Šerm Fiore dei Liberi (Fior di Battaglia)
Umění boje podle rukopisů Fiora dei Liberi z doby kolem roku 1400 až 1410. Zápas, dýka, meč, zbroj, sekera, kopí i boj na koni v prvním známém italském šermířském spisu.
Základní informace
ItálieCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Šerm Fiore dei Liberi (Fior di Battaglia)
O bojovém umění Šerm Fiore dei Liberi (Fior di Battaglia)
Fiore dei Liberi se podle Dizionario Biografico degli Italiani narodil mezi lety 1340 a 1350 v Premariaccu nebo spíš v Cividale ve Furlánsku. Umění boje se učil u italských a německých mistrů, hlavně u Giovanniho zvaného Sveno, žáka Nicoly Toblema z metské diecéze, a podle vlastních slov ho pěstoval padesát let. Ken Mondschein (Acta Periodica Duellatorum, 2017) uvádí, že zemřel před rokem 1425.
Číst dál
Jeho Květ bitvy (Flos Duellatorum latinsky, Fior di Battaglia italsky) se dochoval ve čtyřech rukopisech: v Gettyho muzeu, v Morganově knihovně, v soukromé sbírce rodiny Pisani-Dossi a v Národní knihovně Francie. DBI ho označuje za první známé italské pojednání o umění boje. Prolog rukopisu Pisani-Dossi nese datum 10. února 1409, podle dnešního kalendáře 1410, a rukopis z Gettyho muzea je podle Mondscheina asi o deset let starší. Rok vzniku samotné Fiorovy nauky se nám doložit nepodařilo. Spis je podle DBI sbírkou stovek kreseb s veršovanými popisky v lidovém jazyce. Učí zápas, obranu proti dýce a boj s ní, meč v jedné i ve dvou rukou, kopí a sekeru, obranu proti různým zbraním a boj na koni. Mistr je na obrazech označen korunou, žák zlatým podvazkem. Fiore se podle Mondscheina nejméně pětkrát utkal se žárlivými mistry, učil v tajnosti a jeho dílo mělo připomínat výuku vedenou osobně. Podle Mondscheina dnes Fiore získal početné publikum mezi nadšenci historických bojových umění, kteří chtějí obnovit rytířský šerm.
Historie
Ken Mondschein (Acta Periodica Duellatorum, 2017) uvádí z archivu Udine, že Fiore 3. srpna 1383 získal v Udine trvalé právo pobytu, v září 1383 měl prohlédnout a opravit kuše a obléhací stroje městské zbrojnice a v květnu 1384 byl zapsán mezi 354 měšťany pověřenými obnovou pořádku. Podle Dizionario Biografico degli Italiani byl na počátku 15. století šermířským mistrem markýze Niccola III. d'Este ve Ferraře, jemuž Květ bitvy věnoval, a spis složil během několika měsíců od února do srpna 1409. Mondschein naopak soudí, že Fiore měl spíš blíž k milánským Viscontiům, a v Niccolových výplatních záznamech ho nenašel.
Číst dál
Dochovaly se čtyři rukopisy. Gettyho muzeum katalogizuje svůj exemplář Ms. Ludwig XV 13 jako Il Fior di Battaglia z doby kolem roku 1410 z Benátek, muzeum ho získalo roku 1983 ze sbírky Petera a Irene Ludwigových. Morganova knihovna uvádí rukopis M.383 jako benátský z počátku 15. století, J. Pierpont Morgan ho koupil roku 1909. Pařížský rukopis Latin 11269 byl podle Mondscheina katalogizován jako Florius de arte luctandi a badatelé si ho všimli až roku 2008. Mondschein ho ztotožňuje s položkou 87 katalogu knihovny Leonella d'Este z roku 1436 a pokládá ho za humanistické latinské přepracování, téměř samostatné dílo. Další rukopis z estenské knihovny je dnes neznámý a pokládá se za ztracený. Rukopis z Gettyho muzea má podle Mondscheina 47 listů a 305 obrazů, Pisani-Dossi 36 listů a 284 obrazů, pařížský 44 listů a 164 obrazů a Morganův 19 listů a 124 obrazů. Fiorovo dílo podle něj působilo i po jeho smrti, obrazy z něj převzal vídeňský kodex 5278 a Filippo Vadi se jím zřejmě inspiroval.
Čím se liší
Ken Mondschein (2017) nazývá Fiorovy rukopisy nejstarším souborným zpracováním rytířského umění boje, prvním ilustrovaným a prvním z Itálie. Staví je proti staršímu norimberskému rukopisu Hs. 3227a s poznámkami o meči a proti rukopisu I.33 z Royal Armouries o civilním šermu s mečem a pěstním štítem. Gassmann a kolektiv (2017) uvádějí, že pojmosloví německé školy podle Liechtenauera popisuje boj hlavně časově, kdežto Fiorovo hlavně podle vzdálenosti, blízké nebo dlouhé hry, i když obě tradice odkazují na obojí.
