Shorinji Kempo

Základní informace

Zakladatel

Doshin So

Země původuJaponsko

Rok založení1947

RegionAsie

Hlavní zaměřeníKombinované

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Shorinji Kempo

O bojovém umění Shorinji Kempo

Shorinji Kempo založil roku 1947 Doshin So (1911–1980) v Tadotsu v prefektuře Kagawa na ostrově Shikoku, kde otevřel hlavní cvičebnu. Od dětství žil v Mandžusku, po sovětské invazi v srpnu 1945 se roku 1946 vrátil do Japonska a po válce spojil čínské quan fa s jujutsu, které se učil od dědečka. Zakladatel tvrdil, že mu roku 1936 v klášteře Shaolin předal učitel Wen Taizong titul mistra školy Yihe Quan. Historik Donn Draeger to zpochybňuje a doklad o jeho návštěvě kláštera jsme nenašli. Shorinji Kempo je výcvikem náboženské organizace Kongo-zen Sohonzan Shorinji, úředně registrované roku 1952. Ke skupině patří i nadační federace a World Shorinji Kempo Organization (WSKO, od roku 1974). Zásady spojují pěst a zen (kenzen ichinyo), přednost obrany před protiúderem a nezabíjení. Techniky se dělí na goho (údery, kopy, kryty), juho (hody, páky, škrcení, vyproštění) a seiho (léčebné techniky), celkem přes 600 technik. Cvičí se hlavně ve dvojici v předepsaných sestavách hokei, které se skládají do embu. Soutěže tvoří jen embu, samostatné i párové, hodnocené pěti rozhodčími. Volný zápas s helmou a chráničem těla se dnes hodnotí bez bodů. Roku 2005 přijala organizace dvojitý kruh soen jako univerzální značku vedle původního znaku manji.

Historie

Shorinji Kempo založil roku 1947 Doshin So (1911–1980) v Tadotsu v prefektuře Kagawa na ostrově Shikoku, kde otevřel hlavní cvičebnu. Od dětství žil v Mandžusku, kde roku 1928 vstoupil do armády a do Společnosti Černého draka. Po sovětské invazi 9. srpna 1945 se roku 1946 vrátil do Japonska a po válce spojil čínské quan fa s jujutsu, které se učil od dědečka. So tvrdil, že mu roku 1936 v klášteře Shaolin předal učitel Wen Taizong titul mistra školy Yihe Quan a že je 21. mistrem školy Giwamon-ken. Jde jen o jeho vlastní výpověď, historik Donn Draeger ji zpochybňuje a doklad o návštěvě kláštera jsme nenašli. Výcvik v Hakko-ryu jujutsu, který mu některé zdroje přisuzují, ústředí nedokládá a záznamy Hakko-ryu ukazují jen několik jeho návštěv. Roku 1952 byla úředně registrována náboženská organizace Kongo-zen Sohonzan Shorinji.

Čím se liší

Shorinji Kempo se často plete s karate nebo s čínským kung-fu. Od karate se liší původem i skladbou: karate se podle Britanniky systematizovalo na Okinawě v 17. století a do Japonska se dostalo ve dvacátých letech 20. století, Shorinji Kempo vzniklo v Japonsku až roku 1947. Údery a kopy goho tvoří jen jednu jeho část. Vedle nich stojí juho s vyproštěními, hody, fixacemi, škrcením a technikami na citlivé body a léčebné seiho s vyrovnáváním drah a kostí a resuscitací. Pokročilí cvičenci spojují tvrdou a měkkou část v jeden celek zvaný go ju ittai. Se šaolinským kung-fu sdílí jméno, čínské kung-fu to ale není. Podle britské federace UKSKF vytvořil Doshin So techniky ze znalostí šaolinského kung-fu a jujutsu a vzniklo samostatné japonské umění. Od aikida, které v podání Moriheie Ueshiby bylo čistě obranné a bez zápasů, ho odlišuje ucelená část úderů a kopů. Důraz na obranu mají společný: podle Nippon Budokan se údery a držení v Shorinji Kempo nikdy nepoužívají k zahájení souboje. Na rozdíl od karate a kenpa, rozdělených do mnoha samostatných škol, je Shorinji Kempo podle WSKO jedna škola se stejným učením, technikami a výchovným systémem po celém světě.

Technika

Techniky se dělí do tří skupin: goho (údery, kopy, kryty), juho (hody, páky, škrcení, vyproštění) a seiho (léčebné techniky). Celkem jde o více než 600 technik ve 25 řadách. Goho má osm skupin: tsuki, uchi, kiri, keri, kari, fumi, taigi a bogi. Juho má deset skupin včetně hodů, fixací, škrcení, pák a vyproštění. Seiho zahrnuje seikei, seimyaku, seikotsu a kappo, tedy akupresuru a resuscitaci. Vedle skupin technik se uvádějí tři tradiční zbraňové linie: dokko-den, nyoi-den a kongo-den. Některé techniky, například tlakové appo, jsou vyhrazeny cvičencům od 5. danu.

Trénink

Výcvik má tři části: sebeobranu, mentální a zdravotní. Praxe zahrnuje samostatné cvičení základních úderů, kopů a krytů, párové cvičení, úklid a službu samu, kontrolu obuvi kyakka shoko a meditaci chinkon gyo, při níž se recitují verše, sliby a zásady. Hlavní formou výuky jsou hokei, předepsané sebeobranné vzory ve dvojici. Skládají se do embu o šesti částech, z nichž každá spojuje goho a juho. Partneři si mezi částmi vyměňují role útočníka a obránce a po předepsané formě následuje volný protiútok ren-han-ko. Embu se cvičí ve dvojici (kumi), samostatně (tandoku) i ve skupině (dantai po 6 nebo 8 lidech), párové a skupinové trvá 1,5 až 2 minuty. Typickou frekvenci tréninku, stavbu lekce ani to, kdy se začíná s volným cvičením, se nám doložit nepodařilo.

