Khanjar
Ománská dýka s čepelí zahnutou do tvaru písmene J, nošená zastrčená uprostřed pasu; znak mužství a součást ománského státního znaku.
Základní informace
O zbrani
Khanjar je tradiční dýka, která pochází z Ománského sultanátu. Nizozemský návštěvník Robert Padbrugge ji zaznamenal roku 1672 v Maskatu a rytiny na náhrobcích v oblasti Ru'ús al-Džibál ji zobrazují už před koncem 18. století. Stejným názvem je označena i mughalská indická dýka z 19. století v Metropolitním muzeu umění; tvar její čepele se nám z pramenů doložit nepodařilo, a proto nevíme, zda jde o tentýž typ. Čepel ománského khanjaru má tvar písmene J a je zahnutá jako hák. Jílce královských kusů se zhotovovaly ze zlata nebo stříbra, běžných z mosazi a mědi; standardem býval roh nosorožce a slonovina, které po mezinárodních zákazech nahrazuje dřevo, plast nebo velbloudí kost. Mughalský kus v Metropolitním muzeu je z oceli, nefritu a zlata, zdobený rubínem, smaragdem, berylem, křišťálem a tyrkysem; měří 35,6 cm, z toho čepel 23,2 cm, a váží asi 397 g. Khanjar se nosí zastrčený uprostřed pasu, což vyjadřuje postavení nositele. V poušti sloužil k lovu, stahování zvěře a řezání lan. Vytáhnout jej z pochvy a nepotřísnit krví se považuje za tabu; dříve se tasil jen k pomstě nebo sebeobraně. Khanjar ztělesňuje mužství, moc a autoritu. Synové jej dostávají v dospívání a je běžným svatebním darem. Od 18. století je symbolem dynastie Al Saíd a objevuje se na ománském státním znaku, na bankovce jednoho riálu, na poštovních známkách i na vládních budovách.