Perisai Diri

Základní informace

ZakladatelRaden Mas Soebandiman Dirdjoatmodjo

Země původuIndonésie

Rok založení1955

RegionAsie

Hlavní zaměřeníKombinované

Páskovací systémPásy

Charakter a původ

Trénink

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Perisai Diri

Perisai Diri, zkráceně PD, je indonéský styl pencak silatu. Podle Depdikbud 1985 byla Keluarga Silat Nasional Perisai Diri založena 2. července 1955 v Surabaji a základ jejího stylu vytvořil R.M.S. Dirjo Atmojo. Draeger 1972 uvádí, že původ se někdy vede z Jogjakarty ve Střední Jávě, tamní snahy ale nazývá nedokonalým začátkem a hlavní zásluhu přisuzuje zakladateli R.M.S. Dirdjoatmodjovi, který žil v oblasti Surabaji a dal PD jeho podstatu. Plné jméno zakladatele uvádí Afandi a Trilaksana 2023 v časopise AVATARA: R.M. Soebandiman Dirdjotmodjo. Škola podle nich začala jako kurz silatu při Kulturním úřadu Východní Jávy a roku 1959 se stala uznanou školou s organizačním systémem.

Historie

Podle Wikipedie id se zakladatel narodil 8. ledna 1913 v Yogyakartě. Po škole odešel pěšky do Jombangu, kde se učil silat u K.H. Hasana Basriho, pak v Solu u Sayida Sahaba a u svého děda Ki Jogosurasma se učil kanuragan. V Semarangu se podle téhož článku učil u Soegita z aliran Setia Saudara. Usadil se v Parakanu, otevřel školu Eka Kalbu a setkal se s čínským mistrem Yap Kie San z linie Siauw Liem Sie, u kterého se učil čtrnáct let. Tato životopisná data pocházejí jen z Wikipedie. Jména Siauw Liem Sie ani Yap Kie San jsme v Draegerovi, Chambersovi, Depdikbud ani Greenovi nenašli.

Čím se liší

Draeger 1972 uvádí, že balijské Bhakti Negara, Tridharma a Kerta se nazývají čistě balijské styly, kdežto Perisai Diri je východojávská přesazená forma, která za čistě balijský pencak silat nepovažuje. Tridharma, Bhakti Negara a Kerta Wisesa podle něj vycházejí z nízkých skrčených postojů a jsou velmi klamavé, zatímco PD popisuje jako vzpřímenější a hospodárnější systém s přímější útočnou akcí. Depdikbud 1985 uvádí, že PD se na Bali liší od Bhakti Negara a Kertha Wisesa tím, že je rozšířeno převážně ve městech a členové se předtím neznali, kdežto oba balijské spolky působí ve vesnicích. Důraz PD je na sebeobranu a sport, teprve potom na soudržnost spolku. Dokument také píše, že PD na Bali vykazuje akulturaci s balijskou kulturou: do duchovní výuky se vkládají materiály z hinduistické filozofie Bali a výsledkem je akulturace čínského, jávského a balijského silatu.

Technika

Draeger 1972 píše, že PD je syntézou různých stylů pencak silatu, ale drží se stranou cizích myšlenek japonského juda, aikida, karate-do a jujutsu i západního boxu a omezuje se na domácí taktiku. Cení si přímých úderů, pěst se při dopadu zašroubovává. Kopy vedou přímo a žádné kruhové kopy se nepoužívají. Důraz na kop patou podle něj svědčí o čínských kořenech. Podle Draegera je PD téměř zcela prosto taktiky západní Jávy a Minangkabau s postoji depok a sempok a kuda-kuda se používá velmi málo, i když v dřívějších letech na něm všichni učitelé trvali. Za zvláštní taktiku jmenuje plecový blok, který je zesílen hospodárným dýcháním, a široký otáčivý pohyb kolem boku soupeře. Soupeřovo tělo vnímají cvičenci jako obrácený trojúhelník, jehož vrchol je v rozkroku, a hledí na střed jeho těla, ne do očí. Chambers, Draeger a Alexander 1970 označují PD za nejostřeji rytmizovaný styl pencak silatu a za v podstatě systém rukou a paží. Cvičenci umějí udeřit předloktím stejně silně jako stoupenci Mustika Kwitang, ale dávají přednost otevřené dlani, a jsou známí rychlou změnou směru. Wikipedie id uvádí, že se techniky učí podle stupňů, například techniky Minangkabau na stupni Calon Keluarga, Burung Meliwis na bílém, Kuntul na bílo-zeleném, Garuda na zeleném, Harimau na zeleno-modrém, Satria na modro-červeném, Pendeta na červeném a Putri na červeno-žlutém.

