Codex Lew (Cod.I.6.4º.3)

Codex Lew je německý šermířský a zápasnický rukopis z doby kolem 60. let 15. století, uložený v Universitätsbibliothek Augsburg pod signaturou Cod.I.6.4º.3. Jde o anonymní kompilaci textů několika mistrů liechtenauerovské tradice. Písaře, sestavovatele ani objednavatele se nám doložit nepodařilo. Má 125 papírových listů o rozměru 140 × 175 mm, popsaných černým a červeným inkoustem. Otevírá jej glosa Liechtenauerových veršů o dlouhém meči (listy 1r–53v). Následují texty o krátkém meči spojené se jmény Martina Huntsfelda a Andre Lignitzera, Lignitzerův meč s bucklerem a zápas Otta Juda (85r–94v). Na listech 95r–123r je glosa veršů o jízdním šermu, uzavřená kolofonem se jménem Lew. Augsburský rukopis je nejstarším doloženým svědkem větve A glosové rodiny Pseudo-Peter von Danzig, do níž patří i Codex Danzig. Tato větev, někdy nazývaná glosa Lew, glosuje jen dlouhý meč a jízdní šerm a krátký meč v ní nahrazují texty Lignitzera a Huntsfelda. Druhým hlavním svědkem je nezávisle opsaný Codex Speyer ze Salcburku z roku 1491. Větev A později přepracovali Paulus Hector Mair, Lienhart Sollinger a Joachim Meyer. Až do 10. let 21. století badatelé glosu Lew většinou pokládali za podřadnou kopii a opomíjeli ji. První transkripce kterékoli její kopie vyšla v roce 2001 právě podle augsburské verze. V roce 2017 vydalo nakladatelství VS-Books knihu Jude Lew: Das Fechtbuch v německé verzi s překladem Dierka Hagedorna a v anglické s překladem Falka Fritze a Thomase Rhema.

Bojová umění v díle

Autorství

Rukopis nese Lewovo jméno spíš konvencí. Lew bývá mylně uváděn jako autor celého kodexu, jeho jméno se však váže jen ke dvěma částem, ke glosám dlouhého meče a jízdního šermu. Kolofon na listu 123r říká, že zde končí židovské umění muže zvaného Lew, a spolu s glosou jízdního šermu byl opsán i do grazské a mnichovské verze. Podle Wiktenaueru jej lze číst také tak, že Lew byl písařem nebo objednavatelem celého rukopisu. Jméno Lewe znamená lev a mohlo jít o přezdívku. Tvar Jud Lew či Jude Lew se v dobových pramenech nevyskytuje a Wiktenauer jej označuje za novodobý. Otázkou autorství se zabývali Daniel Jaquet a Bartłomiej Walczak v Acta Periodica Duellatorum (2014). Titulní list uvádí mimo jiné Lewův šerm v brnění. Traktát o šermu v brnění připisovaný Lewovi však Wiktenauer přisuzuje Martinu Huntsfeldovi, přičemž pasáž na listech 54r–70v sám označuje nejednotně.

Vydání a překlady

Augsburskou verzi popsali ve svých soupisech Wierschin (1965) a Hils (1985). První transkripci kterékoli kopie glosy Lew zveřejnili v roce 2001 na webu ARMA-Pl Grzegorz Żabiński (dlouhý meč) a Monika Maziarz (jízdní šerm), obojí podle augsburské verze. Webová transkripce Dierka Hagedorna následovala v roce 2008. Francouzský překlad jízdního šermu podle augsburské a salcburské verze zveřejnil Michaël Huber v roce 2004, dlouhý meč přibyl v roce 2010 a španělský překlad Eugenia Garcíi-Salmonese v roce 2011. První veřejný anglický překlad glosy Lew ze všech dostupných verzí připravil Cory Winslow v roce 2016. Prvním tištěným vydáním je Jude Lew: Das Fechtbuch (VS-Books, 2017). V roce 2020 vydal Stephen Cheney vlastním nákladem překlad dlouhého meče Ringeck·Danzig·Lew Longsword. Faksimile jsme v pramenech nenašli. Snímky rukopisu zpřístupnila Universitätsbibliothek Augsburg jako volné dílo.

Lidé a bojová umění

• Johannes LiechtenauerSpoluautor
• Martin HuntsfeldSpoluautor
• Andreas LiegnitzerSpoluautor
• Ott JudSpoluautor
• LewSpoluautor
• Dierk HagedornEditor
• Falko FritzPřekladatel
• Thomas RhemPřekladatel

Údaje

Forma

Rukopis

Uložení

Universitätsbibliothek Augsburg

Signatura

Cod.I.6.4º.3

Listů

125

Materiál

Papír

Digitalizát v knihovně

nbn-resolving.org/urn:nbn:de:bvb:384-uba003098-9

Vydání

• 2004 · FR · ARDAMHE · překlad
• 2010 · FR · ARDAMHE · překlad
• 2011 · ES · AVEH · překlad
• 2016 · EN · Wiktenauer · překlad
• 2017 · DE · Jude Lew: Das Fechtbuch · VS-Books · první vydání
• 2017 · EN · Jude Lew: Das Fechtbuch · VS-Books · překlad
• 2020 · EN · Ringeck·Danzig·Lew Longsword · překlad