Yağlı güreş (Turecký olejový zápas)
Turecký zápas v kožených kalhotách kispet a v olivovém oleji. Vrcholí na festivalu Kırkpınar v Edirne, který UNESCO zapsalo v roce 2010.
Základní informace
TureckoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Yağlı güreş (Turecký olejový zápas)
Yağlı güreş je turecký zápas, při kterém se zápasníci zvaní pehlivan celí natírají olivovým olejem a zápasí jen v kožených kalhotách kispet. Sezona podle Hürriyet Daily News trvá od května do října. Jejím vrcholem je podle Guinness World Records festival Kırkpınar u Edirne, který UNESCO v roce 2010 zapsalo na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Podle nominačního spisu festival vznikl ve 14. století v Rumélii.
Číst dál
Počátek Kırkpınaru provázejí legendy. Podle podání, které uvádí turecká federace tradičních zápasů TGGF, zápasilo roku 1357 čtyřicet bojovníků Süleymana Paši, syna Orhana Gaziho. Uslu dává legendě rok 1346 a podle něj i podle Hürriyet Daily News spolu dva z bojovníků zápasili, dokud oba nezemřeli. Green uvádí, že každoroční turnaj u Edirne uspořádal Süleyman Paša v roce 1342. Federace klade první turnaj do roku 1361, kdy na památku čtyřiceti bojovníků nechal zápasy uspořádat Murat Bey. Zakladatele ani rok vzniku samotného olejového zápasu jsme v pramenech nenašli. Guinness World Records vede Kırkpınar jako údajně nejstarší nepřetržitě schvalovanou sportovní soutěž na světě. Bez přestávek se ale nekonal, Uslu uvádí roky bez turnaje 1878 až 1881, 1913 a 1919 až 1923 a festival se obnovil v roce 1924. Podle pravidel TGGF prohrává zápasník, jehož břicho vidí nebe, i když se lopatkami země nedotkne, dále když se země dotkne oběma lokty nebo když ho soupeř zvedne a ponese tři kroky či s ním otočí o 360 stupňů. Zápas v nejvyšší kategorii baş trvá 30 minut a pokračuje neomezeným bodovaným prodloužením. Před zápasem předvádějí zápasníci rituální rozcvičku peşrev a vyvolávač cazgır je uvádí verši a modlitbami. Vítěz Kırkpınaru nese titul başpehlivan Turecka a rok drží zlatý pás. Kdo zvítězí třikrát po sobě, pás si ponechá. Na 664. ročník v roce 2025 přijelo podle Daily Sabah 826 zápasníků.
Historie
Podle nominačního spisu UNESCO vznikl festival Kırkpınar ve 14. století v Rumélii. Legendu o jeho počátku vyprávějí prameny různě. Uslu ji klade do roku 1346, kdy Süleyman Paša, nejstarší syn Orhana Gaziho, se čtyřiceti vojáky dobyl Domuzhisar a vojáci při odpočinku u Samony, dnes v Řecku, zápasili. Dva bratři, podle podání Ali a Selim, se nedokázali porazit a později na den Hıdrellez zápasili na louce Ahıköy u Edirne celou noc při svíčkách, dokud oba nezemřeli. Pohřbili je pod fíkovníkem a pramen, který se tam po letech našel, dal místu jméno Kırkpınar. Federace TGGF dává legendě rok 1357 a Green klade založení každoročního turnaje do roku 1342. Uslu cituje i tvrzení M. Atıfa Kahramana, že zápasy v Kırkpınaru pořádal už Sarı Saltuk po dobytí Edirne roku 1261.
