Zui quan (Opilá pěst)

Základní informace

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Páskovací systémBez stupňů

Charakter a původ

Trénink

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Zui quan (Opilá pěst)

O bojovém umění Zui quan (Opilá pěst)

Zui quan, česky opilá pěst, není jednou školou, ale skupinou způsobů boje, které napodobují pohyb opilého člověka. Podle Stanleyho Henninga v encyklopedii Martial Arts of the World (ABC-CLIO, 2001) se o opilém stylu říká, že se vyvinul ze starého tance, a patří spolu se zvířecími styly mezi lidové styly s prvkem předvádění, ne mezi strohé vojenské styly boje zblízka. Esej v Kung Fu Tea (2014) uvádí, že zui quan napodobuje nevyzpytatelné pohyby opilce, vyžaduje výjimečnou rovnováhu a slouží k mátení soupeře a k nečekaným útokům, a že se jako prvek používá napříč různými klasickými styly.

Historie

Zui quan není jedna škola s doloženou linií, ale souhrn způsobů boje napodobujících opilce. Stanley Henning v encyklopedii Martial Arts of the World (ABC-CLIO, 2001) píše, že o opilém stylu se říká, že se vyvinul ze starého tance, a řadí ho spolu se zvířecími styly mezi lidové styly s prvkem předvádění, ne mezi strohé vojenské styly boje zblízka. Zakladatele ani rok vzniku prameny neuvádějí. Nejstarší doložený text je rýmovaná píseň Opilost osmi nesmrtelných ve spisu Quanjing quanfa beiyao. Hongkongský HK01 (2020) s odkazem na studii Jianga Bailonga a Lina Xinhaie (2008) klade spis do pozdní Ming nebo rané Qing a uvádí, že historik Tang Hao ho připisoval mnichu Xuanjimu z doby Ming. V datu vydání se prameny rozcházejí, Wikisource uvádí litografický tisk z roku 1929 u nakladatelství Dasheng shuju a připisuje výklad Cao Huandouovi z roku 1784, HK01 uvádí vydání pod tímto názvem roku 1936. HK01 také uvádí, že dnes existuje soubor Shaolin zui quan, nelze však potvrdit, že se předává nepřetržitě od doby Ming a Qing. Na státním seznamu nehmotného kulturního dědictví Číny samostatná položka zui quan není. Opilá pěst se objevuje jen v popisu tance Opilý drak (Zui long) ze Zhongshanu v provincii Guangdong, zapsaného v kategorii tradiční tanec v roce 2008, který podle popisu spojil prvky nanquanu, zui quanu a akrobatického kejklířství.

Čím se liší

Hlavní rozdíl proti stylům jako changquan nebo nanquan je v tom, že zui quan není samostatná škola ani soutěžní disciplína, ale způsob pohybu, který se používá napříč různými klasickými styly. Tak to uvádí esej v Kung Fu Tea (2014), podle níž ho ve svých filmech použili i Jet Li a Donnie Yen. Henning v encyklopedii ABC-CLIO (2001) řadí opilý styl spolu se zvířecími styly mezi lidové styly s prvkem předvádění. Tvrzení, že vlastní opilé sestavy mají školy Hung Gar a Choy Li Fut, se nám v pramenech svazů a odborné literatury doložit nepodařilo. Kung Fu Tea uvádí Hung Gar jen jako jeden ze stylů předvedených ve filmu z roku 1978. Doložené je naopak spojení s tancem, popis státní položky Opilý drak ze Zhongshanu uvádí, že tanec spojil prvky nanquanu, zui quanu a akrobacie.

Technika

Podle eseje v Kung Fu Tea (2014) zui quan napodobuje nevyzpytatelné pohyby opilce, vyžaduje výjimečnou rovnováhu a používá se k mátení soupeře a k nečekaným útokům. Podrobný rozbor postojů a úderů v pramenech úrovně svazů a odborné literatury se nám najít nepodařilo. Tradiční sestava Opilost osmi nesmrtelných má podle textu ve spisu Quanjing quanfa beiyao úvod a osm oddílů, každý věnovaný jednomu z nesmrtelných. V pořadí písně jsou to Han Zhongli, Lü Dongbin, Han Xiangzi, Cao Guojiu, He Xiangu, Lan Caihe, Zhang Guolao a Tieguai Li. Text pracuje s atributy postav z lidové ikonografie, u Han Zhongliho zmiňuje tykev na rameni, u Lü Dongbina dva létající meče na zádech a u Tieguai Liho obráceně nasazený zlatý kruh.

Dnes

Zui quan není samostatnou disciplínou soutěžního wushu. Pravidla taolu IWUF z roku 2019 uvádějí jako disciplíny holých rukou jen changquan, nanquan a taijiquan a zkušební pravidla tradičního wushu z téhož roku zui quan nejmenují. Předpisy 8. světového šampionátu kung-fu IWUF v Emeishanu (14. až 19. června 2019) ho zařazují nanejvýš mezi obecné napodobivé styly v kategorii ostatních stylů. Svaz ani asociaci, která by zui quan samostatně zastřešovala, jsme nenašli. HK01 zmiňuje existenci souboru Shaolin zui quan, jeho nepřetržité předávání však nelze potvrdit. Na státním seznamu nehmotného dědictví Číny má opilá pěst místo jen jako prvek tance Opilý drak ze Zhongshanu.

Zajímavosti

Film Zui quan (Opilý mistr) režíroval Yuen Wo-ping, produkoval Ng See-yuen a vyrobila společnost Seasonal Film Corporation. Podle Hong Kong Movie Database běžel v hongkongských kinech od 5. října do 3. listopadu 1978 s tržbou 6 763 793,4 hongkongských dolarů. Hrají Jackie Chan jako Wong Fei-hung, Simon Yuen Siu-tin jako Žebrák So a Hwang Jang-lee jako Yen Tieh-hsin. Esej v Kung Fu Tea (2014) uvádí, že film vznikl po úspěchu snímku Snake in the Eagle's Shadow ze stejného roku se stejným štábem a že styl Osm opilých nesmrtelných v něm byl nejspíš sestaven filmaři z prvků skutečných stylů. Po úspěchu filmu se podle téže eseje zui quan na čas dostal do popředí zájmu, vznikl však mylný dojem, že cvičenec musí být opilý.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.