Džittedžucu (Boj železnou tyčí)

Základní informace

Země původuJaponsko

RegionAsie

Hlavní zaměřeníZbraně

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Džittedžucu (Boj železnou tyčí)

Džittedžucu je japonské umění boje krátkou železnou tyčí zvanou džitte. Vzniklo pro potřeby úředníků a strážců městské správy v období Edo, kteří museli zadržet ozbrojeného člověka, a přitom ho nezabít. Zbraň nemá ostří; boční trn u rukojeti umožňuje zachytit čepel meče, zaklínit ji a soupeře odzbrojit, zatímco tělo tyče slouží k úderům na zápěstí, předloktí a hlavu. Techniky se proto nespoléhají na sílu zásahu, ale na načasování vstupu a na kontrolu kloubu po zachycení zbraně. Nejlépe doloženou linií je ikkaku-rjú džuttedžucu. Podle pramenů je vytvořil Macuzaki Kinuemon Cunekacu na konci sedmnáctého století; byl třetí hlavou školy Šintó Musó-rjú a jeho systém se od té doby předává uvnitř ní, dnes v podobě, kterou obě největší přeživší větve po reformě Meidži spojily a sjednotily. Obsahuje čtyřiadvacet sestav rozdělených do dvou řad zvaných omote a ura, přičemž obě nesou tatáž jména. Zdejší džitte měří asi pětačtyřicet centimetrů a váží kolem pěti set padesáti gramů; v části sestav se s ním souběžně používá železný vějíř tessen dlouhý asi třicet centimetrů. Mimo tuto linii se džittedžucu dochovalo spíš jako doplněk v jiných školách než jako samostatné umění.

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.