Číst dál
Federace TGGF klade první turnaj do roku 1361, kdy po dobytí Edirne nechal Murat Bey v létě uspořádat zápasy na památku čtyřiceti akıncı, a od té doby se podle ní konaly každoročně na den Hıdrellez. Uslu uvádí, že sultán Murat I. založil v Edirne tekke pro zápasníky. Podle Hürriyet Daily News se původní zápasy nekonaly v dnešním Kırkpınaru, ale na místě, které je dnes v Bulharsku, a do Edirne se přesunuly, když se ve 20. století ustálily hranice Turecka. Turnaj se nekonal v letech 1878 až 1881, 1913 a 1919 až 1923. Kırkpınar obnovilo šest mužů v Sarayiçi v roce 1924, federace uvádí 18. května, Uslu 30. května. Od roku 1950 festival pořádá město Edirne, od roku 1966 jako týden kultury. Yıldıran popisuje, jak po bojkotu başpehlivanů v roce 1975 vznikl předpis pro celý olejový zápas, který vyšel v konečné podobě v roce 1984.
Čím se liší
Green uvádí doklady, že olejový zápas souvisí s perským zápasem koshti, a připomíná, že slovo pehlivan se podobá íránskému pahlavani. Tělocvičny pro zápasníky tekke se podle něj objevily do 15. století. Kromě koženého kispetu se podle Uslu zápasí také v látkovém oděvu zvaném pırpıt. Od zápasu na žíněnce se olejový zápas podle Yıldırana liší nároky: vyžaduje aerobní a silovou vytrvalost, zápas na žíněnce anaerobní vytrvalost a rychlost, a proto podle něj olejový zápas nemůže sloužit jako průprava pro zápas na žíněnce. Základní čas zápasu běží bez bodů a rozhoduje vzdání nebo pád s odhaleným břichem. Yıldıran také popisuje, že olejový zápas převzala v roce 1996 nově založená federace tradičních sportů a v roce 1999 se vrátil pod zápasnickou federaci.
Technika
Zápasníci se před zápasem celí natřou olivovým olejem a nosí jen kožené kalhoty kispet, jinak jsou nazí a bosí. Kispet sahá od pasu pod koleno a federace TGGF uvádí, že se šije z kůže buvola, telete, kozy nebo skotu. Podle Uslu je jeho pás kasnak široký na čtyři prsty a pod kolenem končí částí paça, pod kterou se dává plsť. Prsty, které vniknou do volně uvázané paçy, usnadňují úchop. Green uvádí, že chytat a držet kispet je dovoleno. Podle pravidel federace prohrává zápasník, jehož břicho vidí nebe, a dotyk lopatek k tomu není nutný. Prohrává i ten, kdo se dotkne země oběma lokty, nebo koho soupeř zvedne a ponese tři kroky či s ním otočí o 360 stupňů. Uslu k tomu řadí vzdání slovem pes a stažení kispetu. Roztržený kispet znamená prohru jen tehdy, když se obnaží intimní partie, jinak se do deseti minut vymění. Tři napomenutí za pasivitu znamenají prohru. Green píše, že povolené jsou úchopy i hody a techniky odpovídají modernímu volnému stylu. Uslu vyjmenovává hlavní chvaty, mezi nimi el ense, tırpan, künde, kazık, boyunduruk, çapraz, dalma a kazkanadı. Přitažení soupeře na sebe z úchopu paça kazık řadí pravidla federace mezi podezřelé způsoby prohry.
Trénink
Zápasníci, vyvolávači cazgır i hráči na davul a zurnu se podle nominačního spisu UNESCO učí v tradici mistra a učedníka. Cazgırem se podle federace TGGF stává člověk jen touto cestou. Před zápasem se zápasníci natírají u kotlů s olejem a vodou, nejdřív pravou rukou levé rameno, hruď, paži a kispet, pak levou rukou, a navzájem si natřou záda. Olej podává yağcı a utěrky na zamaštěné oči bezci. Yıldıran uvádí, že olejový zápas vyžaduje aerobní a silovou vytrvalost, zatímco zápas na žíněnce anaerobní vytrvalost a rychlost. Stavbu tréninku zápasníků jsme v pramenech nenašli.
