Huka-Huka
Zápas národů Horního Xingu v Brazílii, vedený z kleku. Jeho hlavním rámcem je pohřební obřad Kuarup, kde se měří hostitelská vesnice s hosty.
Základní informace
BrazílieCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Huka-Huka
O bojovém umění Huka-Huka
Huka-huka je zápas národů Horního Xingu v brazilském státě Mato Grosso. Název je kamayurský, Karibové mu říkají kindene a Yawalapiti karí. Zápasí ho nejméně devět národů, mezi nimi Kalapalo, Kuikuro, Yawalapiti, Mehinaku, Wauja, Aweti a Kamayurá, nepatří tedy jedinému z nich. První písemný popis pochází z roku 1887 od Karla von den Steinena, kdy zápas vznikl, se nám doložit nepodařilo.
Číst dál
Zápasníci se postaví proti sobě, krouží kolem sebe a vydávají zvuky, které se obvykle vykládají jako napodobení řevu jaguára, odtud podle antropologů název. Pak se střetnou opřeni o kolena a snaží se ovládnout soupeřovy ruce a krk, nohy se k podmetení ani hodu nepoužívají. Podle Costy se vyhrává dotykem zadní strany soupeřovy nohy, uchopením zezadu nebo hodem, Paiva a Alberti uvádějí pět způsobů včetně hodu na břicho a zvednutí ze země. Formální rozhodčí není, výsledek hlídají pozorovatelé zvaní nginiko a většina střetů, podle Costy asi sedmdesát procent, končí remízou. Hlavním rámcem je Kuarup, kamayursky Kwarup, karibsky egitsü, vícedenní pohřební obřad na počest zemřelých, při němž se ráno posledního dne měří hostitelská vesnice s pozvanými hosty. Zápasníky jmenovitě vyvolávají náčelníci a majitelé obřadu, nejlepší zápasníci bývají budoucí náčelníci. Zápasí i dospívající dívky, ženská podoba je ale okrajová. Zákon z března 2025 uznal Kuarup za projev brazilské národní kultury, u IPHAN zapsán není.
Historie
První zaznamenaný popis zápasů v Horním Xingu pochází z expedice Karla von den Steinena z roku 1887, který zápasníky popsal, jak se před kontaktem krčí. Etnoarcheologické doklady podle Paivy a Albertiho naznačují starší původ, přesnější dataci jsme nenašli. Raní pozorovatelé, von den Steinen, Murphy a Quain nebo Schaden, popisují mlčící nebo nestranné diváky, aby zápas nerozdmýchal nepřátelství. Dnešní povzbuzování a role pozorovatelů nginiko podle Costy odrážejí mír mezi národy Horního Xingu. Zápas je spojen s vícedenním pohřebním cyklem Kuarup, karibsky egitsü, kamayursky Kwarup. Kuarup má mýtický původ: Mawutzinin vytvořil první lidi z kmenů stromů a podle ISA je obřad poctou první smrtelné ženě, matce dvojčat Slunce a Měsíce. Podle Costy mýtický první obřad také založil pravidla zápasu, šampioni se opakovaně remizovali, dokud dva střety neurčily, jak se vyhrává. Zápasí se také při výměnných obřadech uluki a při obřadech tiponhü po propichování uší. Na Kuarupu Yawalapitiů v říjnu 2012 byl mezi uctěnými zemřelými i antropolog Darcy Ribeiro.
Čím se liší
Od lidové představy zápasu, kde se vyhrává hodem na záda, se huka-huka liší tím, že se zápasí z kleku bez práce nohou a že výhru dává i dotyk zadní strany nohy nebo uchopení zezadu, přičemž většina střetů končí remízou. Srovnání s jinými brazilskými domorodými zápasy jsme v odborných pramenech nenašli, Irias zmiňuje jen zápas derruba o toco národa Pataxó, při němž je ženich po svatbě vyzván třemi nejlepšími bojovníky vesnice.
Technika
Zápasníci vyvolaní jako první, hotuko, čekají ve středu náměstí opřeni o ruce a kolena. Soupeři se postaví proti sobě, v první fázi se pohybují bokem v kruzích a vydávají zvuky napodobující řev jaguára, ve druhé klečí a snaží se ovládnout soupeřovy ruce a krk. Nohy se k vyvedení z rovnováhy ani k hodu nepoužívají. Jen mezi Kalapalo zaznamenal Costa přes patnáct úchopů. Podle Costy se vyhrává dotykem zadní strany soupeřovy nohy, uchopením zezadu nebo hodem. Paiva a Alberti uvádějí pět způsobů: hod na záda, hod na břicho, dotyk zadní strany stehna ve výšce kolena aspoň tři sekundy, uchopení za záda objetím a zvednutí ze země. Střety jsou krátké, většina trvá nejvýše 45 sekund a méně než pětina přesáhne minutu. Remíza nastává, když oba zápasníci zřetelně sníží intenzitu, a podle Costy jí končí asi sedmdesát procent z více než dvou set sledovaných střetů. Formální rozhodčí není, pozorovatelé nginiko hlídají střet, signalizují výsledek svým stranám a u nejasných střetů vyhlašují výhru. Výsledek se posuzuje podle kvality výkonu, ne podle bodů.
