Tomari-te
泊手Historický proud okinawského karate z přístavu Tomari, dnes části Nahy. Za obnovitele platí Matsumora Kosaku, dnes se k němu hlásí Matsubayashi-ryu, školy Shorin-ryu a Gohaku-kai.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Tomari-te
O bojovém umění Tomari-te
Tomari-te je jedna ze tří linií, podle nichž se dělí okinawské karate, pojmenovaná po Tomari, kdysi obchodním přístavu shurijské královské vlády, dnes části města Naha. Podle informačního centra karate vykládali cizinci zboží v areálu chrámu Seigenji, občas tu uvázly čínské a korejské obchodní lodě a místní prý přejímali bojové umění od bojovníků mezi trosečníky, tak vzniklo svérázné Tomari-te odlišné od Shuri a Nahy. Tradici o učiteli z jižní Číny, který se vylodil na Okinawě a učil muže z Tomari, zaznamenal i Funakoshi Gichin.
Číst dál
Linie podle informačního centra a Okinawského svazu tradičního karate začíná u Teruyi Kishina (1804–1864) a Ukua Karyua (1800–1850), úřad vlády pro okinawskou politiku je označuje za původce. Za obnovitele (chuko no so) platí jejich žák Matsumora Kosaku (1829–1898), nejstarší syn tomarijské šlechtické rodiny, který po Teruyovi převzal výuku a Tomari-te pozvedl tak, že se o něm mluvilo vedle Shuri-te a Naha-te. Spolu s Oyadomarim Kokanem a mistrem z rodu Yamada tvořil „tři velikány Tomari“. Jeho karate převzali Motobu Choki, Kyan Chotoku a Iha, od něhož vede linie k Nakasonemu (1893–1983), jedinému nástupci, který dlouho odmítal žáky, takže se Tomari-te říkalo „přízračná ruka“. Prameny se neshodnou na osudu linie: encyklopedie Martial Arts of the World píše, že Tomari-te pohltilo Shuri-te, prefektura, úřad vlády a informační centrum uvádějí, že z něj vzešlo Matsubayashi-ryu a že silně ovlivnilo školy Shorin-ryu. Technickou charakteristiku Tomari-te jsme v oficiálních pramenech nenašli. Stupně ani vlastní organizaci jsme u Tomari-te v pramenech nenašli.
Historie
Tomari leželo na pobřeží u Nahy a sloužilo jako obchodní přístav shurijské královské vlády. Podle Okinawského informačního centra karate vykládali cizinci zboží v areálu chrámu Seigenji, u břehů občas ztroskotaly čínské a korejské obchodní lodě a od bojovníků mezi trosečníky prý místní přejali bojové umění, z něhož vzešlo svérázné Tomari-te. Funakoshi Gichin zapsal v Karate-do kyohan ústní tradici, že učitelem Gusukumy, Kanagusukua, Matsumury, Oyadomariho, Yamady, Nakazata, Yamazata a Toguchiho, vesměs z Tomari, byl Číňan z jihu, který na Okinawě ztroskotal, encyklopedie Martial Arts of the World (Green 2001) k tomu dodává, že pocházel z Annanu, což může být okres Fuzhou nebo staré jméno Vietnamu. Životopis Matsumory na webu úřadu vlády pro okinawskou politiku říká, že se učil u Číňana žijícího v jeskyni Kaminuya na tomarijské pláži.