Stupně a postup
Zápasníci se dělí do kategorií boy. Pravidla federace TGGF určují pro nižší kategorie věk a hmotnost, od kategorie minik bir pro jedenáctileté s hmotností 30 až 45 kg po deste büyük pro devatenáctileté s hmotností 90 až 100 kg, a vyšší kategorie hmotnostní limit nemají. Uslu jmenuje v Kırkpınaru kategorie od minik po başaltı a baş a ceny se udělují i za nejlepší peşrev a nejšlechetnějšího zápasníka. Vítěz kategorie baş nese titul başpehlivan Turecka a rok drží zlatý pás. Kdo zvítězí třikrát po sobě, pás si ponechá. Podle federace byl prvním pásem pás Kurtdereli z roku 1939, nebyl zlatý a natrvalo ho získal Tekirdağlı Hüseyin Alkaya. Zlatý pás zavedlo město Edirne v roce 1960, je z 22karátového zlata a váží asi 1 400 gramů.
Soutěže
Festival v Kırkpınaru trvá podle nominačního spisu tři dny a začíná v pátek, zápasí se na Mužském poli Er Meydanı. Zahajují ho modlitby mevlid v mešitě Selimiye a zlatý pás se nese městem. Uslu podle pravidel uvádí, že se zápasí na travnaté ploše o rozměrech nejméně 30 na 30 metrů, zápasníci v oficiálních utkáních musí mít licenci a do dvojic se dělí podle kategorie, věku a hmotnosti. Délku zápasu určují pravidla TGGF ve znění z roku 2024 podle kategorie, od 10 minut u nejmladších po 30 minut v kategoriích başaltı a baş, a po nich vždy následuje neomezené bodované prodloužení. Yıldıran v roce 2000 uváděl 10 až 40 minut, Green v roce 2001 psal o zápasech bez časového limitu. Nominační spis vedle Edirne jmenuje olejový zápas ve čtrnácti dalších městech, mezi nimi Ankaru, Bursu, Istanbul a Samsun.
Dnes
Festival Kırkpınar zapsalo UNESCO v roce 2010 na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Pravidla olejového zápasu dnes vydává Türkiye Geleneksel Güreşler Federasyonu (TGGF). Role aği, mecenáše festivalu, je podle Daily Sabah dnes převážně symbolická a velkou část jeho povinností přebírá město Edirne a turecká zápasnická federace. Na 664. ročník, který se konal od 4. do 6. července 2025 v Sarayiçi, přijelo podle Daily Sabah 826 zápasníků, z toho 40 başpehlivanů. Green v roce 2001 psal, že se sport šíří v Evropě, kam ho přinesli turečtí přistěhovalci, a že se ho účastní i zápasníci jiných národností.
Zajímavosti
Aga Kırkpınaru je podle nominačního spisu UNESCO ten, kdo nabídne nejvíc na náklady příštího ročníku, asi 250 000 dolarů. Stát ho oficiálně uznává a dostává auto s červenou poznávací značkou. Oficiálním symbolem pozvání na Kırkpınar je svíčka s červeným spodkem. Green uvádí, že v roce 1969 trval zápas o národní titul čtrnáct a půl hodiny. Podle Hürriyet Daily News vzal sultán Abdülaziz olejové zápasníky do Francie a mezi nimi byl Kel Aliço, podle listu sedmadvacetinásobný vítěz. Mistr kispetů İrfan Şahin byl podle federace TGGF v roce 2012 vyhlášen ministerstvem kultury a cestovního ruchu živým lidským pokladem.
Časté otázky
Co je Kırkpınar?
Kırkpınar je festival olejového zápasu v Edirne, který UNESCO v roce 2010 zapsalo na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví. Federace TGGF klade první turnaj do roku 1361, ale v některých letech se nekonal.
Jak se v olejovém zápase vyhrává?
Podle pravidel TGGF prohrává zápasník, jehož břicho vidí nebe, nebo koho soupeř zvedne a ponese tři kroky či s ním otočí o 360 stupňů. Vyhrát lze i vzdáním soupeře.
Kdo je başpehlivan?
Başpehlivan je zápasník nejvyšší kategorie baş. Vítěz Kırkpınaru nese titul başpehlivan Turecka, rok drží zlatý pás, a kdo zvítězí třikrát po sobě, pás si ponechá.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.