejí v halách na 30 m.
Dnes
Úřad pro kulturní dědictví zapsal lukostřelbu 30. července 2020 jako národní nehmotné kulturní dědictví. Podle deníku Korea Herald zvolil název hwalssogi, protože jde o čistě korejský výraz pro lukostřelbu, který se často objevuje v dokumentech z období Korjo a Joseon. Asia Business Daily uvádí, že stejně jako u zápasu ssireum nebo přípravy kimči nebyli jmenováni žádní nositelé, protože lukostřelbu provozuje kdokoli. Deník Korea Times popisuje tři úrovně: členské venkovní střelnice s pevnou vzdáleností 145 m, veřejná krytá cvičiště s terči na 30 m a univerzitní kluby, které tato cvičiště využívají. Z historických střelnic podle Encyclopedia of Korean Culture dosud fungují mimo jiné Hwanghakjeong a Seokhojeong v Soulu. Studie v International Journal of the History of Sport (2016) uvádí, že instruktoři gukgungu učili několik korejských olympijských lukostřelců v raných fázích jejich úspěchu.
Zajímavosti
Střelnici Hwanghakjeong podle deníku Korea JoongAng Daily postavil král Gojong původně uvnitř paláce Gyeongbokgung a později byla přenesena do parku Sajik. Týž deník uvádí, že kniha Bowmanship of Joseon, kterou roku 1929 vydal jazykovědec Lee Jung-ha, jako první podrobně popsala tradiční výrobu luků. U střelnic se podle Encyclopedia of Korean Culture cesta pro sbírání šípů nazývá yeonjeon-gil a prapor, který hlásí zásah a směr dopadu, gojeongi.
Časté otázky
Na jakou vzdálenost se v korejské tradiční lukostřelbě střílí?
Na 145 m, podle Encyclopedia of Korean Culture 80 gan. Univerzitní kluby a veřejná cvičiště střílejí v halách na 30 m.
Z čeho je luk gakgung?
Podle deníku Korea JoongAng Daily z bambusu, hovězí šlachy, klihu z rybího měchýře a buvolího rohu, Asia Business Daily uvádí i moruši. Výroba jednoho luku trvá podle Encyclopedia of Korean Culture zhruba rok.
Používají se v gukgungu mířidla?
Ne. Encyclopedia of Korean Culture uvádí, že na soutěžích Korejské lukostřelecké asociace nejsou mířidla ani jiné mechanické pomůcky dovoleny.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.