Kaiken

Základní informace

PůvodJaponsko

Typ zbraněDýka

PůsobeníSečná, Skrytá

Období používáníRaný novověk, Současnost

Původní účelCivilní sebeobrana a souboj, Obřad a symbol

Vzdálenost bojeBlízká vzdálenost

Kdo ji nosilVálečnický stav

Obřadní užitíSlavnostní výstroj

O zbrani

Kaiken (懐剣) je krátká japonská čepel, kterou nosila samurajská vrstva. Japonské prameny ho popisují jako zvláštní montáž dýky tanto; říká se mu také futokoro-gatana nebo mamori-gatana, „ochranný meč“. Byl menší než wakizashi a sloužil k sebeobraně tam, kde byl dlouhý meč nepraktický, tedy v těsných vnitřních prostorách, nebo kde bylo nošení velkých mečů zakázáno, například v paláci. Čepel je dlouhá 20 až 25 cm a bývá jednobřitá. Kaiken obvykle nemá záštitu tsuba a nosí se v prosté montáži aikuchi; pochva bývá jen lakovaná, bez ozdob. Kaiken nosili muži i ženy. U mužů se těšil uznání srovnatelnému s mečem uchigatana a mnoho daimyoských rodů chovalo kaikeny jako rodové poklady. Ženy ho nosily v záhybu kimona nebo ve váčku v rukávu, v období Edo také v brokátovém pouzdře, k sebeobraně i k obřadním účelům včetně rituálního sebeusmrcení. Samurajská nevěsta si ho měla přinést do manželova domu. V období Edo si prosté kaikeny v nezdobených pochvách schovávali i lidé bez práva nosit meč, zejména zločinci, aby obešli zákaz zbraní. Od roku 1900 patří kaiken k oděvu nevěsty při šintoistické svatbě. Rozhodčí sumo na vyšších úrovních soutěží nosí jeho obřadní podobu bez skutečné čepele.

Části zbraně

• Čepel
• Pochva

Příbuzné zbraně

• Varianta zbraně: Tantō