Tsuki no Kata

Základní informace

O katě

Tsuki no Kata je v Kyokushinu kata postavená téměř celá na úderech pěstí. Podle karatephilosophy.com k nim přidává jen několik krytů, pár technik otevřenou rukou a jediný kop – přední kop mae geri, po kterém Jaap Kooman ve svém rozpisu klade první kiai. Cvičenec střídá jezdecký postoj kiba dachi, sanchin dachi a zenkutsu dachi a údery vede do dolní, střední i horní úrovně. Koomanův rozpis má 20 kroků a dva výkřiky kiai, v krocích 13 a 18. Tempo se mění: kroky 16 a 17 se cvičí pomalu, v kroku 19 přichází kruhový kryt mawashi uke s hlasitým dýcháním ibuki a kata končí návratem do postoje musubi dachi. Kooman i karatephilosophy.com shodně píšou, že kata má naučit vytvářet sílu úderu v různých postojích, výškách a směrech. Kam kata v Kyokushinu patří, se nám jednoznačně doložit nepodařilo: IKO Nederland ji uvádí pro žlutý pás (6. a 5. kyu) spolu s Pinan Sono San, Pinan Sono Yon a Yantsu, Koomanův materiál ji vede u 3. kyu. Na soutěžích WUKF patří podle seznamu z roku 2024 mezi výběrové katy sentei stylu Kyokushinkai.

Kata v jednotlivých stylech

Význam názvu

Jaap Kooman skládá jméno 突きの型 ze znaků tsuki (突き, výpad či úder), no (の, „z“) a kata (型); celek tedy znamená kata úderů. Kooman i gojukarate.com dodávají druhý, přenesený význam – štěstí. Gojukarate.com ho vysvětluje tím, že znak pro úder (突き) a znak pro měsíc (月) se vyslovují téměř stejně, tsuki.

Autor a historie

Anglická Wikipedie i Jaap Kooman uvádějí jako autora Seiga Tadu (1922–1997), žáka Chojuna Miyagiho, který v roce 1945 založil větev Goju-ryu Seigokan. Gojukarate.com píše, že kata vychází z jihočínské formy fujianského Bílého jeřába, kterou Tadu kolem roku 1937 v Šanghaji naučil Ching Lou. Kooman naopak považuje tuto velmi přímočarou katu za odvozenou od okinawského Shuri-te a řadí ji mezi „severní“ katy Kyokushinu, zatímco Wikipedie ji vede mezi jižními. Jak se kata dostala do Kyokushinu, se nám doložit nepodařilo. Podle Wikipedie bývá mylně připisována Tadashi Nakamurovi a spekuluje se, že ji do Kyokushinu přinesl on ze svého základu v Goju-ryu. Kooman považuje za pravděpodobnější, že ji převzal přímo Masutatsu Oyama – Tada i Oyama byli tehdy studenty Goju-ryu a dobře se znali.

Rozdíly mezi styly

V Goju-ryu Seigokan se kata učí pod jménem Kihon Tsuki no Kata. Anglická Wikipedie ji spolu s Kihon Uke no Kata uvádí jako dvě formy, které vytvořil zakladatel Seigo Tada a které se ve škole cvičí vedle tradičních kat Goju-ryu. Podle gojukarate.com se kata z Tadovy školy rozšířila i do dalších stylů, mimo jiné do Kyokushinkai. Počty pohybů ani rozdíly v provedení mezi Seigokanem a Kyokushinem se nám v pramenech najít nepodařilo.

Soutěžní zařazení

• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Kyokushin — Sentei (výběrová) · platí od 26. 4. 2024 ↗

Ve zkušebních řádech

• Řád IKO (tradiční honbu): 5. Kyu – Žlutý pásek s černým pruhem