Trénink

Podle Draegera 1972 trvá trénink obvykle hodinu, v prvním roce dvakrát týdně, potom stačí jednou týdně. Cvičenec má rozvíjet technickou přesnost, rychlost, reakční čas, sílu, trpělivost a klid, v tomto pořadí. Zbraně se přidávají později, když se zdají zvládnuté dovednosti beze zbraně. Odporová cvičení se nedělají kromě téměř izometrických, při nichž odporem je gravitace. Nejpozději se rozvíjí vnitřní síla, duchovní síla, kterou Draeger označuje za znak mistra. Základem každého tělesného pohybu je dýchání. Škola podle něj mluví o pěti střediscích duchovnosti, která symbolizuje pět hvězd v emblému organizace. Výuka používá předem dané formy, které se podobají japonským katám. Z krátkého meče pedang se používá čínský rovný dvousečný typ. Mezi zvláštní zbraně Draeger řadí také halapartnu a boxer. Asrianda, Zulfadli a Wibowo 2022 píší, že serang hindar se najde jen v Perisai Diri. Provádějí ho dva cvičenci ve dvojici, jeden útočí a druhý uhýbá. Metoda vznikla přímo od zakladatele a odkazuje na motto Pandai silat tanpa cedera. Povinné zbraně jsou podle nich pisau, pedang a toya. Wikipedie id doplňuje, že nůž se začíná učit na stupni Putih, meč na Hijau a hůl na Biru Merah.

Stupně a postup

Systém stupňů se v pramenech liší. Depdikbud 1985 popisuje stupně PD na Bali podle barvy značky: Tingkat I bílá, II zelená, III modrá, IV červená a V zlatožlutá, každý asi rok. Po úspěšném testu před komisí z centra se člen řadí jako Pendekar. Zkoušky se konají každý rok na žádost pobočky a vedou je zkoušející z centra. Na třetím stupni začíná dechové cvičení od čtyř do šesti hodin ráno spolu s některými mantrami, na čtvrtém přibývá etika a duchovní výchova. Depdikbud popisuje také začátek: základní stupeň má bílé oblečení a bílý pásek, po šesti měsících test a výměna pásku za červený, po dalších šesti měsících test a titul Cakel, calon keluarga, který smí nosit emblém. Asrianda, Zulfadli a Wibowo 2022 uvádějí jiné barvy: dva základní stupně, dasar 1 s bílým pásem a dasar 2 s černým, poté stupeň cakel s červeným pásem a stupeň keluarga, který se označuje barvou proužku na odznaku na hrudi. Green 2001 píše, že PD si na Bali osvojilo systém pásů podle vzoru japonských umění, například juda.

Dnes

Depdikbud 1985 uvádí, že PD mělo na Bali kolem 15 tisíc členů s pobočkami Tabanan, Badung a Buleleng. Členství je volné a nejvíce je žáků středních škol a vysokoškoláků. Jako cíl a zásadu spolek uvádí vytvořit kvalitní indonéskou sebeobranu, vytvořit člověka Pancasily zdravého tělesně i duchovně a rozvíjet indonéskou jednotu a světové přátelství prostřednictvím národního silatu. Hlavním cílem spolku na Bali je podle téhož dokumentu, aby žák dosáhl co nejlepšího výsledku v soutěži. Draeger 1972 píše, že PD si připisuje kolem 75 tisíc členů v celé Indonésii, vede ho osm mistrů učitelů a má pobočky ve Francii a Itálii. Jde o tvrzení školy zprostředkované Draegerem z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Wikipedie id uvádí, že Kelatnas Indonesia Perisai Diri je členem IPSI a jednou z deseti škol s označením Perguruan Historis Pencak Silat, protože přispěla k historii IPSI v raném období. Podle téže Wikipedie má pobočky téměř v každé provincii a komisariáty v deseti dalších zemích. Jde o tvrzení organizace o sobě.

Zajímavosti

Draeger 1972 vysvětluje, že jméno Perisai Diri znamená self-shield, tedy štít sebe sama, a že se mu obvykle říká P.D. Pět hvězd v emblému organizace, uspořádaných do pětiúhelníku, symbolizuje pět center duchovnosti. Chambers, Draeger a Alexander děkují v knize z roku 1970 členům Perisai Diri na Jávě i na Bali. Wikipedie id uvádí, že mezinárodní šampionát Perisai Diri International Championship se poprvé konal jako Invitasi Internasional roku 1991 v Semarangu a devátý ročník proběhl roku 2017 v Malangu.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.