Kasagake (Jízdní lukostřelba na vzdálený terč)
笠懸Japonská jízdní lukostřelba na vzdálený terč, jedna ze tří středověkých disciplín střelby z koně. Terčem býval střelcův klobouk, později kožený kotouč, šíp má místo hrotu dutou hlavici.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Kasagake (Jízdní lukostřelba na vzdálený terč)
O bojovém umění Kasagake (Jízdní lukostřelba na vzdálený terč)
Kasagake je japonská jízdní lukostřelba, při níž jezdec ve cvalu střílí na terč umístěný dál od dráhy. Daijisen ji definuje jako soutěž ve střelbě z luku za jízdy, která vzkvétala od pozdního Heian do doby Kamakura: původně se jako terč zavěšoval střelcův klobouk, později kruhový terč potažený hovězí kůží a vycpaný například slámou. Spolu s yabusame a inuoumono patřila podle Daijisenu, Nikkoku, Heibonshy a Nipponiky ke třem disciplínám jízdní střelby bojovníků. Maypedia ji odlišuje od yabusame tím, že terč je umístěn daleko, asi 30 m, Nipponica uvádí u vzdálené podoby terč asi 18 m od dráhy o průměru asi 54,5 cm a u malé podoby čtvercovou desku o straně asi 12 cm nízko nad zemí. Šíp je podle Nikkoku a Maypedie opatřen místo hrotu velkou dutou hlavicí.
Číst dál
Původ není podle japonské Wikipedie jasný. Nikkoku uvádí jako první doložený výskyt slova záznam v deníku Chuyuki z 8. dne 2. měsíce roku 1092, japonská Wikipedie nachází starší doklad z roku 1057, kdy členové domu jednoho z Minamotů prováděli kasagake na břehu řeky Kizugawa cestou do Nary. Heibonsha píše, že se prý konala už v době Heian a zmiňují ji dobové spisy a deníky jako Chuyuki, a Maypedia uvádí, že počátek prý spočívá v tom, že šlechta nařizovala bojovníkům cvičnou střelbu z koně nikoli na zvláštní dráze, ale na říčním břehu. Tvrzení, že kasagake zavedl Minamoto no Yoritomo, označuje japonská Wikipedie s odkazem na starší spis za chybné, Maypedia píše jen, že Yoritomo často nechával střílet na předměty vložené do bambusu. Nikkoku ji označuje za nejstarší z jízdních střeleb, která měla méně přísný obřad než yabusame a inuoumono, jednodušší zařízení a potřebovala méně místa, a proto se v dobách Heian a Kamakura hojně konala. V době Muromachi se podle Heibonshy ustálily způsoby a vzniklo mnoho příruček, Nipponica klade úpadek až na konec doby Muromachi. V době Edo ji podle Nikkoku obnovil šógun Tokugawa Yoshimune spolu s inuoumono a yabusame, japonská Wikipedie cituje dobový spis, podle něhož Yoshimune cvičil nejdříve právě kasagake, a uvádí, že po restauraci Meiji znovu upadla a dnes ji uchovávají Takeda-ryu a Ogasawara-ryu. Svatyně Kamigamo v Kjótu a kjótský turistický web uvádějí, že tamní obřad kasagake třetí neděli v říjnu předvádí Takeda-ryu ze spolku Dai Nippon Kyubakai, který ji podle vlastního přehledu od roku 1979 předvádí i na slavnosti Doshin ve městě Miura.
Historie
Původ kasagake není podle japonské Wikipedie jasný. Nikkoku cituje jako první doložený výskyt slova záznam v deníku Chuyuki z 8. dne 2. měsíce roku 1092, Heibonsha uvádí, že se prý konala už v době Heian a zmiňují ji dobové spisy a deníky jako Chuyuki, a Nipponica klade první zmínky do 11. století. Japonská Wikipedie nachází starší doklad ve spisu z roku 1057, kdy příslušníci domu jednoho z Minamotů prováděli kasagake na břehu řeky Kizugawa cestou do Nary. Maypedia vysvětluje počátek tak, že šlechta pozdní doby Heian prý nařizovala bojovníkům cvičnou střelbu z koně nikoli na zvláštní dráze, ale na říčním břehu. Nikkoku ji označuje za nejstarší z jízdních střeleb a připisuje její oblibu v dobách Heian a Kamakura tomu, že měla méně přísný obřad než inuoumono a yabusame, jednodušší zařízení a potřebovala méně místa.
