Goju-ryu
剛柔流Okinawský styl karate, který založil Chojun Miyagi. Jméno „tvrdý-měkký“ vzal z verše čínského textu Bubishi a poznávacím znakem stylu je dechová kata Sanchin.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Srovnání
Katalogy a databáze pro Goju-ryu
O bojovém umění Goju-ryu
Goju-ryu založil na Okinawě Chojun Miyagi (1888–1953), žák Kanryoa Higaonny. Jméno znamená „tvrdý-měkký styl“ a Miyagi ho vzal z verše o tvrdosti a měkkosti dechu v čínském textu Bubishi. Rok vzniku prameny neuvádějí jednotně. Podle vyprávění o pojmenování padlo jméno kolem roku 1929, když Miyagiho žák Shinzato Jin’an na ukázce bojových umění nevěděl, jak styl nazvat. Dai Nippon Butoku Kai uznala Goju-ryu roku 1933. Higaonna se učil ve Fuzhou v čínské provincii Fujian a Miyagi tam sám jel v letech 1915 a 1917. Kolem roku 1918 upravil z fujianského stylu bílé volavky kata Tensho, měkký protějšek kata Sanchin. Sanchin („tři boje“) je pomalá kata prováděná v napětí, se zvukovým dechem. Učitel při ní zkouší postoj a zpevnění těla (shime), od úderů po pomalé tlaky a tahy. Dech je zdůrazněn ve všech kata stylu. Hlavních kata je dvanáct, od začátečnických Gekisai po Suparinpei, kterou prameny uvádějí jako nejpokročilejší. K tréninku patří hojo undo, cvičení s kamennými závažími a nádobami, a kakie, párové cvičení citlivosti v tlaku a tahu. Japan Karate Federation počítá Goju-ryu mezi čtyři hlavní styly vedle Shotokanu, Shito-ryu a Wado-ryu. Styl se dělí na řadu organizací, mezi nimi okinawské Jundokan a Meibukan, IOGKF, kterou roku 1979 založil Morio Higaonna, a japonské Goju-kai. Stupně uděluje každá z nich zvlášť.
Historie
Goju-ryu vychází z Naha-te, předválečného označení okinawského umění z okolí města Naha. Kanryo Higaonna vyplul do Fuzhou v čínské provincii Fujian v březnu 1873 (podle podání přes Miyagiho už 1870) a učil se u mistra zvaného Ryu Ryu Ko, jehož jméno se nezapsalo. Přivezl kata Sanchin, Seisan, Sanseru a Bechurin. Zemřel roku 1915, nebo 1916, prameny se rozcházejí. Chojun Miyagi (1888–1953) se u Higaonny učil od 14 let zhruba 15 let. Do Fuzhou jel sám roku 1915 a znovu 1917 a kolem roku 1918 zavedl kata Tensho. Jméno Goju-ryu zvolil podle JKF Gojukai i IOGKF v roce 1930, když jeho žák Jin’an Shinzato na ukázce bojových umění na dotaz po jménu umění improvizoval název hanko-ryu, poloviční tvrdý styl. Roku 1933 Dai Nippon Butoku Kai uznala Goju-ryu jako moderní budo (gendai budo).
Čím se liší
Goju-ryu vyrostlo z Naha-te a podle japonské federace JKF Gojukai spojuje okinawská umění s čínským nanpa shorin-ken z provincie Fujian. Tvrdost (go) se podle organizace Gojukai pojí s útokem a měkkost (ju) s obranou. Výrazným rysem je dech: jádrem metody je břišní dýchání kisoku no donto a dýchání ibuki má dvě podoby, slyšitelné yo ibuki pro trénink a klidné in ibuki pro boj. Kruhový pohyb vyvolává při kontaktu lepivý odpor zvaný muchimi. Základní kata Sanchin slouží podle JKF Gojukai k nácviku správného dýchání a postoje. Miyagi ji upravil tak, aby se pohybovala jen po přímce vpřed a vzad. Jejím protějškem je Tensho, které Miyagi vytvořil z kata Rokkishu poznané ve Fuzhou. Podle článku v časopise IOGKF je u Sanchinu tvrdost navenek a měkkost uvnitř, u Tensho naopak. Tím se Goju-ryu liší například od Wado-ryu, které vychází z jujutsu a místo silových bloků používá úhyby z linie útoku.
