Keris
Další názvy: kris
Asymetrická jávská dýka s vrstvenou čepelí se vzorem pamor, často zvlněnou lichým počtem vln luk; od roku 2005 zapsaná UNESCO jako nemateriální dědictví.
Základní informace
IndonésieO zbrani
Keris (v angličtině kris) je asymetrická jávská dýka, jejíž čepel nese vzor vzniklý střídáním vrstev kovu. Podle studie Stamforda Rafflese o chrámu Candi Sukuh z roku 1817 vznikl keris v dnešní podobě kolem roku 1361 v království Madžapahit na východní Jávě. Nejstarší známý dochovaný kus, keris z Knaud v amsterdamském Tropenmuseu, nese na čepeli letopočet 1264 éry Šaka, tedy 1342 n. l. Keris má tři části: čepel (wilah či bilah), jílec (hulu) a pochvu (warangka). Čepel měří 38 až 127 centimetrů a je určena k bodání, nikoli k sekání. Zvlněné čepele mají lichý počet vln zvaných luk, většinou tři až třináct, výjimečně až 29. Vzor pamor vzniká ze železa s obsahem niklu. Keris patří mezi zbraně běžně používané v indonéském pencak silatu. Kovali jej mistři empu. Ve 20. století výroba po kolonizaci a zákazech zbraní výrazně upadla; kováři dnes působí na Maduře, v Surakartě, Yogyakartě, Makassaru a Palembangu. Keris se nosil jako součást slavnostního oděvu, amulet, odznak postavení i dědictví rodu; na jávské svatbě patří k oděvu ženicha, ozdobený řetězy jasmínu. Podle kroniky Pararaton proklel kovář Mpu Gandring keris objednaný Ken Arokem a Ken Arok jím zavraždil Tunggula Ametunga a založil království Singhasari. Roku 2005 zapsalo UNESCO keris mezi nemateriální kulturní dědictví lidstva a v březnu 2020 vrátil nizozemský král Indonésii keris prince Diponegora, symbol boje za nezávislost.
Části zbraně
- Čepel — wilah
- Rukojeť — hulu
- Pochva — warangka