Modern Army Combatives (MACP)
Program boje zblízka americké armády, který od roku 1995 vznikal u 2. praporu 75. pluku Rangers. Stojí na boji na zemi podle brazilského jiu-jitsu a zahrnuje soutěže.
Základní informace
Spojené státyCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Modern Army Combatives (MACP)
O bojovém umění Modern Army Combatives (MACP)
Modern Army Combatives (MACP) je program boje zblízka armády Spojených států. Podle zpravodajství army.mil (2008) a diplomových prací z velitelské a štábní školy (Blanton 2008) a z Naval Postgraduate School (Lorah 2010) začal vznikat v roce 1995 u 2. praporu 75. pluku Rangers. Vedl ho tehdejší velitel družstva štábní seržant Matt Larsen. Skupina se podle army.mil rozhodla pro brazilské jiu-jitsu rodiny Gracie, Green (2001) uvádí převzetí Gracie jiu-jitsu u Rangers už v roce 1994. Program kodifikovala polní příručka FM 3-25.150 Combatives z 18. ledna 2002, která nahradila starší příručku FM 21-150. Podle army.mil ji přepsal Larsen. Příručka uvádí, že škrcení je nejlepší způsob, jak boj ukončit, kdežto údery jsou neúčinným způsobem, jak soupeře vyřadit, i když do celkové strategie boje patří. Dnes platí výcviková příručka TC 3-25.150 z 31. března 2017, která dělí boj na čtyři vzdálenosti od vzdálenosti střelby po boj na zemi. Výcvik podle TC 3-25.150 začíná při základním výcviku, ale většina má probíhat v jednotkách, a to i proti plně se bránícímu partnerovi. Instruktoři procházejí třemi navazujícími kurzy. Součástí programu jsou soutěže od jednotek po armádní mistrovství, které se podle army.mil koná od roku 2005.
Historie
Předchůdcem programu byla příručka FM 21-150. Blanton (2008) uvádí, že poprvé vyšla v roce 1942, během dalších padesáti let se změnila jen málo a její techniky vycházely z výuky Williama Fairbairna, Erica Sykese a Rexe Applegatea za druhé světové války. Armádní boj zblízka byl podle něj v roce 1995 málo cvičený systém dynamických hodů a kloubových pák. V roce 1995 podle Blantona nařídil velitel praporu Rangers hodnocení armádního systému a 2. prapor 75. pluku ustavil komisi pod vedením štábního seržanta Matta Larsena. Lorah (2010) s výhradou, že jde o tradované vyprávění, jmenuje jako velitele, který vývoj nařídil, podplukovníka Stanleyho McChrystala. Komise podle Blantona zkoumala taekwondo, judo, thajský box a sambo. Od samba převzala potřebu soutěžní složky, a protože chyběli instruktoři samba, obrátila se k brazilskému jiu-jitsu. Podle army.mil (2008) Larsen po přeložení k Ranger Training Brigade ve Fort Benning v roce 2002 přepsal polní příručku, která vyšla jako FM 3-25.150 Combatives. U 11. pěšího pluku v roce 2005 vytvořil čtyřstupňový kurz pro výcvik instruktorů, z něhož vznikla United States Army Combatives School. Anglická Wikipedie uvádí jako rok založení školy 2000. Armádní mistrovství se podle army.mil koná od roku 2005 a roku 2011 se poprvé přesunulo z Fort Benning do Fort Hood.
Čím se liší
Blanton (2008) srovnává program s MCMAP námořní pěchoty. MCMAP je podle něj bližší tradičnímu bojovému umění a má pásky od světle hnědého po černý se šesti stupni. Armádní program popisuje jako systém boje na zemi se čtyřmi úrovněmi, které nejsou přesně páskovým systémem. Polní příručka z roku 2002 ani výcviková příručka z roku 2017 nejmenují Fairbairna, Sykese ani Applegatea. Blanton s jejich výukou spojuje jen starší příručku FM 21-150, kterou nový program nahradil.
Technika
Příručka FM 3-25.150 z roku 2002 uvádí osm principů: duševní klid, situační povědomí, poddajnost, základnu, dominantní pozici těla, vzdálenost, rovnováhu a páku. Škrcení označuje za nejlepší způsob, jak boj ukončit, údery za neúčinný způsob vyřazení soupeře. Páky na zápěstí a kroutivé páky na koleno se podle ní mají učit s velkou opatrností a ve sparringu ani v soutěžích se nepovolují. Výcviková příručka TC 3-25.150 z roku 2017 učí boj v rámci strategie, v níž bojovník ovládá vzdálenost, úhel a výškovou úroveň. Rozlišuje čtyři fáze vzdálenosti: střelbu, údery, klinč a boj na zemi. Prvním cílem vojáka je vytvořit odstup a přejít k hlavní zbrani. Když to nejde, má udržet odstup pro zbraň sekundární, nebo zkrátit vzdálenost, získat dominantní pozici a boj dokončit. Mezi poučení ze zpětné vazby z bojišť příručka řadí zásady, že každý boj je bojem v klinči a na zemi, kde údery tvoří jen jeho součást, a že v každém boji jde o zbraň. Kapitoly příručky postupují od základních přes středně pokročilé po pokročilé techniky boje na zemi a končí kapitolou o kontaktních zbraních.
