Pankration

Základní informace

Země původuŘecko

Rok založení648 př. n. l.

RegionEvropa

Hlavní zaměřeníKombinované

Úroveň kontaktuPlný kontakt

Páskovací systémBez stupňů

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Pankration

O bojovém umění Pankration

Pankration byl antický řecký bojový sport, který podle projektu Perseus Tuftsovy univerzity spojoval box a zápas. Pausaniás uvádí, že pankration mužů byl do olympijského programu přijat na 33. olympiádě, a řecké ministerstvo kultury tento první výskyt klade do roku 648 př. n. l. Prvním olympijským vítězem byl podle Pausania Lygdamis ze Syrakus. Řecké ministerstvo kultury uvádí, že povoleny byly všechny údery, kopy a chvaty a zakázáno bylo jen kousání, strkání prstu do úst a nosu soupeře a vypichování očí. Rozlišuje také kato pankration, v němž boj pokračoval i na zemi, a stojný ano pankration. Poražený se podle téhož pramene vzdával zdviženým jedním nebo dvěma prsty, gestem apagoreuein. Filostratos Starší uvádí, že Lakedaimoňané kousání a vypichování očí povolovali, kdežto hry v Élidě je vylučovaly. Pausaniás zaznamenal i zápasníky jako Theagena z Thasu nebo Arrhachiona z Figaleie, kterého Élejští vyhlásili vítězem, přestože v zápase zemřel. Moderní podobu nazvanou neo-pankration podle krajanského listu Neos Kosmos vytvořil v roce 1969 řecko-americký bojovník Jim Arvanitis a podle anglické Wikipedie uznala FILA v roce 2010 pankration athlima jako přidruženou disciplínu.

Historie

Pausaniás v díle Periégésis z druhého století n. l. uvádí, že pankration mužů byl do olympijského programu přijat na osmých hrách po 25. olympiádě, tedy na 33. olympiádě, spolu s dostihem koní. Řecké ministerstvo kultury na svém webu o antických olympijských hrách tento první výskyt klade do roku 648 př. n. l. Prvním olympijským vítězem byl podle Pausania Lygdamis ze Syrakus, o němž Syrakusané tvrdili, že byl velký jako Héraklés. Projekt Perseus Tuftsovy univerzity cituje básníka Xenofana ze šestého století př. n. l., který pankration nazval novým a strašným zápasem všech chvatů. Pankration chlapců byl podle Pausania na olympijských hrách zaveden až na 145. olympiádě a zvítězil v něm Faidimos z Tróady.

Čím se liší

Filostratos Starší ve třetím století n. l. uvádí, že kousání a vypichování očí Lakedaimoňané povolují, kdežto hry v Élidě je vylučují, škrcení však dovolují. Smithův Dictionary of Greek and Roman Antiquities z roku 1875 uvádí, že ve Spartě byl řádný pankration zakázán, kousání a škrábání se objevovalo v nepravidelné spartské formě boje a na velkých veřejných hrách se podle slovníku nejspíš nevyskytovalo. Podle projektu Perseus Tuftsovy univerzity spojoval pankration box a zápas, ale na rozdíl od boxu si zápasníci neovíjeli ruce řemeny himantes. Carter v Classical Journal z roku 2006 uvádí, že Poliakoff v roce 1987 zahrnul pankration mezi antické bojové sporty, ale gladiátorský boj z nich vyloučil, a že gesto vzdání zdviženým prstem pochází z řeckých bojových sportů.

Technika

Řecké ministerstvo kultury uvádí, že v pankrationu byly povoleny všechny údery, kopy a chvaty a zakázáno bylo jen kousání, strkání prstu do úst a nosu soupeře a vypichování očí. Projekt Perseus Tuftsovy univerzity uvádí, že pravidla zakazovala jen kousání a rýpání nehty do očí, nosu nebo úst soupeře, kopy do břicha byly dovoleny a pankratiasté si na rozdíl od boxerů neovíjeli ruce řemeny himantes. Ministerstvo rozlišuje dvě formy, kato pankration, v němž boj pokračoval i po dotyku země, a ano neboli orthostanden pankration, v němž se bojovalo ve stoje. Podle téhož pramene vynikali i muži drobné postavy, kteří byli dost pohybliví, aby se vyhnuli nebezpečným úderům, a podstatná byla i lest. Pausaniás píše o Sóstratovi ze Sikyónu s přezdívkou Akrochersités, který soupeře chytal za prsty a ohýbal je, dokud se nevzdal. Filostratos Starší popisuje Arrhachionův poslední zápas tak, že mu soupeř ovinul předloktí kolem hrdla, aby mu zastavil dech, a Arrhachión mu prudkým tlakem vykloubil kotník. Pausaniás ve stejném příběhu mluví o vykloubeném prstu na noze.

