Choukhe (Kurdský zápas v kabátci)
Zápas v kabátci čuche, který provozují hlavně Kurdové severovýchodního Íránu v Chorásánu. Chytá se jen nad pasem, zápasí se naboso za zvuku bubnu a hoboje.
Základní informace
ÍránCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Choukhe (Kurdský zápas v kabátci)
O bojovém umění Choukhe (Kurdský zápas v kabátci)
Choukhe, persky košti-je bá čuche, je tradiční zápas v kabátci z oblasti Chorásánu v severovýchodním Íránu. Podle Moshtagha Khorasaniho ho provozují hlavně kurdské kmeny žijící v Chorásánu, ve městech Bojnúrd, Esfarájen, Kúčán, Farímán a Čenárán. Název znamená „s čuche“, tedy s kabátcem, a slovo je podle Abbásího perského původu. Kořeny má podle téhož autora v přípravě na bitvu, zápasilo se při Nowruzu, o svátcích, na svatbách a po sklizni. Podle Moqqadama Zijárata byl zdatným zápasníkem i Náder Qolí, pozdější zakladatel dynastie Afšárovců. Zakladatele ani rok vzniku jsme nenašli.
Číst dál
Zápasníci se drží za kabátec a snaží se soupeře vyvést z rovnováhy, chytá se jen nad pasem a nohou soupeře se nesmí dotknout, povolené jsou podmety, zametání, hody přes bok a zkrucování paží, na zemi se nebojuje. Pád je dotyk ramene o zem. Podle UWW trvá zápas pět minut s tříminutovým prodloužením, zápasí se naboso v kruhu na hlíně a utkání doprovází buben dohol a hoboj sorná. Dřív nebyl časový ani váhový limit, tři váhové třídy přišly podle Mohammada Džahání v roce 1983 po smrti šampiona. Hlavní soutěž se podle agentury Mehr koná každý rok 14. farvardínu, den po skončení novoročních svátků, v aréně v Esfarájenu, kde vítěz dostává peníze, ovce, velbloudy nebo koberce. Zápas byl podle Mehr zapsán do íránského národního nehmotného dědictví v roce 2008. Dne 20. dubna 2025 podepsaly UWW a Íránská zápasnická federace memorandum, kterým choukhe vstoupilo mezi přidružené styly UWW.
Historie
Moshtagh Khorasani popsal v roce 2014 zápas bá čuche jako zápas z oblasti Velkého Chorásánu, jehož kořeny vidí v přípravě na bitvu, s důrazem na chvaty a hody z hlubokého postoje. Sám píše, že mezinárodní literatura o tématu neexistuje a vychází z íránských knih a z terénního rozhovoru. Podle Abbásího, kterého cituje, ho provozují hlavně kurdské kmeny žijící v Chorásánu a koná se v Kúčánu, Bojnúrdu, Esfarájenu, Farímánu a Čenáránu. Zápasilo se při Nowruzu, o státních svátcích, na svatbách a po sklizni. Podle Moqqadama Zijárata byl zdatným zápasníkem i Náder Qolí (1688 až 1747), pozdější zakladatel dynastie Afšárovců, a slavný pahlaván Akbar Chorásání z doby Kádžárovců prý po porážce v Teheránu půl roku trénoval se zápasníky bá čuche v Češme Gilás a naučil se podkopávání. Severochorásánští Turkmeni měli vlastní svatební zápas goraš a zápasníci bá čuche jezdili do jejich vesnic vyzývat na zápas. Bidaki v roce 2018 spojil kurmandžský kabátec a obřad jeho oblékání se zoroastrijskou sedrou.
Číst dál
Původně se zápasilo v běžném oblečení s omotanými rukávy a šálem kolem pasu, od roku 1950 v kalhotách po kolena a bezrukávové bundě z tuhé ovčí nebo velbloudí vlny zvané čuche a od roku 1962 se vlna nahradila lnem. Bez časového a váhového limitu docházelo k vážným zraněním a úmrtím, a tak byly podle Mohammada Džahání v roce 1983 po smrti šampiona Alírezy Dartúmího zavedeny tři váhové třídy do 70 kg, 70 až 80 kg a nad 80 kg. Podle agentury Mehr byl zápas v roce 2008 zapsán do íránského národního nehmotného dědictví. Dne 20. dubna 2025 podepsaly UWW a Íránská zápasnická federace čtyřleté memorandum, kterým choukhe vstoupilo mezi přidružené styly UWW.
Čím se liší
Podle Moshtagha Khorasaniho připomíná bá čuche v postoji a hodech judo a jujutsu: zápasníci se drží bund a snaží se soupeře vyvést z rovnováhy, zemní techniky ani škrcení tu nejsou. Od volného stylu se liší tím, že oba zápasníci mají bundu a krátké kalhoty, takže se těžko provádějí překvapivé útoky na nohy a drží se na dálku za bundu. Podle Bolura, kterého Moshtagh Khorasani cituje, byla většina technik íránského volného stylu převzata z bá čuche. Severochorásánští Turkmeni mají vlastní zápas goraš. Příbuznost s pásovými zápasy Střední Asie jsme v odborných pramenech nenašli.