Trénink
Příručka FM 3-25.150 z roku 2002 navrhuje pro základní výcvik deset hodin v pěti dvouhodinových lekcích. Začíná se bojem na zemi, protože se snáz učí a dává základ pro techniky ve stoje. První dril spojuje únik z pozice v sedu na soupeři, průchod přes jeho nohy a získání téže pozice, druhý dril přechod na soupeřova záda a únik z této pozice. Jednotky mají postupovat metodou crawl, walk, run a v poslední fázi sparrují, přičemž se na zemi místo úderů jen plácá, strhy se cvičí proti soupeři v boxerských rukavicích a přidávají se scénáře s více soupeři. Výcviková příručka TC 3-25.150 z roku 2017 staví výcvik na soustavnosti, základech, nepřetržitosti, soutěžích, drilech, výcviku naživo, začlenění do ostatního výcviku a zpětné vazbě z bojišť. Výcvikem naživo rozumí cvičení proti plně se bránícímu partnerovi. Podle příručky má výcvik začínat při základním a odborném výcviku a pokračovat v kurzech pro poddůstojníky a důstojníky, většina se ale má odehrávat v jednotkách. Příručka zároveň kritizuje dřívější pokusy, kdy instruktor civilního bojového umění naučil vojáky v omezeném čase několik technik, které rychle zapomněli.
Stupně a postup
Blanton (2008) popisuje program ve čtyřech stupních. Level 1 trval 40 hodin a probíhal výhradně na zemi, Level 2 trval dva týdny a přidával pokročilý boj na zemi a strhy. Level 3 a Level 4 trvaly po čtyřech týdnech. Level 3 učil údery z boxu, thajského boxu, kali a dalších umění a jejich začlenění do close quarters battle, Level 4 sloužil ke kontrole kvality programů na úrovni brigády nebo posádky. Stupně 3 a 4 certifikovala jen United States Army Combatives School ve Fort Benning. Výcviková příručka TC 3-25.150 z roku 2017 zná tři navazující instruktorské kurzy. Basic Combatives Course připravuje trenéry pro palebná družstva, družstva a čety, Tactical Combatives Course přidává další techniky na zemi, hody a klinč a Combatives Master Trainer Course pokrývá všechny vzdálenosti včetně úderů a začlenění do výcviku close quarters combat. Certifikaci nejvyššího kurzu vydává jen United States Army Combatives Course ve Fort Benning.
Soutěže
Příručka FM 3-25.150 z roku 2002 měla tři sady pravidel. V základní se začínalo na kolenou a zápasilo se do vzdání nebo do vypršení času. Ve standardní se zápasilo v polní uniformě šest až deset minut, body se udělovaly za strhy, průchod přes nohy soupeře, převrácení soupeře, koleno na hrudi a pozice v sedu na soupeři a na jeho zádech a všechny údery byly zakázány. Výcviková příručka TC 3-25.150 z roku 2017 zná pět úrovní soutěží: Basic, Standard, Intermediate, Advanced a týmovou Scenario. Údery přicházejí až na úrovni Intermediate, kde jsou povoleny údery otevřenou rukou do obličeje, pěstí na tělo a kopy a kolena od pasu dolů. Advanced povoluje údery pěstí, kopy a kolena pod hlavou a Scenario navíc lokty a hlavičky v plné taktické výstroji a se zbraní. Mistrovství se pořádají na úrovni malé a velké jednotky, posádky a celé armády.
Dnes
Platnou příručkou je TC 3-25.150 z 31. března 2017, která nahradila vydání z 1. dubna 2009. Odpovídá za ni velitelství pro výcvik a doktrínu TRADOC a připravilo ji U.S. Army Maneuver Center of Excellence ve Fort Benning. Armádní předpis AR 350-1 z 1. června 2025 zmiňuje boj zblízka jen jako součást fyzické připravenosti v systému Army Holistic Health and Fitness. Podle diplomové práce Loraha (2010) zvolilo letectvo při tvorbě vlastního programu armádní model s pomocí Matta Larsena a v září 2009 vznikl United States Air Force Combatives Program.
Zajímavosti
Podle army.mil (2008) skupina Rangers cvičila i podle příručky Marine Corps Martial Arts Program. Lorah (2010) uvádí, že Larsen a jeho tým cestovali po světě, zkoumali různé styly a zjistili, že země volí vojenský styl boje zblízka podle své kultury. Prameny se liší v psaní jména zakladatele. Blanton (2008) píše Matt Larson, army.mil a Lorah (2010) Matt Larsen.
Časté otázky
Kdo vytvořil Modern Army Combatives?
Program vedl od roku 1995 štábní seržant Matt Larsen u 2. praporu 75. pluku Rangers. Podle army.mil v roce 2002 přepsal polní příručku FM 3-25.150 a v roce 2005 vytvořil kurz pro instruktory, z něhož vznikla armádní škola boje zblízka.
Proč program začíná bojem na zemi?
Polní příručka FM 3-25.150 z roku 2002 uvádí, že boj na zemi se snáz učí a dává základ pro techniky ve stoje. Škrcení podle ní nejlépe ukončí boj, kdežto údery jsou neúčinným způsobem, jak soupeře vyřadit.
Má Modern Army Combatives pásky?
Blanton (2008) popisuje čtyři úrovně, které podle něj nejsou přesně páskovým systémem, a výcviková příručka z roku 2017 zná tři navazující instruktorské kurzy. Pásky má program MCMAP námořní pěchoty.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.