Kashima Shinden Jikishinkage-ryu

Základní informace

Zakladatel

Matsumoto Bizen-no-kami

Země původuJaponsko

RegionAsie

Hlavní zaměřeníZbraně

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Kashima Shinden Jikishinkage-ryu

O bojovém umění Kashima Shinden Jikishinkage-ryu

Kashima Shinden Jikishinkage-ryu je stará škola meče. Nihon Kobudo Kyokai ji vede jako člena číslo 026 a její rodokmen začíná Matsumotem Bizen-no-kami, pokračuje Kamiizumim Ise-no-kami a jako sedmého nositele uvádí Yamadu Ippusaie Mitsunoriho, za něhož škola přijala jméno Jikishinkage-ryu. Průvodce koryu.com uvádí jako zakladatele Matsumota Bizen-no-kami Naokatsu (1467–1524). Encyklopedie a slovníky na serveru kotobank naopak za zakladatele Jikishinkage-ryu považují Yamadu Mitsunoriho. Slovník Daijisen klade vznik do let 1688 až 1704, Britannica kolem roku 1640. Sakai a Karukome v článku z roku 2015 uvádějí, že Matsumota jako zakladatele poprvé jmenuje až spis osmého nositele Naganumy Shirozaemona Kunisata a že přídomek Kashima Shinden se objevuje až po něm. Základem výuky je podle Nihon Kobudo Kyokai pětice kata hojo, které podle asociace vytvořil Kamiizumi spolu se zakladatelem. Cvičí se dřevěnými meči a zahrnují dech, kiai, vzdálenost a práci nohou. Další řady přidali čtvrtý a pátý nositel. Dnes školu podle Nihon Kobudo Kyokai a Nihon Kobudo Shinkokai vede třetí vedoucí hlavního dojo v Tokiu. Průvodce koryu.com uvádí, že jediný uznávaný nositel neexistuje.

Historie

Nihon Kobudo Kyokai vede rodokmen školy od Matsumota Bizen-no-kami jako zakladatele přes Kamiizumiho Ise-no-kami jako druhého nositele. Šestý nositel podle něj vedl školu Jikishin Seito-ryu a sedmý, Yamada Ippusai Mitsunori, ji nazval Jikishinkage-ryu. Následují osmý a devátý nositel z rodu Naganuma, 13. nositel Odani Seiichiro a 15. nositel Yamada Jirokichi. Linie byla podle asociace po 15. nositeli přerušena a znovu obnovena. Encyklopedie a slovníky na serveru kotobank za zakladatele Jikishinkage-ryu považují Yamadu Mitsunoriho. Slovník Daijisen klade vznik do let Genroku 1688 až 1704, encyklopedie Britannica kolem roku 1640, Nipponica uvádí, že se škola začala prosazovat od let 1716 až 1736. Encyklopedie Heibonsha ho označuje za vazala rodu Nagai z panství Takatsuki. Slovník Kokugo daijiten uvádí, že byl žákem šermíře ze školy Jikishin-ryu. Sakai a Karukome v článku z roku 2015 uvádějí, že Yamada se nazýval druhým nositelem Jikishin Seito-ryu a že přejmenování přišlo až po osmém nositeli Naganumovi Shirozaemonovi Kunisatovi. Jeho spis je podle nich první pramen, který jmenuje Matsumota zakladatelem. Průvodce koryu.com uvádí Matsumota Bizen-no-kami Naokatsu (1467–1524) a vznik kolem roku 1570, slovník Jinmei daijiten uvádí Matsumota (1468–1524) jako zakladatele Kashima Shin-ryu.

Čím se liší

Průvodce koryu.com vede Kashima Shinden Jikishinkage-ryu a Kashima Shin-ryu jako dvě samostatné školy, i když se obě odvolávají na Matsumota Bizen-no-kami. Podle japonské Wikipedie hlava jedné linie Kashima Shin-ryu tvrdí, že se obě tradice ve dvanácté generaci spojily. Mezi větvemi samotné školy se podle článku Karukomeho a Sakaie z roku 2013 lišilo cvičení. Větev Naganuma používala v zápasech hlavně jodan a cvičila osm kata, ve větvi Odani se jodan nepoužíval a přešlo se na seigan. Anglická Wikipedie uvádí, že oproti modernímu kendu zůstávají obě nohy na zemi.

Technika

Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že pětici kata hojo vytvořil Kamiizumi spolu se zakladatelem jako základní kashimské umění meče. Cvičí se dřevěnými meči a zahrnuje dech, kiai, úchop, vzdálenost, práci nohou a ovládání ki. Protějškem hojo s ostrým mečem je podle asociace habiki. Čtrnáct kata to no kata s fukuro shinai přidal čtvrtý nositel a šest kata s kodachi pátý nositel. Japonská Wikipedie uvádí, že škola dnes uchovává pět řad kata a že hojo má čtyři formy, prováděné podle dechu čtyř ročních období. Nejvyšší řadou je podle ní marubashi. Sakai a Karukome v článku z roku 2013 uvádějí, že prototyp čtyř kata hojo vznikl v Jikishin-ryu.

Trénink

Hojo se podle článku Karukomeho a Sakaie z roku 2013 cvičí v prvním a druhém stupni výuky a v prvním stupni je zakázáno zápasit, protože touha vyhrát podle dobových spisů výuku brzdí. Spisy popisují správné dráhy svislého a vodorovného seku. Sedmý a osmý nositel podle Nihon Kobudo Kyokai rozvinuli vedle kata i zápasy s ochrannou výstrojí. Anglická Wikipedie uvádí, že při to no kata partneři synchronizují hluboký dech. Japonská Wikipedie píše, že hojo se cvičí tlustým dřevěným mečem tři až čtyři roky, krokem sladěným s dechem a velkým sekem shora.

Stupně a postup

Anglická Wikipedie popisuje systém licencí u větve Seito-ha. Podle ní stupně shomokuroku, jomokuroku, reikenden, kyuri-no-maki a goku-i odpovídají postupně řadám hojo, to, kodachi, habiki a marubashi a nejvyšší licencí je menkyo, opravňující k titulu shihan.

Dnes

Nihon Kobudo Kyokai a Nihon Kobudo Shinkokai uvádějí jako představitele třetího vedoucího hlavního dojo, které sídlí v Setagayi v Tokiu. Škola podle asociace každoročně vystupuje v květnu na obřadu sázení rýže ve svatyni Kashima a v listopadu ve svatyni Meiji a v Kjótu. Průvodce koryu.com uvádí, že jediný uznávaný nositel neexistuje, a jako představitele větve Odani-ha jmenuje Iwasu Masarua. Anglická Wikipedie uvádí několik linií v Japonsku, Evropě a USA.

Zajímavosti

Japonská Wikipedie uvádí, že škola v období Edo patřila k prvním, které pro cvičení úderů použily bambusové meče a ochranné pomůcky, a stala se nejrozšířenější školou pozdního Eda. Podle téhož zdroje měla linie Naganuma v pozdním Edu asi dva tisíce žáků. Podle japonské Wikipedie linie Yamady Jirokichiho uvádí, že dnes nemá nositele, protože svitky byly zničeny při velkém zemětřesení v Kanto.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.