Trénink

Podle řeckého ministerstva kultury byl stojný ano pankration méně násilný a při tréninku se mu dávala přednost. Platón v Zákonech ze čtvrtého století př. n. l. uvádí, že atlet důkladně cvičený v pankrationu, boxu nebo zápase dokáže bojovat i levou stranou, a dává ho za vzor oboustranného výcviku. Na jiném místě Zákonů píše, že kdo by vychovával boxery nebo pankratiasty, nechal by je denně zápasit s druhými a v nouzi i bojovat se stínem. Cvičení s vycpanými rukavicemi a na zavěšené figuríně se v jeho textu týká výslovně boxerů. Lúkianos ve druhém století n. l. v dialogu Anacharsis popisuje v athénském gymnasiu mladíky posypané pískem, kteří stojíce po sobě jdou údery a kopy, a Solón v něm vysvětluje, že právě tomu se říká pankration. Cvičení pankrationu a zápasu Solón v dialogu hájí jako užitečné i příjemné a podle něj vede k výborné tělesné kondici.

Soutěže

Podle řeckého ministerstva kultury vítěz přinutil soupeře vzdát se a poražený porážku signalizoval zdviženým jedním nebo dvěma prsty, gestem apagoreuein. Pausaniás popisuje, jak Arrhachión z Figaleie na 54. olympiádě zemřel škrcením, ale soupeř se zároveň vzdal kvůli vykloubenému prstu na noze, a Élejští proto korunovali a vyhlásili vítězem jeho mrtvé tělo. Theagenés z Thasu chtěl podle Pausania na téže olympiádě vyhrát box i pankration. V boxu porazil Euthyma, na pankration mu už nezbyly síly a rozhodčí mu uložili pokutu talentu bohu a talentu Euthymovi. Pankration na těchto hrách podle Pausania vyhrál bez boje Dromeus z Mantineie, prý jako první doložený případ, a na příštích hrách zvítězil Theagenés. Prvním po Theagenovi, kdo byl na Olympii vyhlášen vítězem v boxu i pankrationu, byl podle Pausania Kleitomachos z Théb. Sóstratos ze Sikyónu podle Pausania získal tři olympijská vítězství, dvě pýthijská a dvanáct na nemejských a isthmických hrách dohromady. Jeho první vítězství na 104. olympiádě Élejští neuznávali, protože hry pořádali Pisané a Arkaďané.

Dnes

Moderní podobu nazvanou neo-pankration podle krajanského listu Neos Kosmos z roku 2022 vytvořil v roce 1969 řecko-americký bojovník Jim Arvanitis a jeho pojetí se rozšířilo po článku v časopise Black Belt v roce 1973. Black Belt uvádí, že Arvanitis před kodifikací moderního pankrationu léta studoval jeho historii a že ho časopis uvedl do své Síně slávy jako instruktora roku 2009. V Austrálii moderní pankration podle Neos Kosmos řídí Australian Federation of Pankration. Podle USA Wrestling z roku 2013 byl pankration jedním ze dvou neolympijských stylů, které FILA ponechala na svém mimořádném kongresu. Anglická Wikipedie uvádí, že FILA v roce 2010 uznala pankration athlima jako přidruženou disciplínu a že MOV pankration jako olympijský sport neuznává. Web World Combat Games rozlišuje dva styly, pankration jako full contact a pankration athlima jako semi contact. United World Wrestling oznámila, že po restrukturalizaci stylů se pankration bude konat jen pro kategorie U17 a mladší, zatímco U20 připadne amatérskému MMA.

Zajímavosti

Pausaniás uvádí, že Theagenés z Thasu získal na nemejských a isthmických hrách v boxu a pankrationu devatenáct cen a celkem prý 1 400 vítězných věnců. Pankratiastu Pulydama, syna Níkiova, popisuje jako nejvyššího člověka své doby, jehož sochu na Olympii vytvořil Lysippos a který na Olympu holýma rukama zabil lva. Podle Pausania ho perský král Dareios II. pozval do Sús, kde Pulydamas vyzval tři perské Nesmrtelné a sám proti třem je zabil. Arrhachión podle Pausania vyhrál na olympijských hrách dvakrát již před 54. olympiádou a jeho archaická kamenná socha stála na tržišti ve Figaleii. Řecké ministerstvo kultury uvádí mezi památkami na pankration mramorovou sochu pankratiasty Agia ze skupiny votivních darů Daocha. Platón v Zákonech navrhuje, aby v jeho ideální obci byl pankration nahrazen turnajem lehkooděnců.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.