Plumbata
Doslova: olovem zatížená šipka
Další názvy: martiobarbuli
Pozdně římská vrhací šipka s železnou hlavicí zatíženou olovem; voják jich nosil pět v dutině štítu a zasahoval jimi nepřítele dřív než oštěpy.
Základní informace
O zbrani
Plumbata, doslova „olovem zatížená šipka“ (z latinského plumbum, olovo), byla krátká vrhací zbraň. První kusy zřejmě nosili staří Řekové zhruba od roku 500 př. n. l., nejznámějšími uživateli však byly pozdně římské a východořímské armády. Nejstarší písemná zmínka se vztahuje k době kolem roku 300 n. l. Zbraň popisují Vegetiův spis De re militari, anonymní De rebus bellicis a Strategikon byzantského císaře Maurikia ze 6. století. Užíval se pro ni i název martiobarbuli, vykládaný jako „malé ostny Martovy“. Archeologické nálezy ukazují šipku s opeřením a železnou hlavicí zatíženou olovem, nasazenou na dřevěný dřík. De rebus bellicis popisuje i ostnatou variantu plumbata tribolata, kterou se archeologicky doložit zatím nepodařilo. Podle pramenů nosil voják pět plumbat v dutině štítu. Mohl jimi zranit muže i koně nepřítele ještě dřív, než se dostali na dostřel běžných vrhacích zbraní.