Defendu
Systém blízkého boje, který ve 20. letech sestavil William Fairbairn pro policii v Šanghaji. Není to škola s formami, ale výcvik pro pár týdnů.
Základní informace
Charakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Defendu
O bojovém umění Defendu
Defendu sestavil William Ewart Fairbairn v Šanghaji dvacátých let, kde sloužil u městské policie v jednom z nejnásilnějších měst tehdejšího světa. Nešlo o školu se sestavami, ale o výcvik pro člověka, který se za pár týdnů musí naučit přežít zásah. Fairbairn měl černý pás z Kódókanu a k džúdžucu přidal čínský box a hlavně to, co viděl na ulici. Systém popsal v roce 1926 v knize Defendu, později přepracované pro armádu pod názvem Get Tough. Základní myšlenkou je jednoduchost pod stresem. Používají se hrubé pohyby, které vydrží ztrátu jemné motoriky: sek hranou dlaně, úder dlaní pod bradu, kolena, lokty, útok na oči, krk a klouby. Necvičí se výměna úderů, ale co nejrychlejší ukončení — Fairbairn opakovaně píše, že vteřina rozhoduje a slušnost tu nemá místo. Za druhé světové války Fairbairn se svým kolegou Ericem Sykesem cvičil britské commandos a agenty SOE ve skotském Achnacarry a jejich metoda se stala základem spojeneckého boje zblízka. Dvojici patří i návrh bojového nože Fairbairn–Sykes. Z defendu vychází většina pozdějších vojenských systémů; přímou linii k němu má i řada dnešních kurzů sebeobrany.
Styly a větve
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.
