Saifa

Základní informace

O katě

Saifa je kata z okinawské Nahy, kterou vedle Goju-ryu cvičí také Shito-ryu a Kyokushin. Patří ke kratším katám: GKR Karate, které cvičí verzi japonského Goju, ji počítá na 20 dob a píše, že má jednodušší embusen. Převládají v ní techniky zavřenou pěstí, hlavně zpětná pěst uraken a kladivová pěst tettsui, spojené s rychlými švihovými pohyby. Kyokushinskou verzi rozepisuje Jaap Kooman do 21 číslovaných kroků. Začíná se v postoji fudo dachi a musubi dachi s mokuso, jediný kiai zazní při kladivové ráně shora na obličej (tettsui oroshi ganmen uchi) a před závěrečným návratem do musubi dachi přijde kryt shuto mae mawashi uke s dechem ibuki. Jak se počty liší v jiných školách, rozebíráme u rozdílů mezi styly. V osnovách se Saifa objevuje brzy. Podle anglické Wikipedie ji tradice International Okinawan Goju-ryu a Meibukan učí jako třetí katu, po Gekisai Dai Ichi a Gekisai Dai Ni a před Sanchinem; GKR Karate ji zařazuje na zelený pás 6. kyu. Na soutěžích WUKF patří v Goju-ryu mezi povinné katy shitei, v Shito-ryu a Kyokushinu mezi výběrové sentei.

Kata v jednotlivých stylech

Význam názvu

Jméno se píše znaky 砕破, katakanou サイファ. Podle Jaapa Koomana znamená první znak sai rozdrtit nebo zničit a druhý, čtený fa i ha, roztrhnout; goju.co.uk upozorňuje, že sai je tentýž znak jako v názvu kat Gekisai. Anglická Wikipedie uvádí tři překlady – rvát a trhat, tlouct a rozmělnit, trhat a lámat zem – a domnívá se, že jméno míří k ranám zavřenou pěstí a k jednoduchým chvatům. V Kyokushinu se kata jmenuje Saiha.

Autor a historie

Kdo Saifu vytvořil, se nám nepodařilo s jistotou doložit; anglická Wikipedie označuje původ i autora za neznámé. Podle Koomana i GKR Karate se mnozí shodují, že ji na Okinawu přinesl Higaonna Kanryo, který roku 1867 odjel studovat bojová umění do jižní Číny a po třinácti letech po návratu založil Naha-te. Goju.co.uk dodává, že se ji naučil ve Fuzhou od Ryu Ryu Ko, a zmiňuje i názor, že kořeny sahají k lvím systémům Fujianu. Jiní badatelé ji připisují Miyagi Chojunovi, zakladateli Goju-ryu, který ji měl vyvinout po studiu stylu bílého jeřába ve Fuzhou po smrti svého učitele. Wikipedie tuto verzi opírá o to, že Saifu nezná Toon-ryu, založené jiným Higaonnovým žákem. Podle Kumade Karate patřila před druhou světovou válkou k vůbec prvním katám Goju-ryu, dnes se většinou učí jako druhá nebo třetí.

Rozdíly mezi styly

Kyokushin podle Koomana řadí Saihu mezi takzvané jižní katy a převzal ji z tréninku Masutatsu Oyamy u So Nei-Chu, nejlepšího žáka Gogena Yamaguchiho v Japonsku. Oyamova verze zdůrazňuje loket v pohybu, kterému se většinou říká uvolnění ze sevření. GKR Karate cvičí verzi japonského Goju, ne okinawskou, kterou označuje za čínštěji vyhlížející. Počty se liší podle školy i způsobu počítání: GKR uvádí 20 dob, Kooman v kyokushinské verzi 21 kroků s jedním kiai a Kumade Karate z English Karate Organisation dva kiai, aniž by uvedlo, podle jakého stylu.

Bunkai – aplikace

GKR Karate vidí v Saife odpověď na sevření: zatímco většina kat podle nich obranu proti chycení řeší převrácením do páky, Saifa opakovaně ukazuje, jak se ze sevření útočníka vytrhnout a hned kontrovat pěstí, zpětnou nebo kladivovou pěstí. Kooman k tomu dodává princip, na kterém kata stojí: vybočit z linie, kam míří hlavní síla soupeře, a přitom zkrátit vzdálenost.

Soutěžní zařazení

• Sportovní karate (WKF) — Oficiální seznam kat · platí od 1. 1. 2026 ↗
• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Goju-ryu — Šitei (povinná) · platí od 26. 4. 2024 ↗
• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Kyokushin — Sentei (výběrová) · platí od 26. 4. 2024 ↗
• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Nanbudo — Tokui (volitelná) · platí od 26. 4. 2024 ↗
• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Sankukai — Tokui (volitelná) · platí od 26. 4. 2024 ↗
• WUKF (Světová unie federací karatedo) – Shito-ryu — Sentei (výběrová) · platí od 26. 4. 2024 ↗

Ve zkušebních řádech

• Řád IKO (tradiční honbu): 1. Kyu – Hnědý pásek s černým pruhem