Silat Melayu (Malajský silat)
سيلت ملايوSouhrnný pojem malajského silatu, zapsaný roku 2019 na seznam UNESCO. Zahrnuje přes 150 stylů, ne jednu školu.
Základní informace
MalajsieCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Silat Melayu (Malajský silat)
O bojovém umění Silat Melayu (Malajský silat)
Silat Melayu, tedy malajský silat, není jedna škola, ale souhrnný pojem. Malajsijský inventář nehmotného dědictví (JWN) ho popisuje jako bojové umění sebeobrany a přežití, které vychází z malajského souostroví a sahá k prvním dobám království Langkasuka ve druhém století našeho letopočtu. UNESCO uvádí, že jen v Malajsii existuje přes 150 známých stylů silatu.
Číst dál
Inventář JWN řadí silat do Malajsie, Indonésie, Bruneje, Singapuru, jižních Filipín a jižního Thajska. V Malajsii, Singapuru a Bruneji se říká silat, zatímco malajská komunita na Jávě mluví spíš o bojovém umění a s nástupem nacionalismu o pencak silatu Indonesia. Green (2001) uvádí, že na Malajském poloostrově se umění označované v Indonésii jako silat řadí pod název bersilat, který lze přeložit jako ber (dělat) a silat (bojovat). Podle něj existuje těsný vztah mezi bersilatem a indonéským silatem nejméně od patnáctého století. Pohyby se podle JWN dělí na dvě metody. Kaedah buah je pohybový motiv cvičený pro použití v boji, uspořádaný shora dolů. Kaedah bunga, tedy květ, jsou pohyby zdola nahoru, použitelné při představeních, třeba při svatbách a slavnostních zahájeních, ale také v boji. Zbraně uvádí JWN jmenovitě: keris, badik, kerambit, parang, pedang, parang lading, tumbuk lada, tekpi, tongkat, tembong a sundang. Silat byl v roce 2019 zapsán na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO (záznam 01504, Malajsie).
Historie
Inventář JWN klade začátky silatu do dob království Langkasuka (druhé století) a sleduje ho až do období melackého sultanátu. Melacký sultanát datuje dokument na s. 2 do třináctého století a na s. 10 do patnáctého, takže se uvnitř pramene rozchází. Green (2001) píše, že bersilat vstupuje do písemných záznamů zhruba ve čtrnáctém století, a umění podle něj bylo vyvezeno na melacký dvůr. Inventář JWN tvrdí také, že objevy v Borobuduru a Prambananu na Jávě dokazují existenci bojových umění na souostroví v osmém století, že silat začal na Riauských ostrovech a později se rozvinul v Minangkabau na Sumatře a že ho používala Srivijaya mezi sedmým a čtrnáctým stoletím.
Číst dál
Admirál Hang Tuah se podle inventáře učil silat od Adi Putery na hoře Ledang a od Sang Persanta Nala na Jávě. Green uvádí tradici, podle které přišel Hang Tuah koncem čtrnáctého století z Minangkabau do Malakky a přinesl keris i silat. Je to tradice, ne doložená historie. Hikayat Hang Tuah podle Wikipedie v malajštině slovo silat nepoužívá, mluví o ilmu perang a ilmu hulubalang. Green zaznamenává také legendu o ženě jménem Bersilat, která se umění naučila ve snech. Za okupace Malajska byl silat podle JWN vytlačen z paláců, cvičil se skrytě na odlehlých místech a po nezávislosti se začal cvičit veřejně. Zákon o organizacích bojových umění z roku 1976 (Act 170) zřídil radu pro dohled nad bojovými uměními a registraci organizací a jeho první příloha řadí mezi malajská bojová umění všechny druhy silatu.
Čím se liší
Green (2001) rozlišuje dvě podoby moderního bersilatu: silat pulut, taneční představení, které možná pochází z kuntao, a silat buah, bojovou podobu, která se veřejně nepředvádí a byla pravděpodobně ovlivněna minangkabauským pencak silatem. Podle Wikipedie v malajštině jsou v Bruneji dva nejrozšířenější národní styly Silat Cakak Asli a Silat Kuntau. Zatímco v Malajsii, Singapuru a Bruneji se říká silat, malajská komunita na Jávě podle JWN říká tomuto umění obvykle bojové umění a s nacionalismem pencak silat Indonesia.
