Buza (Ruský lidový boj)
Bojový systém spojený s tverskou skupinou G. N. Bazlova a hnutím Ruský styl z devadesátých let, který se odvolává na ruskou lidovou tradici.
Základní informace
RuskoCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Buza (Ruský lidový boj)
Buza je bojový systém spojený s tverskou skupinou G. N. Bazlova a s hnutím Ruský styl z devadesátých let, který se odvolává na lidovou tradici. Junghanns (2006) řadí skupinu Buza do tohoto hnutí za obnovu tradičních východoslovanských bojových praktik a Lapšin (2014) zařazuje Bazlovův Russkij rukopašnyj boj Buza mezi neotradicionalistické systémy vedle systémů Golicyna a Kadočnikova, v nichž se podle něj zkušenosti různých tradic mísí a doplňují. Nezávislý etnografický doklad buzy jako lidové tradice jsme v pramenech nenašli.
Číst dál
Podle anglické Wikipedie, která čerpá z webu školy, jde o ruský lidový boj beze zbraně v podobě mužského tanečního souboje s točivými kopy a podmety, podobný tropaku a hopaku, spojený s novgorodskými Slovany a rozšířený v Tverské, Novgorodské, Vologdské a Pskovské oblasti. Čistjakova (2016) cituje jen Bazlovovy webové texty a uvádí lomání, jinak též buzu, jako povinný prvek bojového plesu s technikami kulačného boje. Junghanns hodnotí rekonstrukce starých bojových praktik v hnutí jako spekulativní a píše, že jejich autoři obvykle neprovádějí kritiku pramenů. Radio Svoboda (2004) představilo Bazlova, kandidáta historických věd z Tveru, jako mistra buzy a anglická Wikipedie uvádí, že buzu v devadesátých letech obnovil. Rok vzniku jsme v pramenech nenašli. Podle Lapšina působí organizace tohoto typu od začátku devadesátých let hlavně v Moskvě, v Moskevské a v Tverské oblasti. Pravidla soutěží ani federaci pro buzu jsme nenašli.
Historie
Junghanns (2006) řadí tverskou skupinu Buza s G. N. Bazlovem do hnutí Ruský styl, které vzniklo v Rusku v devadesátých letech jako hnutí za obnovu tradičních východoslovanských bojových praktik. Lapšin (2014) zařazuje Bazlovův Russkij rukopašnyj boj Buza, vydaný knižně v Moskvě roku 2006, mezi neotradicionalistické systémy vedle systémů Golicyna a Kadočnikova a píše, že se v nich zkušenosti různých tradic mísí a doplňují. Některé prvky, například bojová hůl, se podle něj v systému upravují pro současnost. Radio Svoboda (2004) představilo Bazlova, kandidáta historických věd z Tveru, jako mistra buzy, který rukopašný boj studuje jako vědecký předmět. Etnografická studie Aleksandrova (2010) ho cituje jako zdroj o artělích bojovníků v severozápadním Rusku. Podle Bazlova v Radiu Svoboda bylo zlatým věkem ruského rukopašného boje osmnácté století a nejhorší dobou období po roce 1945, kdy byla podle něj velká část mužů vybita a nemohla tradici předat.
Dnes
Borčenko (2009) zařazuje Tverskou buzu bez dalšího rozboru mezi tradiční bojová umění, která se dodnes pěstují v některých regionech. Podle Lapšina (2014) působí vojensko-etnografické organizace, k nimž buzu řadí, od začátku devadesátých let zejména v Moskvě, v Moskevské a v Tverské oblasti. Radio Svoboda (2004) uvádí, že na desátém festivalu tradiční mužské kultury Dmitrijev den v Jekatěrinburgu se většina bojovníků vážně věnovala buze a Bazlov tam dohlížel na dodržování pravidel. Stránka UNESCO ICM (2020), která čerpá z Crudelliho (2008) a není zápisem UNESCO, popisuje buzu jako ruský bojový systém, kde diváci stojí v kruhu a souboj probíhá uprostřed za doprovodu tradiční hudby. Jako jedinou organizaci jmenuje The Center of Russian Traditional Martial Art (BUZA). Federaci ani svaz pro buzu jsme v pramenech nenašli.
Zajímavosti
Junghanns (2006) vykládá hnutí Ruský styl pojmem vynalezené tradice Hobsbawma a Rangera a píše, že ruští stylisté vynalézali své zvláštní mystéria právě v podobě bojové kultury hnutí. Bibliografie článku v časopise Gramota (2014) uvádí Bazlovův text Trostka o bojové holi v časopise Russkaja provincija z roku 1997 a Lapšin (2014) zmiňuje jeho online text Bojevaja trosť z roku 2014. Podle hudebního portálu NEWSmuz (2015) vystupují v klipu petrohradské skupiny Otava Jo s častuškami členové artěle ruského pěstního boje Buza z Čerepovce a natáčelo se tři dny v Leningradské oblasti. Bazlov v Radiu Svoboda (2004) tvrdí, že Potěmkin přišel o oko v kulačném souboji s Alexejem Orlovem.
Časté otázky
Kdo buzu obnovil?
Junghanns (2006) i Lapšin (2014) spojují buzu s tverskou skupinou G. N. Bazlova a podle anglické Wikipedie ji Bazlov obnovil v devadesátých letech.
Je buza doložená lidová tradice?
Nezávislý etnografický doklad buzy jako lidové tradice jsme v pramenech nenašli. Junghanns (2006) hodnotí rekonstrukce starých bojových praktik v hnutí Ruský styl jako spekulativní.
Má buza taneční povahu?
Podle anglické Wikipedie, která čerpá z webu školy, se buza projevuje jako mužský taneční souboj s točivými kopy a podmety a podobá se tropaku a hopaku.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.