Technika
Zápasníci se drží za kabátec a snaží se soupeře vyvést z rovnováhy, zápas podle Moshtagha Khorasaniho začíná vždy ve stoje zkouškou síly. Chytá se jen nad pasem a nohou soupeře se podle UWW nesmí dotknout. Povolené jsou všechny druhy podmetů, zametání, boční hody přes bok a zkrucování paží, zakázané je chytání nohou pod kolenem, suplexy, křížový úchop bundy, stahování bundy přes hlavu a zámek nohy, na zemi se smí pokračovat jen několik sekund po dopadu. Mohammad Džahání dělí techniky na čtyři skupiny podle toho, zda pracují převážně nohama, pažemi, krkem a pasem, nebo smíšeně, a Moshtagh Khorasani zachytil třicet technik z literatury a od mistra Hášema Asadího z Bojnúrdu. Pád je podle UWW dotyk jednoho ramene o zem, podle Moshtagha Khorasaniho také sed s oběma rameny na zemi nebo dopad zády do úhlu menšího než devadesát stupňů. UWW boduje povalení jedním bodem, hod dokončený mimo kruh dvěma body a uvnitř kruhu jedním. Podle UWW se zápasí v kruhu na hlíně a více zápasů může probíhat současně, Moshtagh Khorasani uvádí zápasiště 12 krát 12 metrů obvykle na louce, Mehr hliněný kruh o průměru asi deset metrů. Oděv se v pramenech liší: UWW popisuje tričko s rukávy k loktům, bundu, šortky a pevný látkový pás zavázaný vzadu, Moshtagh Khorasani bezrukávovou bundu, dlouhé černé kalhoty tonbán přehnuté přes kolena a červený a modrý vlněný šál jako pás. Zápasí se naboso.
Trénink
Popis tréninku jsme v pramenech nenašli. Podle pravidel, která uvádí Moshtagh Khorasani, se zápasník kvalifikuje v městském kole, předloží lékařské potvrzení, váží se první den a mladiství dokládají věk průkazem. Pořádající organizace hradí zápasníkům a trenérům ubytování a stravu v táboře den před a den po zápasech a cestu autobusem. Na utkání dohlíží pět rozhodčích, jeden uprostřed a čtyři v rozích, a rozhodují většinou hlasů. Před zápasem provádějí zápasníci rituální omytí a modlitbu. Každá ze tří chorásánských provincií má vlastní šampionát a poté se koná velký šampionát mezi provinciemi.
Stupně a postup
Stupně ani tituly choukhe nemá. Podle pravidel u Moshtagha Khorasaniho se zápasí ve dvou skupinách: mladiství nejvýš šestnáctiletí s minimální váhou 40 kg a šampioni bez věkového limitu s minimální váhou 70 kg, do roku 1983 se zápasilo bez vah, pak ve třech třídách do 70, do 80 a nad 80 kg. Dospělí vítězové dostávali klisnu, dojnou krávu a berana, mladiství zlatou medaili, podle Mehr dnes peníze, mince, ovce, velbloudy, cukr a ručně tkané koberce. Aktuální kategorie podle pravidel UWW z roku 2025 jsme nenašli.
Dnes
Hlavní soutěž se podle agentury Mehr koná každý rok 14. farvardínu, den po skončení svátků Nowruz, v aréně Zejnolchán v Esfarájenu v provincii Severní Chorásán. Hudba bubnu dohol a hoboje sorná začíná se zápasem, lidé zaplňují ulice k aréně a obchody se zavírají. Vítěz dostává peníze a mince, ovce, velbloudy, cukr a ručně tkané koberce. Zápas dnes podle Mehr trvá deset minut, dřív neměl časový limit a vyhrál ten, kdo soupeře třikrát položil na záda. Podle popisu UWW z roku 2025 trvá zápas pět minut a při nerozhodném stavu následuje minutová pauza a tříminutové prodloužení, v němž vyhrává první, kdo boduje. Moshtagh Khorasani uváděl v roce 2014 deset minut s pětiminutovým prodloužením u dospělých a kratší zápasy pro mladistvé. Chorásán je rozdělen na provincie Razaví, Severní a Jižní Chorásán, každá má vlastní šampionát a poté se koná šampionát mezi provinciemi. Organizaci, která soutěže pořádá, popisuje Moshtagh Khorasani jako místní a tradiční, ne profesionální, s úsilím přizpůsobit pravidla mezinárodní soutěži. Dne 20. dubna 2025 podepsaly UWW a Íránská zápasnická federace čtyřleté memorandum, kterým choukhe vstoupilo mezi přidružené styly UWW. Na seznamu UNESCO Írán má od roku 2010 jen rituály pahlavání a zúrcháne, choukhe v nich zmíněno není.
Zajímavosti
Podle Moshtagha Khorasaniho se někteří zápasníci bá čuche úspěšně účastní soutěží v judu. Pahlaván Akbar Chorásání měl podle tradice přezdívku saqpá, psí noha, pro svou houževnatost. Zápasníci podle Abbásího před zápasem nesmějí jít přímo směrem ke hvězdám, jinak by prý prohráli. Ponožky a kožené boty čároq se před zápasem sundávají a zápasí se naboso.
Časté otázky
Kde se choukhe zápasí?
V Chorásánu v severovýchodním Íránu, hlavně mezi tamními kurdskými kmeny ve městech Bojnúrd, Esfarájen, Kúčán, Farímán a Čenárán. Hlavní soutěž se koná každý rok 14. farvardínu v Esfarájenu.
Jaká jsou pravidla choukhe?
Zápasníci se drží za kabátec čuche, chytá se jen nad pasem a nohou soupeře se nesmí dotknout. Pád je dotyk ramene o zem, body se podle UWW dávají za povalení a hody. Zápas trvá podle UWW pět minut s tříminutovým prodloužením.
Je choukhe uznané mezinárodně?
Od 20. dubna 2025 ano: UWW a Íránská zápasnická federace podepsaly memorandum, kterým choukhe vstoupilo mezi přidružené styly UWW. Na seznamu UNESCO samostatně není.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.