Technika
JWN dělí pohybové motivy silatu na dvě metody. Kaedah buah je motiv cvičený pro použití v bojové situaci, uspořádaný shora dolů. Kaedah bunga jsou pohyby zdola nahoru jako rozevírající se květ, které se uplatňují v divadelních a tanečních představeních, třeba při svatbách a slavnostních zahájeních. Podle inventáře lze bungu předvést i v reálném boji kvůli napodobování taktik a lstí. Green (2001) o malajském bersilatu píše, že využívá údery rukama a nohama, hody a páky, útoky na zranitelná místa a vyučují se široké škály tradičních malajských a indonéských zbraní. Z malajského textu inventáře vyplývá, že staré malajské zbraně, které pesilat často používá, jsou keris, badik, kerambit, parang, pedang, parang lading, tumbuk lada, tekpi, tongkat, tembong a sundang. UNESCO dodává, že styly silatu jsou inspirovány pohyby lidského těla, přírody a zvířat, a jako příklad uvádí Silat Harimau.
Trénink
Podle JWN jsou metody silatu strukturovány a pojmenovány zakladateli stylů a uspořádány do úrovní lekcí. Žáci jsou zkoušeni a rozlišováni podle úrovně dosaženého pokroku až do úplného zvládnutí látky před ukončením. UNESCO popisuje, že cvičení obvykle probíhá večer nebo v noci na otevřeném prostranství, například na dvoře, a vedou ho mistr a jurukaka.
Stupně a postup
JWN uvádí obecný model se čtyřmi úrovněmi dovednosti: začátečník, střední úroveň, trenér (jurukaka) a nejvyšší úroveň válečník (pendekar). Jurukaka je podle inventáře starší žák, který zvládl část mistrových znalostí a často může mistra zastupovat při výuce dalších žáků. Jde o obecný model, ne o systém jedné školy.
Dnes
Podle JWN existuje v Malajsii v čtrnácti státech 548 spolků aktivně cvičících silat, které obecně zastřešují dvě hlavní organizace: Persekutuan Silat Kebangsaan Malaysia (PESAKA) a Dunia Seni Silat Melayu (DSSM). PESAKA se věnuje silatu jako sportovní činnosti při zachování umění a reprezentace, DSSM má kulturní a rekreační zaměření. Silat byl v roce 2019 zapsán na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO při čtrnáctém zasedání výboru. Podle NST z 13. 12. 2019 se zasedání konalo v Bogotě a nominace byla podána 30. března předchozího roku. UNESCO uvádí, že silat překročil status bojového umění a stal se uměním předváděným i oblíbeným sportem pro zdraví a volný čas. Green z roku 2001 píše, že silat buah podle většiny pramenů téměř zmizel ve prospěch silatu pulut a že moderní bersilat klade důraz na tělesné cvičení, představení a sport. Tento údaj není aktuální.
Zajímavosti
Podle Wikipedie v malajštině se silat v Bruneji tradičně doprovází orchestrem gulintangan z bubnů (gandang labik) a osmi gongů. Wikipedie v malajštině také uvádí, že čtyři spolky založily v roce 1978 Majlis Silat Negara, později PESAKA: Seni Gayung Fatani Malaysia, Silat Seni Gayung Malaysia, Seni Silat Cekak Malaysia a Seni Silat Lincah Malaysia. Rok 1978 jsme v pramenech s vyšší spolehlivostí nepotvrdili.
Styly a větve
Časté otázky
Je Silat Melayu jedna škola?
Ne. Je to souhrnný pojem. UNESCO uvádí, že jen v Malajsii existuje přes 150 známých stylů silatu, a inventář JWN popisuje silat jako celek malajského souostroví.
Kdy byl silat zapsán na seznam UNESCO?
V roce 2019 při čtrnáctém zasedání výboru na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva, záznam 01504, Malajsie. Podle NST se zasedání konalo v Bogotě v Kolumbii.
Jaký je rozdíl mezi buah a bunga?
Podle JWN je kaedah buah pohybový motiv cvičený pro použití v boji, uspořádaný shora dolů. Kaedah bunga jsou pohyby zdola nahoru, používané při představeních, jako jsou svatby a slavnostní zahájení, ale i v boji.
Kdo silat v Malajsii zastřešuje?
Podle JWN ho obecně koordinují dvě hlavní organizace: PESAKA, zaměřená na sportovní stránku silatu, a DSSM, zaměřená na kulturní a rekreační stránku.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.