Andre Lignitzer – traktáty o krátkém meči, meči a puklíři, zápase a dýce

Andreas Liegnitzer (v pramenech také Andre Lignitzer nebo Andres Liegniczer) byl německý mistr šermu z pozdního 14. nebo raného 15. století, jehož jméno nejspíš odkazuje na Lehnici (německy Lignitz). Zemřel před rokem 1452. Mistrem šermu byl i jeho bratr Jakub a oba figurují v seznamu Liechtenauerovy společnosti, který roku 1470 sestavil Paulus Kal. Přesné datum sepsání traktátů se nám doložit nepodařilo. Dílo tvoří čtyři prozaické traktáty: o krátkém meči (boji v plné zbroji), o meči s puklířem, o zápase a o dýce. Liegnitzer je jediným mistrem Liechtenauerovy tradice, který o meči s puklířem sepsal prozaický traktát. Nejstarší dochovaná kopie je římský kodex Cod. 44.A.8 z roku 1452, který obsahuje všechny čtyři texty a výslovně je Liegnitzerovi připisuje. Všechny čtyři traktáty nese také krakovský Goliath Fechtbuch z let 1535–1540, který podle Wiktenaueru pravděpodobně vychází z římského rukopisu. Glasgow Fechtbuch z roku 1508 obsahuje meč s puklířem a zápas pod Liegnitzerovým jménem, drážďanský rukopis Mscr.Dresd.C.487 z let 1504–1519 úplný text o meči s puklířem bez jména autora. Opisy krátkého meče v dalších rukopisech bývají připsány Martinu Huntsfeldovi, nebo jméno autora nenesou. Text o dýce je jediným dílem Liechtenauerovy tradice, které bylo ve své době přeloženo do jiných jazyků: roku 1538 do francouzštiny a v 50. letech 16. století do latiny.

Bojová umění v díle

Autorství

Připsání jednotlivých textů není ve všech opisech stejné. Úplné připsání Liegnitzerovi nese nejstarší římský kodex z roku 1452. Traktát o krátkém meči se objevuje v Codexu Lew (Augsburg, 60. léta 15. století), v Codexu Speyer (Salcburk, 1491), ve vídeňském rukopisu KK5126 z 80. let 15. století, v norimberském Pirckheimerově rukopisu z doby kolem roku 1500, v Dürerově rukopisu MS 26-232 (Vídeň, kolem 1505) a ve ztraceném ortenburském rukopisu. Tam je většinou připsán Martinu Huntsfeldovi, nebo jméno autora chybí. Drážďanská kopie meče s puklířem byla dříve mylně přisuzována Sigmundu ain Ringeckovi. Otázkou autorství se zabývala studie Daniela Jaqueta a Bartłomieje Walczaka Liegnitzer, Hundsfeld or Lew? The question of authorship z roku 2014, která podle Wiktenaueru spor vyřešila. Závěry studie se nám v podrobnostech doložit nepodařilo.

Vydání a překlady

Liegnitzerovy texty pronikly do raných tisků. Kniha Andreho Paurenfeyndta Ergrundung Ritterlicher Kunst der Fechterey z roku 1516 obsahuje meč s puklířem a dýku. Francouzský překlad La noble science des ioueurs d'espee z roku 1538 připisuje Wiktenauer na jednom místě Willemu Vorstermanovi, na jiném uvádí jako jeho předlohu Paurenfeyndtovo vydání. Texty převzala i kniha Der Allten Fechter gründtliche Kunst, kterou Christian Egenolff vydal v letech 1530 až 1558 čtyřikrát. Paulus Hector Mair je zařadil do německé a latinské kompilace Opus Amplissimum de Arte Athletica, jež přinesla první latinský překlad Liechtenauerových textů. Modernizované německé přepisy vydává od roku 2006 Dierk Hagedorn, v letech 2008 až 2013 vyšly překlady do švédštiny, italštiny, polštiny a slovinštiny. První úplný anglický překlad připravil Christian Henry Tobler (Freelance Academy Press, 2010).

Lidé a bojová umění

• Andreas LiegnitzerAutor
• Dierk HagedornEditor
• Andre PaurenfeyndtEditor
• Christian Henry ToblerPřekladatel

Údaje

Forma

Textová tradice

Vydání

• 1516 · DE · Ergrundung Ritterlicher Kunst der Fechterey
• 1538 · FR · La noble science des ioueurs d'espee · Willem Vorsterman · překlad
• 2010 · EN · Freelance Academy Press · překlad
• DE · Der Allten Fechter gründtliche Kunst · Christian Egenolff