Číst dál
V době Kamakura patřila podle Daijisenu, Nikkoku, Heibonshy a Nipponiky ke třem disciplínám jízdní střelby. Spolek Dai Nippon Kyubakai uvádí, že kronika Azuma kagami zaznamenává, jak se Yoritomo a Yoriie bavili kasagake s gokenin, a že účelem cvičení bylo nacvičit střelu do obličeje, výrazného místa zbroje. Maypedia píše, že Yoritomo často nechával střílet na vějíř nebo obuv vložené do bambusu. Tvrzení, že kasagake zavedl Yoritomo, označuje japonská Wikipedie za chybné s odkazem na spis z doby Edo, který připomíná záznam z roku 1092, táž Wikipedie však cituje jiný starý spis, podle něhož za Yoritomovy vlády začala vzdálená podoba kasagake. Město Kasakake v prefektuře Gunma, dnes část města Midori, je podle japonské Wikipedie pojmenováno podle toho, že tam Yoritomo kasagake prý provedl. V době Muromachi se podle Heibonshy ustálila etiketa a vzniklo mnoho příruček, Nipponica klade úpadek až na konec doby Muromachi. Anglická Wikipedie píše, že po pádu kamakurského šógunátu ji uchovaly jen rody Ogasawara a Takeda, zatímco Nikkoku ji v době Muromachi řadí k třem jízdním střelbám a Heibonsha píše o ustálení způsobů a vzniku mnoha příruček. V době Edo ji podle Nikkoku obnovil osmý šógun Tokugawa Yoshimune spolu s inuoumono a yabusame, Nipponica obnovu řadí do reforem éry Kyoho a japonská Wikipedie cituje dobový spis, podle něhož Yoshimune cvičil nejdříve právě kasagake. Po restauraci Meiji podle japonské Wikipedie znovu upadla, dnes ji uchovávají Takeda-ryu a Ogasawara-ryu. Dai Nippon Kyubakai uvádí mezi svými vystoupeními obřad kasagake na slavnosti Doshin ve městě Miura od července 1979 a svatyně Kamigamo v Kjótu uvádí, že její obřad kasagake předvádí Takeda-ryu z tohoto spolku.
Čím se liší
Proti yabusame má kasagake jeden terč místo tří a stojí dál od dráhy: Maypedia uvádí asi 30 m proti terčům yabusame těsně u dráhy. Nikkoku píše, že kasagake má méně přísný obřad než yabusame a inuoumono, jednodušší zařízení a vystačí s menším místem, japonská Wikipedie ji označuje za praktičtější a technicky obtížnější, ale formálně jednodušší, s větším zábavním rozměrem. Dai Nippon Kyubakai dodává, že yabusame jede jedním směrem a střílí tři terče vlevo, zatímco obřadní kasagake jede tam a zpět a na zpáteční cestě střílí na nízký terč. Šíp kasagake má podle Nipponiky místo hrotu dutou hlavici, zatímco u yabusame uvádí rozdvojený hrot. Přesto kasagake není jen hra: Daijisen, Nikkoku i Maypedia znají obřadní podobu konanou ve svatyni a svatyně Kamigamo ji dnes provádí jako obětinu. Třetí disciplínou byla inuoumono, podle Nipponiky střelba ze cválajícího koně na běžící psy šípy, které psa nezabijí, v tradiční podobě s 36 jezdci a 150 psy, naposledy předvedená podle Nikkoku roku 1881.
Technika
Terč a jeho vzdálenost odlišují kasagake od yabusame. Daijisen uvádí, že původně se jako terč zavěšoval střelcův klobouk, později kruhový terč potažený hovězí kůží a vycpaný například slámou, Heibonsha popisuje terč z cypřišového dřeva potažený kůží s vatou. Vzdálenost terče od dráhy uvádějí prameny různě: Heibonsha, Nikkoku a Maypedia asi 30 m, Nipponica asi 18 m, japonská Wikipedie 5 až 10 délek luku (asi 11 až 23 m), svatyně Kamigamo pro svůj dnešní obřad asi 5 m od koně. Nipponica uvádí dráhu dlouhou asi 107 m a dělí kasagake podle vzdálenosti terče na vzdálenou podobu, kterou se běžně myslí, s kruhovým terčem o průměru asi 54,5 cm s černým kruhem uprostřed, a malou podobu s čtvercovou deskou o straně asi 12 cm ve výšce asi 36 cm nad zemí a asi 24 cm od okraje dráhy. Nikkoku uvádí terč o straně 1 shaku 8 sun a japonská Wikipedie pro malou podobu desku o straně 4 až 8 sun vloženou do bambusu, na niž se střílí při zpáteční jízdě.
Číst dál
Šíp má podle Nikkoku a Maypedie místo hrotu velkou dutou hlavici, Nipponica ji popisuje jako dutý vejčitý kus dřeva s otvory nasazený na hrot, aby střelec nezranil cíl, a uvádí, že obřad s tímto šípem se dnes provádí jako nejvyšší obřad kyuda. Oděv popisuje jen japonská Wikipedie: návleky na nohy jako u yabusame, rukávy se nezavazují a chránič ruky se původně nenosil, lovecký klobouk jako u yabusame se nenosí, protože střelcův klobouk býval terčem. Spolek Dai Nippon Kyubakai popisuje obřadní podobu jako jízdu tam a zpět: terč na cestě tam je z obou stran ohrazen bambusem a střelec má na výstřel jen okamžik, kdy je k terči kolmo, na zpáteční cestě střílí na menší desku u nohou koně, k čemuž slouží techniky střelby šikmo vlevo a vpravo dolů.
