Karabela
Polská šlechtická šavle s otevřenou záštitou a rukojetí zakončenou ptačí hlavou, v 18. století kostýmová zbraň šlechty zdobená zlatem a kameny.
Základní informace
PolskoO zbrani
Karabela je šavle polsko-litevského státu. Anglické přehledy kladou její vznik do doby kolem roku 1670 a odvozují ji z osmanských janičářských šavlí kilič; stala se nejoblíbenější podobou meče v polské armádě 17. a 18. století. Polské prameny uvádějí první svědectví o užití karabely v Polsku už z výpravy let 1497 až 1498. Původ jména je nejasný: vykládá se z iráckého města Karbala, známého obchodem s takovými šavlemi, z tureckého výrazu s významem černá zhouba, ze seldžucké šavle Kara-bela nebo z místních jmen Karabel u Izmiru a na Krymu. Šermíř Wojciech Zabłocki ji popisuje jako zdobenou šavli s rukojetí stylizovanou do ptačí hlavy a otevřenou záštitou. Dochované kusy mají čepel dlouhou 745 až 830 mm, rukojeť dlouhou 125 až 130 mm a těžiště ve vzdálenosti 205 až 220 mm. Jako kostýmová zbraň polské šlechty se karabela rozšířila až v 18. století. Některé kusy byly bohatě zdobeny zlatem, stříbrem a drahými kameny. Na čepelích se objevovaly nápisy, například „Bez Boga ani do proga, bez karabeli ani z pościeli“ (bez Boha ani na práh, bez karabely ani z postele) nebo heslo Kołłątajovy Kuźnice „Naród z królem, Król z narodem“.