Shorei-ryu
Zařazovací pojem, ne samostatná škola. Funakoši jím označil silovější a pomalejší proud okinawského karate oproti lehčímu šórin-rjú.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Shorei-ryu
O bojovém umění Shorei-ryu
Shorei-rjú není samostatná škola s doloženou nepřerušenou linií, ale zařazovací pojem. Zavedl jej Gičin Funakoši, který okinawské karate rozdělil do dvou proudů: Šórin-rjú a Šórei-rjú. Šórin popisoval jako lehčí, rychlejší a pohyblivější, vhodné pro drobnější postavu, kdežto Šórei jako těžší a silovější, s pomalejším tempem, hlubokým dýcháním a napínáním svalů. K Šórei-rjú přiřazoval kata pracující s vnitřním napětím a s pevným postojem, tedy sančin, seisan či hangecu, zatímco k Šórin řadil kata s dlouhou linií pohybu. Prakticky toto dělení odpovídá rozdílu mezi nahate, tradicí města Naha spojenou s Higaonnou Kanrjóem, z níž vzešlo gódžú-rjú, a mezi šurite a tomarite, z nichž vzniklo šótókan a šórin-rjú. Sám Funakoši připouštěl, že hranice není ostrá, a pozdější badatelé ukázali, že zařazení jednotlivých kata se v pramenech rozchází. Odvození názvu od chrámu Šórei-dži se opakuje v literatuře, ale písemně doloženo není. Ve dvacátém století si název Šórei-rjú zvolily jako označení své školy některé organizace mimo Okinawu, nejvýrazněji Robert Trias ve Spojených státech, který v roce 1946 otevřel v Arizoně jeden z prvních amerických karatistických klubů. Tyto školy vycházejí z okinawských zdrojů, ale nejsou přímým pokračováním jediné historické linie. Údaj o Higaonnovi Kanrjóovi jako zakladateli je proto třeba číst jako odkaz na nahate, ne jako založení samostatného stylu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.