Woldo

Základní informace

PůvodJižní Korea

Typ zbraněDřevcová zbraň s čepelí

PůsobeníDřevcová, Sečná

Období používáníStředověk, Raný novověk

Původní účelVálečná zbraň, Obřad a symbol

Kdo ji nosilVálečnický stav, Jezdectvo

Obřadní užitíNáboženský obřad

Délka274 cm

Hmotnost1,8 kg

O zbrani

Woldo (korejsky 월도, čínskými znaky 月刀, doslova „měsíční čepel“) je korejská zbraň na dlouhé násadě, pojmenovaná podle své zakřivené čepele. Užívali ji válečníci hwarang ze středověkého státu Silla a za dynastie Joseon i korejští jezdci. V 18. století se velmi podobala čínskému kuan-tao, byla však proporčně menší; podobnost se vykládá jako souběžný vývoj pod čínským vlivem. Na konci násady mívala hrot a k zadní straně čepele se kroužkem připevňovalo pero nebo střapec. Varianta s větší čepelí se nazývala danwoldo. Manuál Muyedobotongji uvádí délku násady šest stop a čtyři palce, délku čepele dvě stopy a osm palců a hmotnost tři libry a patnáct uncí. Woldo patří mezi dvanáct disciplín, které do manuálu Muyesinbo z roku 1759 přidal korunní princ Sado. Techniky pro boj z koně se nazývají masang woldo (마상월도). Korejští válečníci a velitelé, kteří se ucházeli o vysoké vojenské hodnosti, museli při zkoušce prokázat zručnost právě s woldem. V korejském šamanismu patří woldo mezi šinkal, „božské nože“, které šamani používají jako obřadní předměty; v obřadu saseulseugi se objevuje spolu s trojzubým kopím samdžičchang.

Příbuzné zbraně

• Varianty: Hyeopdo

Historické prameny

• Muyedobotongji (1790) — Yi Deok-mu, 1790–1795 (woldo (월도) a masang woldo (마상월도); rozměry násady, čepele a hmotnost)