Jittejutsu (Boj železnou tyčí)

Základní informace

Země původuJaponsko

RegionAsie

Hlavní zaměřeníZbraně

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Páskovací systémBez stupňů

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Jittejutsu (Boj železnou tyčí)

O bojovém umění Jittejutsu (Boj železnou tyčí)

Jittejutsu není samostatná škola, ale dovednost. Encyklopedie Nipponica ho definuje jako zatýkací umění se zbraní jitte. Jitte bylo podle slovníků Daijisen a Kokugo daijiten nástrojem, kterým policejní úředníci období Edo zatýkali zločince, a podle Kokugo daijiten sloužilo zároveň jako průkaz pomocníků policie. Zbraň má podle Nipponicy obvykle železné tělo, slovník Kokugo daijiten ji popisuje jako železnou tyč s hákem u rukojeti. Délka se podle ní řídila vzdáleností od úchopu k loktu, standardně jeden shaku a dva až tři sun, tedy 36 až 39 centimetrů. Kokugo daijiten uvádí kolem 45 centimetrů, encyklopedie Heibonsha 30 až 60 centimetrů. Základní technikou je podle Nipponicy zachytit útok mečem, odvést ho k loktu, sevřít čepel, přiblížit se k soupeři, udeřit a zatknout ho. Původ zbraně je podle Nipponicy nejasný a ve starých pramenech se nevyskytuje. Encyklopedie uvádí, že umění údajně předal Číňan Chin Genpin v letech 1648 až 1652, a soudí, že jde pravděpodobně o zbraň čínského původu. Mezi školami, které umění předávají, jmenuje encyklopedie Britannica Ikkaku-ryu, která se vyučuje spolu se Shinto Muso-ryu. Nihon Kobudo Shinkokai ji uvádí jako přidruženou školu u jedné z linií Shinto Muso-ryu a podle Wayna Muromota ji do osnovy přidal třetí představitel Matsuzaki Kinueumon Tsunekatsu. Meik Skoss píše, že z Ikkaku-ryu vychází i obušková metoda dnešní japonské policie.

Historie

Encyklopedie Nipponica uvádí, že jitte nosili policejní úředníci období Edo, že jeho původ není jasný a že se ve starých pramenech nevyskytuje. Podle Nipponicy údajně umění předal Číňan Chin Genpin v letech 1648 až 1652, a encyklopedie proto soudí, že jde pravděpodobně o zbraň čínského původu z počátku období Edo. Encyklopedie Britannica podle díla Kinsei Jibutsu-ko uvádí, že tento Číňan sloužil v doméně Owari a předával způsob zatýkání s jitte. Japonská Wikipedie naopak píše, že teorie čínského původu jsou vyvrácené. Školy se podle Nipponicy lišily i v zápisu jména zbraně. Britannica jmenuje mezi školami, které umění předávají, Ikkaku-ryu. Podle Wayna Muromota ji do osnovy Shinto Muso-ryu přidal její třetí představitel Matsuzaki Kinueumon Tsunekatsu. Anglická Wikipedie uvádí, že původní Ikkaku-ryu byla soustavou zatýkacích umění, v níž bylo jitte jen jednou ze zbraní, a po restauraci Meiji se z ní zachovalo jen umění jitte a železného vějíře tessen.

Čím se liší

Jittejutsu je dovednost, kdežto Ikkaku-ryu je škola, která ji předává. Nihon Kobudo Kyokai nevede jittejutsu ani Ikkaku-ryu jako samostatnou školu a Nihon Kobudo Shinkokai uvádí Ikkaku-ryu jen jako přidruženou školu u jedné z linií Shinto Muso-ryu. Meik Skoss píše, že obušková metoda japonské policie keibojutsu pochází z Ikkaku-ryu a byla upravena pro moderní podmínky. Japonská Wikipedie uvádí v přehledu škol, které jitte učí, vedle Ikkaku-ryu i další školy.

Technika

Jitte mělo podle Nipponicy obvykle železné tělo a na rukojeti ovinutý provaz zakončený smyčkou. Vznikly také dřevěné, řetězové a výsuvné podoby. Délka se řídila vzdáleností od úchopu k loktu, standardně 36 až 39 centimetrů. Slovník Kokugo daijiten uvádí asi 45 centimetrů, encyklopedie Heibonsha 30 až 60 centimetrů. Základní technikou je podle Nipponicy zachytit útok mečem, odvést ho k loktu, a když čepel sjede k ruce, sevřít ji, přiblížit se, udeřit a soupeře zatknout. Kokugo daijiten píše, že se jitte při zatýkání odrážely útoky, bilo a bodalo. Britannica uvádí, že při odporu se udeří silně do soupeřovy dominantní ruky. Anglická Wikipedie popisuje u Ikkaku-ryu i použití jitte spolu s vějířem tessen proti útočníkovi s mečem.

Trénink

Anglická Wikipedie uvádí, že Ikkaku-ryu má 24 kata ve dvou řadách omote a ura se stejnými jmény a že se učí především pokročilí cvičenci Shinto Muso-ryu. Nižší úrovně podle ní cvičí s dřevěnými zbraněmi a některé skupiny pro pokročilé používají kovové jitte proti neostrému meči. Nippon Budokan podle katalogu CiNii vydal video, které Ikkaku-ryu uvádí spolu s kusarigamou Isshin-ryu.

Dnes

Samostatnou školu jittejutsu jsme mezi členy Nihon Kobudo Kyokai ani v průvodci koryu.com nenašli. Ikkaku-ryu se předává spolu se Shinto Muso-ryu a Nihon Kobudo Shinkokai ji uvádí u linie, kterou vede Esumi Kazutoshi v Kunitachi v Tokiu. Podle Meika Skosse z ní vychází obušková metoda dnešní japonské policie.

Zajímavosti

Jitte sloužilo podle slovníku Kokugo daijiten i jako průkaz, protože pomocníci policie se jím při vyšetřování prokazovali. Barva střapce na rukojeti podle Kokugo daijiten označovala příslušnost a encyklopedie Heibonsha uvádí, že se u různých úřadů lišila, od červené po fialovou nebo světle modrou. Japonská Wikipedie dodává, že v seriálech o období Edo se jitte nosí za pasem, ve skutečnosti se ale nosilo v pouzdru pod oděvem.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.