Tradiční dlouhá sestava stylu Sun

Základní informace

O katě

Sunův styl taijiquan vytvořil Sun Lutang, který byl podle anglické Wikipedie uznávaným mistrem xingyiquan a baguazhang dřív, než se začal učit taijiquan. Sestavu představil v knize Taijiquan xue; Deyin Taijiquan Institute klade dokončení rukopisu do roku 1919, anglická Wikipedie vydání do roku 1921. Nejnápadnější je krok. Když jedna noha postoupí nebo ustoupí, druhá ji o půl kroku následuje, takže se váha stále přelévá mezi nohama a dlouhý výpad, běžný ve stylu Yang, se tu skoro neobjeví. Postoje jsou vysoké a mnoho pohybů, hlavně při otočkách, spojuje pozice otevírání a zavírání rukou. Podle Deyin Taijiquan Institute se proto stylu říká taiji otevírání a zavírání nebo živého kroku, čínsky kaihe huobu taijiquan. Hluboké přikrčení, skoky ani výbušné fajin sestava nemá. Počet pohybů závisí na počítání: Deyin Taijiquan Institute uvádí 97, Michael Garofalo 97 i 98 a anglická Wikipedie shrnuje obojí. Podle totaltaichi.com trvá průchod patnáct až dvacet minut. Ze Sunova stylu vychází program Tai Chi for Arthritis Paula Lama; jeho institut styl zvolil kvůli pohyblivosti a rovnováze.

Autor a historie

Taijiquan se Sun Lutang učil podle anglické Wikipedie od roku 1911 u Hao Weizhena, mistra stylu Wu (Hao). V úvodu knihy Taijiquan xue podle překladu Deyin Taijiquan Institute napsal, že po srovnání s xingyiquan a baguazhang shledal, že všechna tři umění patří do jedné rodiny a liší se jen tvary. Wikipedie připisuje vliv na Sunův styl i Yang Shaohouovi, Yang Chengfuovi a Wu Jianquanovi, s nimiž po roce 1914 učil taijiquan veřejnost v pekingském institutu tělesné výchovy. Data se v pramenech rozcházejí: rok Sunova narození uvádí anglická Wikipedie 1860, čínská 1863; knihu klade Deyin Taijiquan Institute do roku 1919 (rukopis), anglická Wikipedie do roku 1921 a Michael Garofalo do roku 1924, přičemž původní sestavu o 98 pohybech sám datuje rokem 1921.

Rozdíly mezi styly

Oproti stylu Wu (Hao), ze kterého vychází, pracuje Sunův styl podle Deyin Taijiquan Institute víc v pase, častěji mění práci nohou a méně používá výpadový postoj. Z xingyiquan převzal postoj santishi, vyšší než výpad, s vahou rozloženou zhruba 40 ku 60 procentům; objevuje se v pozici San tong bei a v Plazícím se hadovi. Z baguazhang pochází šikmé nakračování: přední noha při kroku nemíří přímo vpřed, ale pod úhlem do strany, a pas tak spojuje práci nohou a rukou. Anglická Wikipedie navíc uvádí malé kruhové pohyby rukou.

Nejtěžší místo

Totaltaichi.com upozorňuje hlavně na přechod ze stylu Yang: instinkt usadit se v postoji a stát na pevném základu je třeba odnaučit, protože Sun chce, aby se cvičenec pohyboval téměř bez přestání. Zapamatování podle téhož webu usnadňuje, že se v sestavě mnohé opakuje a přechody otevírání a zavírání rukou ji dělí na menší celky.

Na soutěži

Soutěžní řád IWUF z roku 2024 vede mezi povinnými sestavami soutěžní sestavu stylu Sun s časem pět až šest minut. Je to samostatná sestava o 73 pohybech, jak ji jmenují propozice 4. mistrovství světa v taijiquan v Singapuru 2024; podle Deyin Taijiquan Institute z tradiční dlouhé sestavy většinou vychází, několik pohybů je ale upraveno, aby prověřily ohebnost, vytrvalost a rovnováhu. Tradiční dlouhou sestavu řád mezi povinnými nevede; v Singapuru se tradiční sestava stylu Sun předváděla jen v ukázkové soutěži.