Číst dál
Podle informačního centra a svazu tradičního karate začíná Tomari-te u Teruyi Kishina (1804–1864) a Ukua Karyua (1800–1850), úřad vlády je označuje za původce linie. Matsumora Kosaku se narodil roku 1829 v Tomari jako nejstarší syn tomarijského šlechtice Matsumory Kotena, učil se nejprve u Ukua a poté u Teruyi, po němž převzal výuku, a osvojil si většinu kata Tomari-te včetně Passai a Wanshu. Teruya ho podle svazu učil v ústraní na hřbitovním dvorku u chrámu Seigenji kata a techniky obratů a vštěpoval mu zásadu „v karate není prvního úderu“ a pět ctností. Matsumora zemřel v listopadu 1898, úřad vlády uvádí věk 69 let, svaz 70. Spolu s Oyadomarim Kokanem (1827–1905) a mistrem z rodu Yamada (1835–1905) se mu říkalo „tři velikáni Tomari“: Oyadomari vynikal v práci nohou, Yamada v otužování těla. Matsumorovo umění přešlo na Motobu Chokiho, Kyana Chotokua a Ihu (1873–1928), od Ihy na Nakasoneho (1893–1983). Kyan Chotoku (1870–1945) se učil u Matsumury a Itosua ze Shuri i u Oyadomariho z Tomari, informační centrum ho spojuje s oběma liniemi. Nagamine Shoshin (1907–1997), podle Greena žák Kyana, Motobu Chokiho a Arakakiho Ankichiho, nazval roku 1947 svou školu Matsubayashi-ryu podle znaku „matsu“ ve jménech obou obnovitelů, Matsumury a Matsumory. Nakasone, jediný dědic Matsumorovy linie, dlouho odmítal žáky, takže se Tomari-te podle svazu říkalo „přízračná ruka“ a jeho dějiny mají mezeru, veřejně je předvedl až 26. listopadu 1961 na první okinawské přehlídce kobudo v nahském divadle a roku 1976 předal svému prvnímu žákovi tabuli dojo Matsumora-ha Shoshinkan.
Čím se liší
Prameny se rozcházejí v tom, co se s Tomari-te stalo. Encyklopedie Martial Arts of the World (Green 2001) píše, že Tomari-te bylo původně uznáváno jako samostatný systém, ale později je pohltilo Shuri-te, zvlášť v podobě, jakou cvičil Itosu. Prefekturní příručka, úřad vlády pro okinawskou politiku i informační centrum naopak uvádějí, že z Tomari-te vzešlo Matsubayashi-ryu a že výrazně ovlivnilo školy Shorin-ryu, svaz tradičního karate mluví o „přízračné ruce“, které po Nakasonem hrozil zánik. Dva přední mistři se uvádějí u Tomari-te i Shuri-te: Kyan Chotoku se učil u Matsumury, Itosua i Oyadomariho, Motobu Choki byl přímým žákem Matsumury i dědicem Matsumory. Zatímco Shuri-te se vyvíjelo mezi úředníky královského dvora a Naha-te v přístavu s čínskou čtvrtí Kume, Tomari-te spojují prameny s trosečníky v obchodním přístavu. Technický rozdíl vůči Shuri-te a Naha-te oficiální prameny nepopisují, jen webový článek instruktora Matsubary Natsuha z roku 2020, pramen bez odkazů, řadí Tomari-te „mezi Shuri-te a Naha-te“.
Technika
Podle životopisu na webu úřadu vlády pro okinawskou politiku se Matsumora naučil většinu kata Tomari-te včetně Passai a Wanshu, jeho první základní kata byla Naihanchi. Encyklopedie Martial Arts of the World (Green 2001) uvádí, že kata Rohai a Wansu byly do shurijského učebního plánu převzaty z Tomari-te, kdežto Chinto, Passai a Kusanku řadí k Shuri-te bez vazby na Tomari. Okinawský svaz tradičního karate jmenuje mezi kata Matsubayashi-ryu, které spojuje Shuri-te a Tomari-te, Tomari Passai, Wankan, Rohai, Wanshu, Chinto, Useishi a Kushanku z Chatan Yary, jde ale o seznam kata školy, ne o doklad, že všechny pocházejí z Tomari. Spojení kata Chinto s čínským trosečníkem jsme v pramenech nenašli: Funakoshi i Green tradici trosečníka zaznamenávají, jméno kata s ním nespojují. Svaz popisuje Matsumoru jako mistra úderu pěstí a Teruyovu výuku jako kata a techniky obratů a změn potřebné pro skutečný boj. Charakteristiku Tomari-te jako celku, například tvrzení, že je pružnější nebo že stojí mezi Shuri-te a Naha-te, jsme v pramenech prefektury, úřadu vlády ani v encyklopedii nenašli.
