Hou quan (Opičí pěst)
猴拳Skupina čínských opičích stylů s pěti typy opice; nejlépe doložená větev Ta-šeng men vznikla kolem roku 1911.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Hou quan (Opičí pěst)
Chou čchüan, opičí pěst, je souhrnné jméno pro několik samostatných čínských systémů, které napodobují pohyb a chování opice. Některé fungují jako samostatné školy, jiné tvoří jednu z pěti zvířecích částí uvnitř širších stylů. Nejlépe doložená větev je Ta-šeng men, škola Velkého mudrce, pojmenovaná po opičím králi Sun Wu-kchungovi z románu Cesta na západ. Vytvořil ji Kchou S' na sklonku dynastie Čching, kolem roku 1911; jeho žák Keng Te-chaj ji později spojil s pchi-kua čchüan a vznikla tak škola Ta-šeng pchi-kua men. Vyprávění, podle něhož Kchou S' odkoukal pohyb opic z okna vězeňské cely, patří k legendě, nikoli k doložené historii. Tradice rozeznává pět opičích typů, z nichž každý má jinou povahu: opilá opice útočí na krk, oči a slabiny a záměrně se přivádí z rovnováhy, kamenná opice otužuje tělo, aby vydrželo zásah, stojící neboli vysoká opice pracuje ve vzpřímeném postoji, dřevěná opice je vážná a útočná a přidává chvaty, ztracená opice staví na klamu a fintách. Technicky je pro styl příznačný podřep až sed, trhavé pohyby hlavy, rány otevřenou dlaní a drápy a mimika napodobující opičí výraz. Cvičení je fyzicky mimořádně náročné, protože stojí na kotoulech, skocích a pádech. Sečuánskou variantu z pohoří Emei, kterou učil Siao Jing-pcheng, převzalo do svého programu i moderní soutěžní wushu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.