Wakizashi
脇差 · wakizashi
Kratší japonský meč se zahnutou jednostrannou čepelí dlouhou zhruba 30–60 cm, záložní zbraň samuraje a menší polovina páru daisho.
Základní informace
JaponskoO zbrani
Wakizashi je japonský meč se zahnutou, jednostranně broušenou čepelí, vyráběný od období Muromachi (1336–1573) až do současnosti. Samotné slovo se objevuje už v kronice Taiheiki, dokončené kolem roku 1370. Označuje záložní zbraň, po které bojovník sáhne, když se hlavní zbraň poškodí nebo přestane být použitelná. Čepel měří přibližně 30 až 60 cm. K montáži (koshirae) patří záštita tsuba a v pochvě bývají zasunuté doplňky: jehlice kogai a nožík kozuka. Kovové části montáží zdobili specializovaní řemeslníci; jedno wakizashi z období Edo má kování od Goto Ichijoa, montáž jiného nese rodový znak (mon) klanu Shimazu. V období Edo první revize zákoníku Buke shohatto stanovila, že samuraj nosí oficiálně dva meče, velký a malý: velký se nazýval honzashi, malý wakizashi. Mez dvou shaku, se kterou se u wakizashi počítá, podle japonských pramenů stanovil z praktických důvodů rod Hon'ami, když vystavoval znalecké posudky (origami). Na konci období Edo se prosadila i dlouhá wakizashi; velitel jednotky Shinsengumi Kondo Isami v dopise doporučoval takové, které mají skoro stejnou délku jako dlouhý meč. Dochovaná wakizashi jsou ve sbírkách Metropolitního muzea umění, Tokijského národního muzea, muzea Mitsui a Britského muzea.
Části zbraně
- Záštita — tsuba