Trénink
U Kamayurá mohou být chlapci kolem čtrnácti let izolováni, dostávají zvláštní stravu pro očistu a zpevnění svalů a trénují je starší zápasníci, zápas tak podle Madeiry označuje přechod do dospělosti a je volbou chlapců, kteří chtějí být vůdci. Podle článku v časopise Arte 21 zápasníci trénují téměř denně a s blížícím se Kuarupem trénink zesiluje, před zápasy si muži natírají tělo olejem kopaiby a pastou z urucum a pequi a škrábou si paže, hruď a záda nástrojem z tykve s piraními zuby. Spoluobyvatelé vesnice zápasí navzájem jen v tréninku nebo ve hře, naostro se zápasí proti cizím a odmítnout výzvu je neslušné. Kuarup se podle Costy koná v suchém období zhruba od července do října třikrát až pětkrát ročně, článek v Arte 21 uvádí jednou ročně.
Stupně a postup
Stupně, pásy ani váhové kategorie huka-huka nemá. Zápasníci se podle Costy dělí na šampiony kindotoko, možné nástupce náčelníků, na hotuko, tedy první vyvolávané budoucí náčelníky, a na obyčejné zápasníky, postavení šampiona se projevuje pořadím vyvolávání. Vítěz může podle Paivy a Albertiho získat status šampiona a zápasníci často dostávají druhé jméno po dědečkovi. Tradice podle článku v časopise Arte 21 jmenuje pět mýtických šampionů, elektrického úhoře, rybu cará, pásovce, rybu traíru a hada, který nikdy nepoznal porážku.
Dnes
Zápasy se konají ráno posledního dne obřadu na náměstí hostitelské vesnice. Hostitelé s případnými spojenci čelí pozvaným hostům a zápasí častěji, nejlepší hostitelé podle Costy až desetkrát za den, hosté dvakrát až třikrát. Účastní se nejméně devět národů: karibští Kalapalo, Kuikuro, Matipu a Nahukuá, aruačtí Yawalapiti, Mehinaku a Wauja a tupijští Aweti a Kamayurá, Trumai a Suyá se podle Costy už neúčastní. Zákon číslo 15.113 z 18. března 2025 uznal obřad Kuarup v Národním parku Xingu za projev brazilské národní kultury, návrh podala poslankyně Rosa Neide v roce 2019 a senátní výbor ho schválil v prosinci 2024. U IPHAN, brazilského úřadu pro památky, Kuarup ani huka-huka zapsány nejsou. Huka-huka je jednou z disciplín Her domorodých národů (Jogos dos Povos Indígenas), pořádaných od roku 1996. Podle Portal Amazônia navštívil Xingu zápasník UFC Anderson Silva, aby se naučil domorodé techniky, přímou linii mezi huka-huka a vale tudo nebo MMA jsme ale nenašli.
Zajímavosti
Ženská podoba zápasu existuje, je omezena na dospívající dívky a považuje se za méně významnou, v obřadu, který popsal Darcy Ribeiro, ženský zápas obřad zahajoval a mužský následoval. Costa ji spojuje s obřadem Yamurikumã a posvátnými flétnami. Yawalapiti, jeden ze zápasících národů, měli v roce 1948 jen 28 členů a v roce 2020 podle ISA 309.
Časté otázky
Co je huka-huka?
Zápas národů Horního Xingu v brazilském Mato Grosso. Zápasí se z kleku bez práce nohou, hlavně při pohřebním obřadu Kuarup, kde se měří hostitelská vesnice s pozvanými hosty.
Jak se v huka-huka vyhrává?
Podle Costy dotykem zadní strany soupeřovy nohy, uchopením zezadu nebo hodem, Paiva a Alberti uvádějí i hod na břicho a zvednutí ze země. Rozhodčí není, výsledek hlídají pozorovatelé nginiko a většina střetů končí remízou.
Odkud má huka-huka jméno?
Jméno je kamayurské a podle antropologů napodobuje zvuky, které zápasníci vydávají při kroužení před střetem a které připomínají řev jaguára. Karibové zápasu říkají kindene, Yawalapiti karí.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.