Trénink
Tomari-te se předávalo mezi tomarijskými shizoku, úřad vlády pro okinawskou politiku jmenuje Oyadomariho Kokana, Yamadu a Matsumoru Kosakua. Teruya Kishin podle svazu tradičního karate přesunul Matsumorův výcvik na odlehlý hřbitovní dvorek u chrámu Seigenji a učil ho kata a techniky obratů, zdrženlivost, zásadu „v karate není prvního úderu“ a pět ctností. Matsumora podle svazu vedl žáky k vlastnímu přemýšlení. Jeho karate převzali Motobu Choki, Kyan Chotoku a Iha, z linie Ihy Nakasone a Kuba. Nakasone jako jediný nástupce dlouho žáky odmítal, veřejně Tomari-te ukázal až roku 1961 a prvnímu žákovi předal roku 1976 tabuli dojo Matsumora-ha Shoshinkan. Kyan Chotoku učil mimo Tomari, jeho pomník stojí od roku 1999 v Kadeně, Nagamine Shoshin spojil Tomari-te se Shuri-te v Matsubayashi-ryu (1947). Stupně v Tomari-te prameny neuvádějí.
Dnes
K Tomari-te se dnes hlásí několik škol. Matsubayashi-ryu Nagamineho Shoshina spojuje podle informačního centra karate Shuri-te a Tomari-te, prefekturní příručka ho vede jako školu obou linií pojmenovanou kolem roku 1947. Gohaku-kai (Okinawská asociace Goju-ryu a Tomari-te karate-do) dědí podle informačního centra Naha-te i Tomari-te, Okinawský svaz tradičního karate ji uvádí jako Gohaku-ryu. U pomníků Matsumory jmenuje centrum jako související školy Matsubayashi-ryu, Shorin-ryu, Shorinji-ryu a Gohaku-ryu, u pomníku Kyana Chotokua (Kadena, 1999) Shuri-te, Tomari-te, Shorin-ryu a Shorinji-ryu. Prefekturní průzkum dojo z roku 2022 podle linií netřídí, školy skupiny Shorin-ryu včetně Matsubayashi-ryu v něm mají 37 z 212 dojo. Matsumoru připomíná pomník z roku 1983 v parku Shin-yashiki v Tomari, reliéf za nemocnicí Itokazu, jeskyně Kaminuya, hrob ve vesnici Onna a zřícenina domu v Nagu. Městské zastupitelstvo Nahy v roce 2012 ve stanovisku ke stavbě síně karate zdůraznilo, že všechny tři velké „te“, nahské, shurijské i tomarijské, leží na území dnešní Nahy.
Zajímavosti
Podle životopisu, který sepsal Matsumorův vnuk Matsumura Kosho a cituje ho informační centrum karate, Matsumora ve svých dvaceti letech zkrotil v Tomari satsumského samuraje s taseným mečem ručníkem, na jehož konci byl uvázaný kámen, a poté se stáhl na sever Okinawy, u skály Fere ve vesnici Onna prý jednou srazil k zemi loupežníka. Tomari-te se podle svazu tradičního karate říkalo „přízračná ruka“, protože jeho jediný dědic Nakasone dlouho nikoho neučil. Nagamine Shoshin dal roku 1947 své škole jméno Matsubayashi-ryu podle znaku „matsu“ ve jménech Matsumury a Matsumory, obnovitelů Shuri-te a Tomari-te. Matsumorův věk při smrti se uvádí 69 let (úřad vlády) nebo 70 let (svaz).
Časté otázky
Existuje Tomari-te ještě dnes?
Jako samostatná škola ne, ale prefektura Okinawa, úřad vlády pro okinawskou politiku i informační centrum karate uvádějí, že z něj vzešlo Matsubayashi-ryu a ovlivnilo školy Shorin-ryu, a Gohaku-kai se hlásí k Naha-te i Tomari-te. Encyklopedie Martial Arts of the World naopak píše, že Tomari-te pohltilo Shuri-te.
Kdo byl Matsumora Kosaku?
Obnovitel Tomari-te (1829–1898), syn tomarijské šlechtické rodiny, žák Ukua Karyua a Teruyi Kishina. Osvojil si většinu kata Tomari-te včetně Passai a Wanshu a jeho umění převzali Motobu Choki a Kyan Chotoku. Pomník má od roku 1983 v Tomari.
Čím se Tomari-te liší od Shuri-te?
Oficiální okinawské prameny rozlišují linie podle místa a osob, ne podle techniky. Shuri-te se rozvíjelo mezi úředníky královského dvora, Tomari-te v obchodním přístavu, kde podle tradice místní přejímali umění od trosečníků. Technickou charakteristiku Tomari-te jsme v pramenech nenašli.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.