Technika
Go znamená zavřenou ruku a lineární techniky, ju otevřenou ruku a kruhové. Dech je zdůrazněn ve všech kata, hlavně v Sanchinu a Tensho. Sanchin („tři boje“) existuje ve dvou verzích. Higaonnova se učila s otevřenýma rukama, Juhatsu Kyoda ji upravil na zavřené pěsti a Miyagi úpravu převzal. Při shime učitel kontroluje postoj a zpevnění, od tvrdých úderů po pomalé tlaky a tahy. Tensho („otáčející se ruce“) je měkký protějšek Sanchinu, upravený z Rokkishu fujianské bílé volavky. Hlavních kata je dvanáct: Sanchin, Tensho, Gekisai Dai Ichi a Dai Ni, Saifa, Seiunchin, Shisochin, Sanseru, Seipai, Kururunfa, Seisan a Suparinpei, kterou prameny uvádějí jako nejpokročilejší. Gekisai vznikla kolem roku 1940 pro začátečníky. Sanseru zdůrazňuje kopy na klouby (kansetsu geri), Seiunchin vyvažování, hody a chvaty.
Trénink
Miyagi zadával nováčkům prvních 6–12 měsíců místo techniky práci jako přenášení kamenů a jeho žáci často cvičili 3–5 let, než se Sanchin učili. Trénink Sanchinu popisuje IOGKF jako kroky kata, odpor v sanchin dachi proti páskům, které tahají dva pomocníci, a shime. Podle IOGKF Morio Higaonna nařizuje cvičit Sanchin denně. Téměř všechna kata mají bunkai oyo, domluvené cvičení s partnerem. Kakie je podle Eiichiho Miyazata (1978) párové cvičení, při kterém dva stojí s předsunutou stejnou nohou v neko ashi dachi nebo sanchin dachi, hákují zápěstí a střídavě tlačí. Cílem je citlivost v tahu a tlaku, podle Miyazata nejde o soutěž v síle. Volné kumite (jiyu-kumite) zavedl roku 1934 Gogen Yamaguchi v Goju-kai, které vytvořilo i pět vlastních začátečnických kata Taikyoku. Stavbu běžné lekce ani podíl kumite jsme nenašli.
Stupně a postup
Stupně uděluje každá organizace zvlášť. JKF Gojukai má dan 1–10 s fyzickou zkouškou do 8. danu, žákovské kyu 5–1 přidala roku 2014 a 1. kyu je podmínkou zkoušky na 1. dan. Morio Higaonna získal 3. dan v prosinci 1960, 5. dan v dubnu 1966, menkyo kaiden v lednu 1967 a 8. a 9. dan v květnu 1984 od Yuchoku Higy, má i 10. dan. Zkouškový řád IOGKF, Jundokanu a Goju-kai, tedy pásy, minimální doby a požadovaná kata, se nám doložit nepodařilo.
Soutěže
V Japonsku soutěží Goju-ryu pod Japan Karate Federation, kde styl zastupuje členská organizace JKF Gojukai. Určenými kata (shitei) Goju-ryu pro turnaje JKF jsou Saifa, Seipai, Kururunfa a Seisan, ze kterých závodníci volí v 1. a 2. kole. Pravidla JKF Gojukai se od pravidel WKF liší, konkrétní rozdíly v kumite jsme nenašli. Seznam 102 kata WKF z ledna 2026 styly neoznačuje. Která kata Goju-ryu se cvičila na olympijských hrách v Tokiu 2020, jsme nenašli.
