Šaška
шашка · šaška
Doslova: dlouhý nůž
Další názvy: shashka
Jednosečná jednoruční šavle bez záštity s hlavicí rozdělenou do dvou uší, původem od kavkazských horalů, od roku 1834 i zbraň ruské jízdy.
Základní informace
O zbrani
Šaška je jednosečná jednoruční šavle bez záštity. Vznikla u horských kmenů Kavkazu, pravděpodobně v Gruzii; slovo pochází z adygejštiny a doslova znamená dlouhý nůž. Nejstarší vyobrazení pocházejí z počátku 17. století ze západní Gruzie, nejstarší datovatelný exemplář z roku 1713 a první známá písemná zmínka slova z roku 1747, ze soupisu zbraní Čečenců. Čepel je zahnutá a jednosečná, obvykle dlouhá 65 až 86 cm; celá zbraň váží přibližně 0,3 až 1 kg. Hlavice je hákovitá a rozdělená do dvou uší. Armádní vzor 1838 vážil 1 067 g a měřil celkem 1 030 mm. Dragounský vzor z roku 1881 se naopak podobal běžné šavli, protože měl mosazný třmen. Ruská vojska se se šaškou setkala při dobývání Kavkazu v letech 1817 až 1864 a dávala jí přednost před svými služebními šavlemi. Roku 1834 vydala ruská vláda první armádní vzor a během 19. století šaška postupně nahradila šavli u všech jezdeckých jednotek kromě husarů. Přes chybějící ochranu ruky se armádní šaška používala podobně jako západoevropská šavle. Sovětský vzor 1927 se vyráběl do roku 1946. Tradiční kavkazský šerm se šaškou a puklířem se nazývá parikaoba či farikaoba. Flankirovka je umění roztáčení šašky; kozáci se na boj se šaškou připravovali i roztáčením dřevěných holí a jiných předmětů.