Taizuquan (Pěst prvního císaře)
太祖拳Čínský styl pojmenovaný po zakladateli dynastie Sung. Připsání císaři je tradice; doložená je až zmínka u Čchi Ťi-kuanga v 16. století.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Taizuquan (Pěst prvního císaře)
Taizuquan nese jméno císaře Tchaj-cua, tedy Čao Kchuang-jina, zakladatele dynastie Sung v 10. století. Připsání panovníkovi je tradice, ne historický doklad: podobných přiřazení k slavným jménům je v čínských bojových uměních mnoho a v tomto případě pro ně chybí soudobý pramen. Doložená je až zmínka o dlouhé pěsti Tchaj-cua v Ťi-siao sin-šu, vojenské příručce generála Čchi Ťi-kuanga z 60. let 16. století, kde se objevuje mezi styly, jimiž se generál zabýval. Právě proto se taizuquan považuje za jeden z historických kořenů čchang-čchüanu, „dlouhé pěsti“. Styl existuje ve dvou zřetelně odlišných podobách. Severní se cvičí především v Kuang-tungu jako tchaj-cu čchang-čchüan a pracuje s dlouhými, otevřenými pohyby a čtyřmi hlavními sestavami. Jižní nan tchaj-cu-čchüan je doma ve Fu-ťienu a na Tchaj-wanu, je kratší v dráhách a má vlastní sestavy jako Malá čtyři vrata nebo Létající osm trigramů. Technickou zásadou, kterou obě větve sdílejí, je využít soupeřův vlastní útok k tomu, aby se dostal pod kontrolu; místo blokování a protiútoku jako dvou kroků se počítá s převzetím jeho pohybu. Osnova obsahuje beze zbraně i se zbraněmi — hůl, kopí, šavli, meč — a partnerská cvičení. Dnes se taizuquan udržuje hlavně ve Fu-ťienu, na Tchaj-wanu a v jihovýchodní Asii.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.