Výbava
Zvláštní oděv ani pásy pro Goju-ryu jsme nenašli. Vlastní výbavou stylu jsou pomůcky hojo undo: chi ishi, kamenné závaží na tyči, ishi sashi, tetsu geta, nigiri game, nádoby s pískem držené za okraj, makiwara a kongoken, který do hojo undo převzal Miyagi. IOGKF uvádí v tréninku Sanchinu nigiri game, kata s chi ishi a tetsu sashi. Zda si pomůcky kupuje žák, nebo je má klub, jsme nenašli.
Filozofie
Jméno vzal Miyagi ze strofy Hakku Kenpo (拳之大要八句) v čínském textu Bubishi, z verše 法剛柔呑吐, podle něhož vdechování a vydechování je tvrdost a měkkost. Cílem Miyagiho bylo budovat charakter a duchovní svobodu. Zdůrazňoval zásady žádný první úder a rozvíjet rozum před silou. V březnu 1934 napsal text Karate-do Gaisetsu, jedno z mála svých písemných děl.
Dnes
Nástupnictví po Miyagiho smrti 1953 je sporné. Výbor v únoru 1954 téměř jednomyslně zvolil Eiichiho Miyazata, podle jiných pramenů Miyagi nástupce veřejně nejmenoval. Už roku 1952 založil Seiko Higa s dalšími Goju-ryu Shinkokai. Na Okinawě vznikly Meibukan Meitoku Yagiho (první dojo 1952) a Jundokan Eiichiho Miyazata (1956, nebo 1957). Na pevnině vzniklo oficiálně roku 1935 Goju-kai Gogena Yamaguchiho, které se později rozdělilo na JKF Gojukai a JKGA. Morio Higaonna založil v červenci 1979 v Poole v Anglii IOGKF a po odchodu z ní roku 2022 TOGKF. Japan Karate Federation uznává čtyři styly, Goju-ryu, Shito-ryu, Shotokan a Wado-ryu. Nippon Kobudo Kyokai uznala Goju-ryu roku 1998 jako koryu bujutsu, jako první styl karate, s reprezentantem Moriem Higaonnou. V únoru 2024 přešla tato role na TOGKF.
Zajímavosti
Kanryo Higaonna se z Fuzhou vrátil na Okinawu v roce 1891 a od roku 1905 učil na obchodní střední škole v Naha. Miyagi předvedl Naha-te v roce 1921 princi Hirohitovi a v roce 1925 princi Chichibu. V roce 1926 založil s dalšími okinawskými mistry Karate Kenkyu Club a v roce 1936 strávil dva měsíce v Šanghaji studiem čínských bojových umění. Podle IOGKF byl prvním zakladatelem školy karate, který své umění formálně pojmenoval. Mezi Miyagiho žáky bylo mnoho policistů. Řada z nich zahynula v bitvě o Okinawu, kde byla zničena i velká část Naha včetně Miyagiho záznamů o Higaonnově učiteli. Miyagiho přípravná cvičení junbi undo a cvičení s nářadím hojo undo se podle JKF Gojukai cvičí dodnes beze změny. Postoj sanchin-dachi podle podání organizace Gojukai vznikl ze schopnosti stát pevně na nestabilní lodi.
Styly a větve
Časté otázky
Co je goju-ryu?
Goju-ryu je okinawský styl karate, který vyrostl z Naha-te a podle japonské federace JKF Gojukai spojuje okinawská umění s čínským bojovým uměním z provincie Fujian. Patří ke čtyřem hlavním stylům, které uznává Japonská federace karate.
Co znamená goju-ryu?
Goju-ryu znamená styl tvrdý a měkký. Miyagi Chojun vzal slova go ju z verše čínského textu Bubishi, podle něhož je způsob vdechování a vydechování tvrdostí a měkkostí.
Kdo založil goju-ryu?
Goju-ryu založil Miyagi Chojun (1888–1953), který se od 14 let učil u Higaonny Kanryo, mistra Naha-te. Styl pojmenoval v roce 1930 a Dai Nippon Butokukai ho uznala v roce 1933.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.