Píka
Dlouhé pěchotní kopí o délce tři až sedm metrů, na kterém stály sevřené šiky švýcarských žoldnéřů, německých landsknechtů a španělských tercií.
Základní informace
O zbrani
Píka je velmi dlouhé kopí evropské pěchoty, měřící zhruba tři až sedm metrů. Slávu jí přinesli Švýcaři, jejichž pikové šiky porazily burgundské vojsko Karla Smělého u Grandsonu a Moratu roku 1476 a u Nancy roku 1477. Hluboký pikový šik se pak na několik desetiletí stal hlavní podobou pěšího boje; vedle Švýcarů jej nesli landsknechti a španělská tercia. Skotům převzetí kontinentální píky přineslo roku 1513 u Floddenu ponižující porážku. Píka vážila asi dva až šest kilogramů. Dřevec se ke hrotu zužoval, aby se na koncích neprohýbal, a u hlavice jej zpevňovaly kovové pásy zvané langety. John Smythe, anglický vojenský autor 16. století, doporučoval spíš lehčí píky a rozlišoval opatrný a útočný způsob střetu dvou pikových šiků. Joachim Meyer zařadil boj s dlouhou tyčí, tedy s píkou, do páté části své příručky Gründtliche Beschreibung der Kunst des Fechtens (Štrasburk 1570); podle ní se s píkou cvičí v historickém evropském šermu. Jako nouzová zbraň se píka vracela: britská Home Guard dostala roku 1942 Croftovy píky, čepele starých bodáků přivařené na ocelovou trubku. Španělští noční strážci serenos nosili v letech 1715 až 1977 krátkou, asi metr a půl dlouhou píku zvanou chuzo.
Části zbraně
- Ratiště
Příbuzné zbraně
- Varianty: Chuzo