Trénink
Kasagake dnes podle svatyně Kamigamo a podle vlastního přehledu předvádí Takeda-ryu ze spolku Dai Nippon Kyubakai. Dai Nippon Kyubakai, který zastupuje Takeda-ryu, uvádí, že zájemce musí před přijímacím posouzením navštívit nejméně dva běžné tréninky konané každou neděli kromě dnů vystoupení, a že odmítá ty, kdo chtějí jen střílet na mnoho terčů, protože nejde o sport. Tentýž spolek uvádí, že při kasagake se používá střelba šikmo vlevo a vpravo dolů, zatímco yabusame cvičí střelbu přesně doleva. Historicky šlo podle Heibonshy o střelecké umění pro nácvik bojových dovedností a podle Dai Nippon Kyubakai měl bojovník nacvičit střelu do obličeje, výrazného místa zbroje.
Soutěže
Daijisen, Nikkoku a Maypedia nazývají kasagake soutěží ve střelbě z koně a Nikkoku i Maypedia uvádějí losovanou podobu, kterou japonská Wikipedie popisuje jako soutěž s rozhodčími: deset střelců losuje z pěti dvojic losů a po deseti jízdách rozhodne počet zásahů o vítězi každé dvojice. Vedle toho existovala podle japonské Wikipedie podoba sta výstřelů jednoho střelce jako modlitba nebo poděkování a obřadní podoba ve svatyni, při níž byly terči obětiny. Dnešní pravidla, vzdálenosti ani mistrovství pro kasagake jsme v pramenech nenašli, svatyně Kamigamo popisuje svůj obřad jako obětinu svatyni.
Dnes
Svatyně Kamigamo v Kjótu uvádí, že její obřad kasagake předvádí Takeda-ryu ze spolku Dai Nippon Kyubakai, dráha měří asi 180 m, jezdci v brnění vyjíždějí z jižního konce, na severním se otočí a při zpáteční jízdě střílejí na terče po obou stranách. Svatyně tvrdí, že kasagake jako obětina svatyni se v celém Japonsku provádí jen u ní. Kjótský městský turistický web uvádí obřad třetí neděli v říjnu od 13 hodin a popisuje vzdálenou podobu jako střelbu vodorovně ze cválajícího koně a malou podobu jako střelbu na terč na zemi. Prefektura Kanagawa uvádí slavnost Doshin s kasagake poslední neděli v květnu na pláži Aburatsubo ve městě Miura, Dai Nippon Kyubakai ji ve svém přehledu vede od července 1979. Japonská Wikipedie jmenuje i město Midori v prefektuře Gunma a uvádí, že kasagake uchovávají Takeda-ryu a Ogasawara-ryu, u Ogasawara-ryu zmiňuje malou podobu kasagake ve svatyni Katori jingu.
Zajímavosti
Jméno kasagake pochází podle Nikkoku a Maypedie prý z toho, že se jako terč zavěšoval střelcův klobouk, Maypedia upřesňuje, že na větev. Japonská Wikipedie dodává, že proto se při kasagake nenosí lovecký klobouk jako u yabusame. Dai Nippon Kyubakai tvrdí, že nácvik střely do obličeje měl bojový smysl, a připomíná, že tři válečníci, které jmenuje, prý padli zasaženi šípem do obličeje. Město Kasakake v prefektuře Gunma, dnes část města Midori, nese podle japonské Wikipedie jméno po tom, že tam Yoritomo prý kasagake provedl.
Časté otázky
Čím se kasagake liší od yabusame?
Počtem a vzdáleností terčů a mírou obřadnosti. Yabusame střílí na tři terče u dráhy, kasagake podle Maypedie na jeden terč asi 30 m daleko, podle Nipponiky asi 18 m. Nikkoku uvádí u kasagake méně přísný obřad a jednodušší zařízení, Dai Nippon Kyubakai jízdu tam a zpět s druhým, nízkým terčem na zpáteční cestě.
Kdo kasagake založil a kdy vznikla?
Zakladatel není znám a původ je podle japonské Wikipedie nejasný. Nikkoku cituje první výskyt slova v deníku Chuyuki z roku 1092, japonská Wikipedie starší doklad z roku 1057. Tvrzení, že ji zavedl Minamoto no Yoritomo, označuje japonská Wikipedie za chybné.
Kde lze kasagake dnes vidět?
Ve svatyni Kamigamo v Kjótu třetí neděli v říjnu, kde ji podle svatyně předvádí Takeda-ryu ze spolku Dai Nippon Kyubakai, a na slavnosti Doshin ve městě Miura poslední neděli v květnu podle prefektury Kanagawa. Japonská Wikipedie uvádí i město Midori v prefektuře Gunma.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.