Stupně a postup

Hodnost má tři řady. Bojový stupeň bukai se vyjadřuje danem, nauková hodnost hokai vede od jun-kenshi u 1. danu přes sho-kenshi, chu-kenshi a sei-kenshi po dai-kenshi u 5. danu a kněžská řada se nazývá sokai. Stupnice končí hodností dai-hanshi s 9. danem, titul shike nese jen hlava skupiny. Zkoušky na 1. až 3. dan se konají v prefekturních ústředích, od 4. danu jen v Tadotsu. Mimo Japonsko se za učitele považují držitelé 3. danu, v Japonsku od 4. danu a oslovení sensei patří až od 5. danu. Minimální doby mezi stupni, počet žákovských stupňů kyu ani barvy pásků jsme nenašli.

Soutěže

Shorinji Kempo samo sebe nepovažuje za soutěžní sport. Turnaje tvoří jen předvedení embu, samostatné, párové a skupinové, které hodnotí pět, někdy tři rozhodčí. Světový turnaj se koná jednou za čtyři roky. Podle popisu pravidel, jehož rok verze jsme nenašli, lze za šest částí embu získat až 60 bodů a za další hlediska 40, nejvyšší a nejnižší hodnocení se škrtá a maximum činí 300 bodů. Volný zápas se dříve jmenoval randori, dnes se nazývá tachiai hyoka-ho. Rozhodčí v něm místo bodů hodnotí práci nohou, techniku, taktiku a etiketu. Univerzitní zápasy kdysi způsobily vážná zranění, proto se dnes vyžadují helma, chránič těla a suspenzor i certifikovaní rozhodčí a každý cvičenec má jen jednu roli, útočníka nebo obránce.

Výbava

Cvičenci nosí cvičební oděv doi s opaskem, od roku 2008 s vyšitými logy. Barva znaku na rukávu rozlišuje příslušnost: červená náboženskou organizaci Kongo-zen, modrá pobočky federace a fialová WSKO. Pro volný zápas jsou povinné helma, chránič těla a suspenzor. Zavedly se po nehodách v univerzitních zápasech. Další předepsané vybavení pro běžný trénink jsme nenašli.

Filozofie

Shorinji Kempo je výcvikem náboženské organizace Kongo-zen. Jeho cílem je sebeutvrzení a vzájemné štěstí, motto říká, že člověk se má spoléhat sám na sebe. Mezi zásady patří jednota pěsti a zenu (kenzen ichinyo), jednota těla a mysli (shinshin ichinyo), síla a láska jako jednota, nejprve obrana a teprve potom protiúder a nezabíjení. Součástí praxe je meditace chinkon gyo s recitací veršů, slibů a zásad a služba samu. Cvičenci se zdraví gassho rei se spojenými dlaněmi před tváří, který zároveň slouží jako postoj. Nippon Budokan uznává Shorinji Kempo jako jedno z devíti japonských budo, vedle karate, juda, kenda a dalších.

Dnes

Organizace vznikaly postupně: 1952 Kongo-zen Sohonzan Shorinji, 1957 All Japan Shorinji Kempo Federation, 1963 Shorinji Kempo Federation of Japan, 1972 International Shorinji Kempo Federation a World Shorinji Kempo Organization (WSKO), kterou oficiální chronologie datuje rokem 1974 a oficiální historie na témže webu rokem 1976. Roku 2000 vznikla Shorinji Kempo Group, která oddělila náboženskou organizaci, nadaci, školu a světovou organizaci. Roku 2020 se třetím shike stal So Koma, vnuk zakladatele. Britskou federaci BSKF roku 2010 podle své oficiální chronologie vyloučila WSKO. Roku 2015 vznikla International Kempo Association. Roku 2002 byla otevřena Busen High School a roku 2008 vznikla celojaponská federace středních škol. Roku 2005 přijala organizace dvojitý kruh soen jako univerzální značku vedle původního znaku manji.

Zajímavosti

Oficiální historie WSKO vypráví legendu o vzniku: zakladateli se zdál sen o odcházejícím Bodhidharmovi a vzpomněl si na čínskou nástěnnou malbu mnichů cvičících ve dvojicích, což ho přivedlo k vytvoření Shorinji Kempo. Už roku 1951 přijel do Tadotsu natáčet americký týdeník INS Tele News. Roku 1956 vznikla instruktorská škola Nihon Shorinji Kempo Bugei Senmon Gakko, dnešní Zenrin Gakuen. Roku 1975 uvedla společnost Toei film Shorinji Kempo o životě zakladatele a v říjnu 1980, několik měsíců po jeho smrti, byla v Tadotsu dokončena pagoda Velké divoké husy. O mezinárodním setkání instruktorů v ústředí s 82 cvičenci ze 13 zemí informovala roku 1982 BBC. Mezinárodní přátelské taikai v Nippon Budokan přilákalo roku 1985 celkem 161 cvičenců z 15 zemí a vedlo k zavedení světového taikai konaného jednou za čtyři roky. Světové taikai v Indonésii bylo roku 2009 po teroristickém útoku zrušeno a nahradilo ho výměnné taikai na Bali.

Styly a větve

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.