Technika
Rukopisy z Gettyho muzea a Pisani-Dossi podle Kena Mondscheina (2017) začínají nejkratší vzdáleností, zápasem, a pokračují dýkou, krátkou holí (bastoncello), mečem v jedné a ve dvou rukou, bojem ve zbroji a nakonec bojem na koni. Pařížský rukopis naopak začíná kopími na koni a končí obranou beze zbraně proti dýce. Morganův rukopis je jen částí většího celku a dochované oddíly se týkají boje na koni a meče a dýky. Každý oddíl začíná mistry označenými korunou, kteří ukazují postoje (poste) a střehy (guardie). Žáci se zlatým podvazkem předvádějí útočné akce po obraně a protimistr s korunou i podvazkem ukazuje protitechniku. Fiore podle Mondscheina výslovně nevykládá základy, jako je krytí, klam nebo úder, ani se nepokouší o celkovou teorii šermu. Mnemotechnický obrazec segno ukazuje vlastnosti, které má šermíř mít. Podle studie Gassmanna a kolektivu (Acta Periodica Duellatorum, 2017) obklopují postavu na obraze Sedmi mečů čtyři zvířata: rys s kružidlem jako opatrnost, slon s hradem jako síla, tygr se šípem jako rychlost a lev se srdcem jako odvaha.
Trénink
Fiore podle Kena Mondscheina (2017) vždy učil v tajnosti. Přihlížet směl jen blízký přítel nebo příbuzný žáka, a to až po přísaze mlčenlivosti. Žáci napodobovali vzorové sledy akcí, které měly správné techniky a taktické reakce vštípit do svalové paměti. Jeho dílo je podle Mondscheina připomínkou výuky vedené osobně. Podle Dizionario Biografico degli Italiani chtěl Fiore, aby vědění ze spisu zůstalo vyhrazeno šlechticům a rytířům a nešířilo se mezi prostý lid.
Soutěže
Fiore jmenuje žáky, které připravoval na souboje. Nejstarší, kterého Ken Mondschein (2017) dokáže datovat, je německý žoldnéř Piero del Verde, který se mezi lety 1379 a 1381 utkal s Pierrem della Corona u Perugie. Nejslavnější žák Galeazzo da Mantova z rodu Gonzagů měl roku 1395 v Padově bojovat na koni s francouzským rytířem Jeanem le Meingre zvaným Boucicault. Souboj se nekonal, protože Boucicault zaútočil dřív, než Galeazzo nasedl, a znovu se utkali s kopími na koni roku 1406, kdy Galeazzo zvítězil. Fiore uvádí i přípravu Giovannina da Baggio na souboj v Pavii roku 1399. Sám Fiore se podle Mondscheina utkal nejméně v pěti soubojích se žárlivými mistry, s nimiž se odmítl podělit o svá tajemství. Podle překladu prologu na Wiktenaueru šlo o souboje ostrými meči jen v prošívaném kabátci a jelenicových rukavicích.
Dnes
Ken Mondschein (2017) píše, že Fiore získal početné neakademické publikum mezi nadšenci historických bojových umění a účastníky rekonstrukcí, kteří chtějí obnovit rytířský šerm. Green (2001) označuje jeho dílo za primární pramen pro praxi středověkého italského dlouhého meče. Fiorův spis vyšel podle Dizionario Biografico degli Italiani v řadě edic, od faksimile rukopisu Pisani-Dossi, které vydal F. Novati v Bergamu roku 1902, po edice Rapisardiho (1998), Galvaniho (2002) a Rubboliho a Cesariho (2002) se srovnávací studií tří tehdy známých rukopisů. Anglická Wikipedie uvádí moderní knihy s výrazem armizare v názvu, například Charretteovu Fiore dei Liberi's Armizare z roku 2011.
Zajímavosti
Kresby Květu bitvy jsou podle Dizionario Biografico degli Italiani tak technicky zdařilé, že se předpokládá spolupráce se zdatným kreslířem, hypoteticky s Veroňanem Altichierem. Rukopis Pisani-Dossi patřil spisovateli Carlu Dossimu. Podle anglické Wikipedie se za druhé světové války pokládal za ztracený a roku 2005 se objevil v soukromé sbírce v Itálii. Pařížský rukopis podle Kena Mondscheina přejmenovává střeh dříve zvaný bastardní kříž na pravý kříž a pravý kříž na leoparda. Mondschein to spojuje s erbem s leopardem, který rod d'Este dostal roku 1432. Výraz armizare podle překladu na Wiktenaueru používá Fiore sám v obratech L'Arte d'Armizare a La Scientia d'Armizare.
Časté otázky
Kdo byl Fiore dei Liberi?
Šermířský mistr z Furlánska, narozený podle Dizionario Biografico degli Italiani mezi lety 1340 a 1350. Učil se u italských a německých mistrů a je autorem Květu bitvy, který DBI označuje za první známé italské pojednání o umění boje.
Kolik se dochovalo rukopisů Květu bitvy?
Čtyři. Jsou v Gettyho muzeu, v Morganově knihovně, v Národní knihovně Francie a v soukromé sbírce rodiny Pisani-Dossi. Další rukopis z estenské knihovny se podle Kena Mondscheina pokládá za ztracený.
Čemu Fiore učil?
Podle Dizionario Biografico degli Italiani zápasu, obraně proti dýce a boji s ní, meči v jedné i ve dvou rukou, kopí a sekeře, obraně proti různým zbraním a boji na koni.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.