Tinku (Andský rituální boj)

Základní informace

Charakter a původ

Trénink

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Tinku (Andský rituální boj)

Tinku je rituální boj kečuánských ayllus v bolivijském Norte Potosí, který Fernández Droguett a Fernández Droguett (2015) vymezují jako setkání a tělesný zápas lidí zastupujících své ayllus. Slovo tinku podle TIME (2010) i Medina Portilly a Cohena (2008) znamená v kečuánštině setkání a Reuters (2024) dodává, že v místní aymarštině znamená fyzický útok. Platt (2010) chápe tinku jako vyváženou soutěž a násilnou hru, pujllay, na rozdíl od ch'ajwy, kterou označuje za nevyvážené ničení. Největší tinku puny se podle Platta koná v San Pedro de Macha při svátku kříže 3. května. Los Tiempos (2025) uvádí termín 3. až 5. května, Medina Portilla a Cohen pozorovali svátek 2. až 4. května 2008. Střety jsou podle nich muž proti muži a povoleny jsou jen údery pěstí. Proti sobě podle Platta obvykle stojí poloviny Alasaya a Majasaya. Prolitá krev je podle informátorů Medina Portilly a Cohena hlavní obětí Matce Zemi Pachamama a podle tradice, jak ji uvádí TIME, pomáhá k dobré úrodě. Platt naproti tomu spojuje krev prolévanou k usmíření božstev země s ch'ajwou. Al Jazeera (2007) uvádí, že při tinku v posledních letech zemřely desítky lidí, a policie podle Reuters boje často hlídá a používá slzný plyn.

Historie

Atlas Patrimonial de Bolivia (2011), jak ho cituje bakalářská práce Machicado Veizagy (2020), označuje tinku za předhispánský rituál, konaný mimo jiné mezi komunitami Laimes ze severního Potosí a Jucumanis z jižního Oruro. Fernández Droguett a Fernández Droguett (2015) považují za rituální vzor svátek chakana v Mache. Platt (2010) popisuje rituální bitvy, tinkus, po celém Norte Potosí. Nejvýznamnější tinku v údolích se podle něj koná v San Marcos de Miraflores o Božím těle. Macha leží podle Al Jazeery (2007) ve výšce 4000 metrů a oslavy trvají několik dní. Podle Correo del Sur (2021) druhého května alférez a mayuras dolaďují podrobnosti svátku a večer drží vigilii u kalvárie. Třetího května se podle listu přinášejí oběti kříži Tata Wila Cruz za hudby jula julas a charang. Podle TIME byli v roce 2010 v Mache zabiti dva lidé.

Technika

Medina Portilla a Cohen (2008) popisují střety muž proti muži, v nichž jsou povoleny jen údery pěstí. Los Tiempos (2025) píše o boji holýma rukama a TIME (2010) o boji tělo na tělo, zbraně neuvádí. Esteban Paco Taquichiri podle Reuters (2024) říká, že účastníci vstupují na náměstí tančíce ze všech rohů, aby se střetli. Tanečníci podle Medina Portilly a Cohena tvoří kruh kolem hráče na charango a tanec zahrnuje zapateo. Bojovníci mají podle Correo del Sur (2021) klouby omotané ñuqus, zatímco mayuras krotí dav spletenými biči z kravské kůže. Reuters uvádí kožené přilby montera s pestrým peřím, které připomínají přilby conquistadorů. VICE (2014) píše, že někteří účastníci mají v rukou kameny, které házejí na krátkou vzdálenost. Když policejní dohled selže, platí podle Medina Portilly a Cohena všechno, kopy, kameny i chladné zbraně.

Stupně a postup

Bolivijští badatelé o folkloru podle Fernández Droguetta a Fernández Droguetta (2015) v sedmdesátých letech přizpůsobili tělesné techniky setkání a boje jako tanec, který byl začleněn do Carnaval de Oruro. Taneční skupinu Tinkus Wistus podle Wikipedie založili roku 1992 studenti v La Pazu a poprvé vystoupila v roce 1993 na folklorní přehlídce UMSA. Aymarské slovo wistu v jejím názvu podle Wikipedie znamená křivý a odkazuje na pohyby tance. Bolivijský Senát v prohlášení Declaración Cameral 009/2022-2023 z 16. listopadu 2022 ocenil Fraternidad Tinkuy Tolckas, založenou 1. ledna 1986, za udržování tance Tinkuy. Tato fraternidad má podle prohlášení pobočky v Argentině, v chilské Calamě, v Peru a v Tariji.

Dnes

Ley 237 z 20. dubna 2012 prohlašuje Ritual el Tinku za kulturní a nehmotné dědictví Bolívie s původem v Norte Potosí, za jeho hlavní místo určuje Machu v obci Colquechaca a ministerstvu kultur ukládá jeho šíření. Reuters (2024) popisuje tinku jako tradiční způsob řešení sporů a podle agentury policie boje často hlídá a používá slzný plyn. Al Jazeera (2007) uvádí, že policie odebírá příchozím možné zbraně a dbá, aby proti sobě stáli vždy jen dva muži. Velitel Juan Carlos Vargas podle Medina Portilly a Cohena (2008) řekl, že bez policejní kontroly by byl svátek všeobecným masakrem. Kečuánští migranti si podle Los Tiempos (2025) v jižní Cochabambě vytvořili kolbiště runatinku. V Santiagu de Chile podle Fernández Droguetta a Fernández Droguetta uváděla fraternidad Ayllu taneční tinku od roku 1997 na pochodu 12. října.

Zajímavosti

Ženy podle TIME (2010) při svátku také bojují. Podle Correo del Sur (2021) se při tinku ukazují v nejlepších šatech, které si samy vyrobily, a svátek je místem námluv mezi Huaynuchos a Imilla Wawas. Los Tiempos (2025) uvádí, že součástí svátku jsou i milostná setkání, do nichž vstupují svobodné dívky Imilla Wawas. Kříž Tata Wila Cruz podle Correo del Sur zdobí i montera del Tinku. Před bojem muži podle Medina Portilly a Cohena (2008) obětují lamy, aby jejich krev obětovali Matce Zemi Pachamama. TIME píše, že Kečuánci před bojem časně ráno pijí obilný alkohol.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.