Pukléř
Malý pěstní štít do průměru 45 cm s rukojetí za středovou puklicí, v letech asi 1100–1600 doplněk jednoručního meče, falchionu či rapíru.
Základní informace
O zbrani
Pukléř je malý štít, který se nedrží na předloktí, ale přímo v pěsti. Jméno pochází ze starofrancouzského bocle či boucle, puklice, z něhož vzniklo i francouzské bouclier, štít. V Evropě byl oblíbený přibližně od roku 1100 do roku 1600. Průměr pukléře nepřesahoval zhruba 45 centimetrů. Rukojeť je uprostřed, za vypouklou puklicí. Pukléř se spojoval s jednoručním mečem, falchionem nebo rapírem. Nejstarší známá evropská šermířská příručka, rukopis MS I.33 z doby kolem let 1270 až 1320 z Franků, učí boj mečem a pukléřem na obrazech, kde kněz (sacerdos) vede žáka (scolaris); na posledních dvou stranách vystupuje žena jménem Walpurgis. Pukléř tu plní šest úloh: chrání ruku, drží se vpředu jako plovoucí zbroj zužující soupeři linie útoku, odráží čepel, zakrývá polohu vlastní ruky s mečem, udeří jako kovová pěst a svazuje soupeřovu zbraň i paže. Rukopis patří od roku 1950 Royal Armouries a je uložen v Leedsu; podle něj se boj mečem a pukléřem rekonstruuje v historickém evropském šermu. S pukléřem a šaškou se šermuje i v kavkazské tradici parikaoba. Na starověkých medailích pukléř vyjadřoval veřejné sliby bohům za bezpečí panovníka nebo jeho roli ochránce lidu.
Katy s touto zbraní
Historické prameny
- Liber de Arte Dimicatoria (MS I.33) — Lutegerus (Clericus Lutegerus), 1270–1330